Den poté aneb úplně malinkatý kretének
Ještě nedávno jsem měla depky, obkládala bolest lebky a občas jsem i brečela… To změnilo se - v cuku letu…jednoho dne zvečera.
Do našeho bytu přibyla nám bytost, život přehrabala naruby, zaručila hbitost. Kolem tvora točíme se jako káči… Po ránu hovínek rozseto… jak na hlaváči.
Koberec je dávno na dranc, ztratili jsme naráz glanc jak rozpáraná bačkora…. Našla ho však potvora!
Každý si hned vždycky všimne, jak po bytě se pyšně šine. Ukazuje holé bříško a třepotá hlavičkou však ona je tu hlavní, ona je tu hvězdičkou:
„Snad nechcete být moji páni?! Poddaní jste..co mě chrání! Jo a aby bylo jisto… nebudu žrát svinstvo! Však poznáte zakrátko, že chci jenom kuřátko! Nejlépe tak bez kůže… Však vím, co vám pomůže!“
A tak milá Barbucha dravě kouše do ucha. Co je to jen zač….? Trpasličí rváč!
V očích žhnou nám plaménky. Jak jen přelstít kreténky? Dopustili jsme se zrady, uposlechli znalců rady:
„Nejlépe je Jorkšírky, uvazovat na kšírky, zahrnout je tunou lásky, nedělat si z bobků vrásky. A nenechat se okusovat když se chtějí u vás schovat!“
Nevím zda z nás se stanou „páni“ budeme však náruč, která chrání….. A tak v srdcích strach… i radost výská, Život s malinkatým kreténkem jiskru získá!
(Ale bacha na ně…Otírám si hnědé dlaně…) Autorka Katy T. ve spolupráci s malým kreténkem Barbuchou.