4. tématický okruh: Účetní cyklus Základy účetnictví 4. tématický okruh: Účetní cyklus

Systém účetních zápisů účetnictvím se rozumí soustavné vedení záznamů o hospodářské činnosti soustavnost nutno chápat ve dvou dimenzích (tj. soustavný jako neustálý a soustavný jakožto systémový – ucelený) kombinace časových a věcných záznamů zachycovaných do účetních knih východiskem je tzv. účtovací cyklus

Účtovací cyklus - etapy 0) sestavení zahajovací rozvahy otevření účetních knih běžné účtování transakcí uzavření účetních knih (tzv. účetní uzávěrka) příprava a sestavení účetních výkazů (tzv. účetní závěrka) 1) otevření účetních knih (na počátku dalšího účetního období)…

Zahajovací rozvaha sestavuje se pouze k okamžiku zahájení podnikatelské činnosti a za normálních podmínek se tato etapa v průběhu existence podniku neopakuje měla by obsahovat soupis majetku, dluhů a vlastního kapitálu účetní jednotky k tomuto okamžiku zahajovací rozvaha se podle českého zákona o účetnictví sestavuje i v případě jiných situacích než je zahájení činnosti (viz §19, odst. 1 – např. ke dni vstupu do likvidace, ke dni, kterým nastanou účinky prohlášení konkurzu, aj.) – jedná se ovšem o nestandardní situace

Otevření účetních knih 2 hlavní součásti: vymezení formy účetních knih a prostoru pro jednotlivé účty zápis počátečních zůstatků na stavové účty podle rozvahy na počátku období

Formy účetních knih účetní formou se rozumí podoba zpracování záznamů znaky účetních knih: vztah časových a věcných zápisů (synchronní vs. nesynchronní zápisy) počet účetních knih (1, 2 či více) technika uskutečňování záznamu (papírová forma – přepisovací či propisovací, elektronická forma)

Zápis počátečních zůstatků podle rozvahy k počátku účetního období: buď převzetím rozvahových stavů (sólo zápis), anebo účtováním zůstatků přes Počáteční účet rozvažný (tj. podvojný zápis) – takto to požadují české účetní předpisy

Běžné účtování transakcí pro účtování operací platí pravidla uvedená minule: u rozvahových účtů se přírůstky zachycují na stranu počátečního zůstatku a úbytky na stranu opačnou u výsledkových účtů se na výnosových účtech účtuje na stranu Dal a na nákladových účtech na stranu Má dáti

Účetní uzávěrka (uzavření účetních knih) doúčtování všech transakcí daného roku věcná kontrola správnosti účetnictví formální kontrola správnosti účetnictví uzavření účtů

Doúčtování operací rozsah doúčtování všech transakcí daného roku do značné míry závisí na požadavcích konkrétních předpisů nicméně existuje určitá skupina operací, která se objevuje téměř vždy (výpočet daně ze zisku; vyloučení výnosů a nákladů z výsledku hospodaření, které se nevztahují k běžnému účetnímu období; doúčtování operací v souvislosti s inventarizací; reklasifikace aktiv a dluhů, aj.)

Kontrola věcné správnosti věcnou správností účetnictví se rozumí shoda skutečného stavu jednotlivých druhů aktiv a dluhů se stavem účetním nástrojem zajištění věcné správnosti účetnictví je inventarizace

Inventarizace sled několika operací a skládá se z: přesného zjištění skutečného stavu A a D porovnání skutečných stavů se stavy účetními zjištění případných inventarizačních rozdílů prošetření a objasnění každého rozdílu a určení jeho příčiny vypořádání inventarizačních rozdílů přijetí opatření s cílem minimalizovat vznik rozdílů

Inventura jedna ze součástí (nejznámější) inventarizace podle povahy aktiv a pasiv se rozlišuje inventura fyzická a dokladová výsledky inventury se zapisují do inventurních soupisů, které podepisuje osoba odpovědná za provedení inventarizace druhy inventury: průběžná - u zásob účtovaných podle druhů a dlouhodobého hmotného movitého majetku, který je v soustavném pohybu a nemá stálé místo periodická - k okamžiku sestavení účetní závěrky

Vypořádání inventarizačních rozdílů rozdíly mohou být buď kladné (přebytky) či záporné (manka, ztráty) přebytky a manka či ztráty je nutné účetně vypořádat, tj. provést takové účetní zápisy, které uvedou účetní stavy do souladu se skutečností rozdíly se účetně zachytí do období, ve kterém byly zjištěny

Opatření proti vzniku rozdílů ne vždy je možné eliminovat riziko vzniku manka (např. z důvodu technologických –vypařování lihu, atd.) opatření mají spíše zabraňovat zpronevěře a rozkrádání v případě zanedbaných povinností se též vyvozuje odpovědnost (zejména hmotná) u oprávněných osob z tohoto důvodu se rozlišují manka do normy (přirozené úbytky obvyklé v rámci druhu podnikání) od mank nad normu (již hmotná odpovědnost) předpis úhrady ztrát v důsledku manka nad normu je nutné samozřejmě zachytit v účetnictví u některých aktiv manka principielně nevznikají – např. pokud se ztratí peníze z pokladny, je pokladník povinen vzniklý rozdíl uhradit

Význam inventarizace kromě základního nástroje kontroly věcné správnosti účetnictví má inventarizace i další funkce její pravidelné a řádné provádění je jedním z prostředků bránících zpronevěrám majetku v rámci inventarizace se zjišťuje nejen, zda účetní údaje odpovídají skutečnosti z hlediska fyzického, ale též účetní jednotka zkoumá, zda účetní ocenění aktiv odpovídá jejich skutečnému (tržnímu) ocenění pokud je tržní cena aktiva nižší než účetní, potom účetní jednotka musí tento fakt v souladu se zásadou opatrnosti zachytit do účetnictví

Kontrola formální správnosti kontrola formální správnosti účetnictví je třetím úkonem v rámci účetní uzávěrky při kontrole formální správnosti se vychází z vnitřní provázanosti účetnictví při kontrole (pomocí kontrolních součtů) se využívají klíčové vazby, které by měly být dodrženy, aby bylo účetnictví alespoň po formální stránce správné

Kontrolní čísla - výčet suma PZ (KZ) všech aktivních účtů se musí rovnat sumě PZ (KZ) pasivních účtů obrat strany MD všech syntetických účtů se musí rovnat obratu D těchto účtů (za měsíc, kumulovaně od počátku období i za celé období) suma částek v účetních dokladech se musí rovnat deníkovému obratu deníkový obrat se musí rovnat obratu MD a obratu D všech syntetických účtů deníkový obrat se musí rovnat obratu stranu MD a obratu D všech analytických účtů (pokud analytika je uzavřenou soustavou) počáteční stavy, obraty MD, obraty D a konečné stavy všech analytických účtů k jednomu syntetickému se musí v úhrnu rovnat odpovídajícím údajům příslušného účtu syntetického

Opravy chyb pokud se při účetní uzávěrce přijde na chyby v účetnictví, je nutné tyto chyby opravit, např.: škrtnutím stornováním (klasické, červeně) doplňkovým zápisem při opravě chyb se musí dodržet několik pravidel

Opravy účetních záznamů nesmějí vést k: neúplnosti neprůkaznosti nesprávnosti nesrozumitelnosti nepřehlednosti musí být prováděny tak, aby bylo možno určit: osobu zodpovědnou za provedení každé opravy okamžik jejího provedení zjistit obsah opravovaného účetního záznamu před opravou a po opravě

Uzavření účtů zjištění obratů MD a D jednotlivých syntetických účtů převod obratů výsledkových účtů na účet hospodářského výsledku (u nás se nazývá Účet zisků a ztrát) výpočet konečných zůstatků na rozvahových účtech a vyznačení konečného zůstatku v hlavní knize uzavření účetnictví převodem konečných zůstatků rozvahových účtů a konečného zůstatku na Účtu zisků a ztrát na zvláštní účet - Konečný účet rozvažný

Účetní závěrka (úvod) je vyvrcholením celoroční práce a předkládá uživatelům informace určitým způsobem utříděné skládá se z účetních výkazů a přílohy k účetním výkazům počet, druh a podoba účetních výkazů se mohou v jednotlivých úpravách účetnictví lišit

Účetní závěrka (možné součásti) rozvaha (bilance, výkaz o finanční pozici) výsledovka (výkaz zisku a ztráty) výkaz o peněžních tocích (výkaz cash-flow) výkaz o změnách ve vlastním kapitálu výkaz o souhrnném výsledku hospodaření příloha k účetní výkazům

Základní předpoklady sestavení účetní závěrky účetní jednotka trvání účetní jednotky peníze jako měřící jednotka účetní období (12 po sobě jdoucích měsíců – může být, ale nemusí být shodné s kalendářním rokem)

Obecně uznávané účetní zásady neexistuje jejich přesný exaktní výčet, jedná se o postupy, které si našly své místo v účetnictví v průběhu času pohled na význam a obsah jednotlivých zásad se v čase může měnit

Některé ze zásad zásada konzistence (stálost používaných metod) zásada bilanční kontinuity zásada zákazu kompenzace zásada opatrnosti realizační princip zásada souměření výnosů a nákladů

Oceňování ve FÚ pod pojmem oceňování prvků účetních výkazů se tradičně chápe proces určení peněžní částky, kterou jsou oceněny tyto prvky kvalita oceňování je klíčovým prvkem pro získání užitečné informace

Vztah oceňování – výkazy - rozhodování Individuální ocenění aktiva Individuální ocenění dluhu Ocenění nedokončené výroby a hotových výrobků Souhrnné ocenění aktiv Souhrnné ocenění dluhů Výše nákladů Výše vlastního kapitálu Výše hospodářského výsledku Bilanční suma A to vše má vliv na velikost dividend, daní, hodnoty ukazatelů finanční analýzy a odvozeně i na rozhodování uživatelů účetních informací

Možné oceňovací základny historické ceny běžné tržní ceny současná hodnota budoucích peněžních toků

Historické ceny (pořizovací ceny) aktiva jsou oceněna v částce peněz či peněžních ekvivalentů zaplacených při získání konkrétního aktiva v okamžiku jeho nabytí; dluhy jsou oceněny v částce očekávané platby potřebné k uspokojení tohoto závazku v rámci běžné podnikatelské činnosti

Běžné ceny běžná cena se může vyskytovat v několika variantách: běžná tržní cena na vstupu běžná tržní cena na výstupu tzv. fair value (řádná hodnota, reálná hodnota – hypotetická tržní cena)

Běžná cena obnovy (reprodukční cena) aktiva jsou zaznamenána v částce, jež by musela být zaplacena za stejné či obdobné aktivum pořizované v současnosti závazky v nediskontované částce požadované k uhrazení závazku za současných podmínek

Běžná cena pozbytí (realizační cena) aktiva jsou vykázána v částce, kterou je v současnosti možno získat běžným prodejem aktiva závazky v nediskontované částce uspokojující splnění dlužnické povinnosti v rámci běžné podnikatelské činnosti

Fair value (reálná hodnota) fair-value aktiva (dluhu) je částka, za niž by mohlo být aktivum nakoupeno či směněno (dluh mohl být vyrovnán) za obvyklých podmínek mezi znalými a ochotnými partnery při běžné transakci

Současná hodnota aktiva jsou vyjádřena v současné hodnotě budoucích čistých peněžních přítoků, které jsou očekávány, že budou vygenerovány daným aktivem v běžném podnikatelském procesu dluhy jsou oceněny v diskontované výši budoucích čistých peněžních odtoků z podniku

Způsob oceňování oceňování ve finančním účetnictví probíhá ve dvou rovinách, a to: k okamžiku uskutečnění účetního případu ke konci rozvahového dne zatímco v prvním případě se položky oceňují ve skutečných pořizovacích cenách, které byly vynaloženy na získání aktiva, v druhém případě je možné uvažovat o ocenění jakoukoliv oceňovací základnou (záleží vždy na požadavcích konkrétních účetních norem)

Zásada oceňování v HC vedle dříve uvedených obecně uznávaných zásad se můžete též setkat se zásadou oceňování v historických cenách hlavní výhodou je, že tento přístup (v návaznosti na metodický prvek dokladovost) omezuje subjektivní vlivy při vstupu údajů do účetního zpracování

Slabiny oceňování v HC rozdílnými účetními politikami lze ovlivnit, jaká část historických pořizovacích nákladů se stane složkou výsledku hospodaření a která zůstane v rozvaze závažnějším nedostatkem historických cen je postupná ztráta relevance historické ceny pro rozhodování; s prodlužujícím se časovým horizontem mezi sestavením rozvahy a pořízením aktiva se totiž snižuje vypovídací schopnost historické ceny a stává se tak téměř nepotřebnou pro rozhodování o budoucím vývoji

Důsledek snaha o oceňování položek ve vazbě na aktuální vývoj tržních cen prosazuje se zejména u položek, u kterých tržní cena je spolehlivě zjistitelná hlavní oceňovací bází (alespoň ve světě) se postupně stává fair value (zejména u investic, ale i u jiných položek)