ČESKÁ REPUBLIKA OCHRANA PŘÍRODY 1 2 KOLIK JE NYNÍ V ČR NÁRODNÍCH PARKŮ A KOLIK CHRÁNĚNÝCH KRAJINNÝCH OBLASTÍ?

CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ ČR Definuje zákon č. 114/1992 Sb., Zákon o ochraně přírody a krajiny. V zákoně se používá pojem zvláště chráněná území. Zvláštní územní ochranou se rozumí přísnější režim ochrany, vztažený na konkrétní území s přesným plošným vymezením. Nadnárodně chráněná území: Soustava chráněných území Natura 2000 – vytváří členské státy EU. směrnice 79/409/EHS O ochraně volně žijících ptáků, směrnice 92/43/EHS O ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. V České republice byly směrnice začleněny do zákona č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny. 2 typy území – Ptačí oblast – Evropsky významná lokalita.

VÝVOJ OCHRANY PŘÍRODY U NÁS 1.písemný dokument ve formě zákona – Maiestas Carolina (1355) – Karel IV. zavádí hájení zvěře a ochranu lesa 1.rezervace na našem území – 1838 – Žofínský prales v Novohradských horách, (1858 Boubínský prales na Šumavě) 1. velkoplošné chráněné území – 1948 TANAP (1963 KRNAP) 1. česká CHKO – 1955 – Český ráj 1. biosférické rezervace UNESCO – 1977 – BR Křivoklátsko a BR Třeboňsko

ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ KATEGORIE OCHRANY PŘÍRODY : VELKOPLOŠNÁ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ : národní parky (NP) chráněné krajinné oblasti (CHKO) MALOOPLOŠNÁ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ : národní přírodní rezervace (NPR) přírodní rezervace (PR) národní přírodní památky (NPP) přírodní památky (PP)

CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ ČR (k 18. 10. 2013) 4 25 29 110 113 809 VELKOPLOŠNÁ MALOPLOŠNÁ celkem NP CHKO NPR NPP PR PP Počet 4 25 29 110 113 809 1347 2379 2408 Rozloha (tis.ha) 119,5 1086,7 1206,2 28,1 4,5 41,0 26,6 100,3 1306,5 Podíl na rozloze ČR (%) 1,51 13,77 15,28 0,35 0,05 0,52 0,33 1,25 16,53 AOPK ČR

NÁRODNÍ PARKY 4 NP – 1,51% – 1195 km2 Datum vyhlášení Rozloha (ha) Nej… KRKONOŠSKÝ NP www.krnap.cz 17.5.1963 36 300 Nejstarší NP NP ŠUMAVA www.npsumava.cz 10.5.1991 69 000 Největší NP NP PODYJÍ www.nppodyji.cz 10.7.1991 6 300 Nejmenší NP NP ČESKÉ ŠVÝCARSKO www.npcs.cz 1.1.2000 7 900 Nejmladší NP

CHRÁNĚNÉ KRAJINNÉ OBLASTI BESKYDY (73) ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ (76) JIZERSKÉ HORY (67) LUŽICKÉ HORY SLAVKOVSKÝ LES (74) BÍLÉ KARPATY (80) ČESKÝ KRAS (72) KOKOŘÍNSKO MORAVSKÝ KRAS (56) ŠUMAVA (63) BLANÍK (81) ČESKÝ LES (05) KŘIVOKLÁTSKO (78) ORLICKÉ HORY (69) TŘEBOŇSKO (79) BLANSKÝ LES (89) ČESKÝ RÁJ (55) LABSKÉ PÍSKOVCE PÁLAVA ŽĎÁRSKÉ VRCHY (70) BROUMOVSKO (91) JESENÍKY LITOVELSKÉ POMORAVÍ (90) POODŘÍ ŽELEZNÉ HORY Která CHKO byla vyhlášena jako první? Která CHKO byla vyhlášena jako poslední? Ve kterém roce bylo vyhlášeno nejvíce CHKO a kolik?

VELKOPLOŠNÁ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ 2 – NP a CHKO (Odhadněte 5 plošně největších a 5 plošně nejmenších CHKO).

CHRÁNĚNÉ KRAJINNÉ OBLASTI 5 NEJVĚTŠÍCH CHKO 5 NEJMENŠÍCH CHKO BESKYDY 116 000 ha BLANÍK 4 000 ha ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ 107 000 ha PÁLAVA 7 000 ha ŠUMAVA 94 480 ha POODŘÍ 8 150 ha JESENÍKY 74 000 ha MORAVSKÝ KRAS 9 200 ha BÍLÉ KARPATY 71 500 ha LITOVELSKÉ POMORAVÍ 9 600 ha

OCHRANA ÚZEMÍ S MEZINÁRODNÍM STATUTEM BIOSFÉRICKÉ REZERVACE UNESCO : Vyhlašovány Organizací OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) v rámci programu Člověk a biosféra (MaB – Man and Biosphere) Cílem programu bylo a je podpořit rozumné a trvale udržitelné využívání přírodních zdrojů a zlepšení vztahů mezi člověkem a přírodou.  

BIOSFÉRICKÉ REZERVACE UNESCO Mapa světa podle počtu biosférických rezervací : 3 KTERÉ STÁTY SVĚTA MAJÍ VÍCE NEŽ 35 BIOSFÉRICKÝCH REZERVACÍ?

BIOSFÉRICKÉ REZERVACE v ČR název rok vyhlášení 1. Křivoklátsko 1977 2. Třeboňsko 3. (Pálava), Dolní Morava* (1986), 2003* 4. Šumava 1990 5. Krkonoše 1992 6. Bílé Karpaty 1996 * V roce 2003 došlo k rozšíření BR Pálava o Lednicko-valtický areál a lužní lesy na soutoku Moravy a Dyje. Území dostalo název BR Dolní Morava.

ČESKÁ REPUBLIKA– zdroje 1 http://cs.wikipedia.org/ Obr.1 - [cit. 2013-10-13]. < http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Flag_of_the_Czech_Republic.svg> Licence: Public domain, Autor: Alkari Obr.2 - [cit. 2013-10-13]. < http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/ee/CHKO%2BNP_Czech_map.png> . Licence: Public domain, Autor: Kozuch Obr.3 - [cit. 2013-10-13]. < http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Biosphere_Reserves.svg> . Licence: Public domain, Autor: Mehmet Karatay

ČESKÁ REPUBLIKA – zdroje 2 Wikipedie, otevřená encyklopedie. [on-line]. [cit. 2013-10-13]. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/ ČR. < http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8CR> Ochrana přírody v ČR.< http://cs.wikipedia.org/wiki/Ochrana_p%C5%99%C3%ADrody_v_%C4%8Cesku> Biosférická rezervace.< http://cs.wikipedia.org/wiki/Biosf%C3%A9rick%C3%A1_rezervace> Natura 2000.< http://cs.wikipedia.org/wiki/Natura_2000> Seznam CHKO v ČR.< http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_chr%C3%A1n%C4%9Bn%C3%BDch_krajinn%C3%BDch_oblast%C3%AD_v_%C4%8Cesku#Seznam> Světové dědictví.< http://cs.wikipedia.org/wiki/Sv%C4%9Btov%C3%A9_d%C4%9Bdictv%C3%AD > https://maps.google.cz/maps?hl=cs&tab=wl – Google mapy http://www.ochranaprirody.cz/ - Agentura ochrany přírody a krajiny ČR http://drusop.nature.cz/ - Agentura ochrany přírody a krajiny ČR – Ústřední seznam ochrany přírody http://www.nature.cz/natura2000-design3/sub.php?id=1802 – Natura 2000 ČR http://www.mzp.cz/ - Ministerstvo životního prostředí http://www.narodniparky.kvalitne.cz/ - národní parky ČR http://www.dolnimorava.org/ - biosferické rezervace ČR Klímová, Eva a kol.. Přírody (Rekordy České republiky). Bratislava: Mapa Slovakia Bratislava 2001. 1. vydání, ISBN 80-8067-025-0 Holeček, Milan a kol. Zeměpis České republiky. Učebnice zeměpisu pro střední školy. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o., 2003. 1. vydání, ISBN 80-86034-53-4 Valenta, Václav a kol. Maturita ze zeměpisu. Studijní příručka pro maturanty. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o., 2000. 1. vydání, ISBN 80-86034-44-5 Kašparovský. Karel. Zeměpis II. v kostce pro SŠ. Praha: Nakladatelství FRAGMENT,s. r. o.,2008.1. vydání, ISBN 978-80-253-0585-0 Školní atlas České republiky. Praha: Kartografie Praha, a. s., 2001. 1. vydání, ISBN 80-7011-657-9 Ochrana přírody na Zemi. Dnešní svět-časopis pro moderní výuku. Praha : Vydává TERRA-KLUB, o. p .s. č.6, ročník 2006/2007. ISSN 1801-4119 Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Alois Studenovský.