IMUNOFLUORESCENCE MUDr. Zita Trávníčková

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Radioimunoesej, enzymoimunoesej – princip, využití
Advertisements

AUTOPROTILÁTKY V DIAGNOSTICE AUTOIMUNITNÍCH IMUNOPATOLOGICKÝCH
Speciální světelná, fluorescenční a konfokální mikroskopie
Molekulová fluorescenční spektrometrie
Průtoková cytometrie.
Detekce proteinů na preparátech Histochemie. Metody detekce – vazba cílového proteinu Imunologické; primární protilátky sekundární protilátky Imunologické;
The world leader in serving science Infračervená spektroskopie Princip, aplikace a souvislosti se správnou výrobní praxí Ing. Martin Hollein, Nicolet CZ.
Vyšetření specifické imunity
Vyšetřování parametrů humorální imunity
Imunohistochemie (IHC)
Optické metody.
OPTICKÁ EMISNÍ SPEKTROSKOPIE
Elektromagnetické spektrum
Pohyb relativistické částice
Prezentace 2L Lukáš Matoušek Marek Chromec
Možnosti průtokové cytometrie v analýze mikrobiálních populací
Laboratorní metody 2 Kurs Imunologie II.
Spektra látek Při průchodu světla optickým hranolem vzniká v důsledku disperze světla tzv. hranolové spektrum.   Podobné spektrum vzniká také při průchodu.
DÁLKOVÝ PRŮZKUM ZEMĚ.
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í
Indikace a interpretace imunologických laboratorních vyšetření (seminář) Doc.MUDr.Petr Čáp,PhD
Komplementové metody metody využívající faktu aktivace komplementového systému komplexem – antigen-protilátka, KFR Složky reakce: Ab, Ag, C, ERY, hemolyzin.
Klinická cytogenetika - metody
Vybrané kapitoly z fyziky Radiologická fyzika
SÉROLOGICKÉ REAKCE reakce mezi antigenem a protilátkou význam in vivo
Zoologická mikrotechnika - FLUORESCENČNÍ MIKROSKOPIE
Optické metody (pokračování) – fluorescence, fluorimetrie
Nové barvy v mikroskopických preparátech
Vyšetření komplementového systému
Imunochemické metody řada metod založených na principu reakce:
Ústav klinické imunologie a alergologie
BUNĚČNÁ STAVBA ŽIVÝCH ORGANISMŮ
NEPŘÍMÁ IMUNOFLUORESCENCE
Princip laseru Zdrojem energie (např. výbojka) je do aktivního média dodávána energie. Ta energeticky vybudí elektrony aktivního prostředí ze zákl. energetické.
Laboratorní diagnostika
FLUORESCENČNÍ MIKROSKOPIE
Zdroje světla.
Autoimunitní onemocnění
LUMINISCENČNÍ metody Petr Breinek.
confocal laser scanning microscope (CLSM)
Serologické vyšetřovací metody
FYZIKÁLNÍ SEMINÁŘ | | 1 / 27HRÁTKY SE SPEKTREM fyzikální seminář | ZS 2011 Roman Káčer | Michael Kala | Binh Nguyen Sy | Jakub Veselý FJFI ČVUT.
Zelené fluorescenční světlo odhaluje ionty uranu
Diagnostika autoimunitních onemocnění
Stavba lidského těla.
Luminiscenční spektroskopie
IMUNOESEJE.
V praktiku budou řešeny dvě úlohy:
F l u o r e s c e n c e. Fluorescenční mikroskopie Luminiscence – jev, kdy látka vysílá do prostoru světlo chemická reakce – chemiluminiscence světlo.
Vyšetření specifické imunity
Fluorometrie, chemiluminiscence
Elektromagnetické vlnění
Analýza organických látek Luminiscenční spektroskopie
confocal laser scanning microscope (CLSM)
Vyšetřování parametrů humorální imunity
Záření – radiace Druh vlnění - šíření energie prostorem
Vyšetřování parametrů buněčné imunity
Výuka jaderné chemie a chemie f-prvků na středních školách
Pátráme po mikrobech Díl X. Reakce se značenými složkami
Serologické vyšetřovací metody
DELFIA Dissociation-Enhanced Lanthanide Fluorescent ImmunoAssay
Chemiluminiscence, fluorescence
IMUNOFLUORESCENCE MUDr. Zita Trávníčková
IMUNOESEJE.
Laboratorní diagnostika
Imunologie seminář 1 Imunologie seminář 1 J. Ochotná
Bi1BK_ZNP2 Živá a neživá příroda II Buněčná stavba živých organismů
Imunofluorescence Nepřímá Přímá slouží k průkazu protilátek (Ab)
Balmerova série atomu vodíku
Protilátky využívané v diagnostice Monoklonální protilátka – je produkována klonem buněk pocházejících z jedné plazmatické buňky; váže se velmi specificky.
Transkript prezentace:

IMUNOFLUORESCENCE MUDr. Zita Trávníčková Ústav klinické imunologie a alergologie FN USA a LF MU Brno 7.4.2008

Jev, kdy látka vysílá do prostoru světlo Základní pojmy LUMINISCENCE Jev, kdy látka vysílá do prostoru světlo při chemické reakci → CHEMILUMINISCENCE po osvětlení zářením → FLUORESCENCE → FOSFORESCENCE

LUMINISCENCE po osvětlení zářením Záření EXCITAČNÍ záření vyvolávající luminiscenci Záření EMISNÍ záření vysílané látkou

LUMINISCENCE po osvětlení zářením FLUORESCENCE vyzařování emisního světla trvá krátkou dobu po zhasnutí excitačního záření téměř okamžitě emise zhasíná (asi za 10-8 sekundy) Látka schopná fluorescence → FLUOROCHROM FOSFORESCENCE vyzařování emisního světla trvá i dlouhou dobu po zhasnutí excitačního záření

Fyzikální podstata fluorescence a fosforescence spočívá ve vlastnostech elektronového obalu atomů v molekulách fluorochromu Absorpce fotonu excitačního světla → zvýšení jejich energie Vyzáření části nově nabyté energie jako foton s nižší energií → tedy delší vlnovou délkou Stokeovo pravidlo - v důsledku ztráty energie je vlnová délka emisního světla vždy delší než světla excitačního → POSUN EMISNÍHO SVĚTLA K ČERVENÉ ČÁSTI SPEKTRA

imunokomplex ANTIGEN - PROTILÁTKA IMUNOFLUORESCENCE Patří mezi IMUNOESEJE imunokomplex ANTIGEN - PROTILÁTKA + enzym ENZYMOVÁ ANALÝZA + radioaktivní zářič RIA + fluorochrom IMUNOFLUORESCENCE

TYPY imunofluorescence PŘÍMÁ Značení buněčných struktur pomocí konjugátu Protilátka namířená proti určité buněčné stuktuře kovaletně navázaná s fluorochromem NEPŘÍMÁ Značení buněčné struktury pomocí primární zvířecí protilátky proti buněčné struktuře Zviditelnění buněčné struktury v druhém kroku pomocí konjugátu fluoresceinu s protilátkou proti zvířecím antigenům

TYPY imunofluorescence PŘÍMÁ NEPŘÍMÁ

PŘÍMÁ imunofluorescence Jednostupňový průkaz antigenu 1 vzorek (buněčná kultura, tkáň, …) 2 fixace (vzorku na podložní sklo) 3 konjugát (protilátka proti antigenu s navázaným fluorochromem) 4 proplach 5 fluorescenční mikroskop

Přímá IF - využití Průkaz antigenu v tkáňových řezech nebo dalších biologických vzorcích rychlý průkaz patogenů ve sputu nebo bronchoalveolární laváži

Nepřímá imunofluorescence Průkaz protilátek v séru 1 vzorek (substrát s antigenem) 2 fixace (vzorku na podložní sklíčko) 3 přelití vyšetřovaným sérem pacienta 4 proplach 5 konjugát (antisérum proti lidským Ig s navázaným fluorochromem) 6 proplach 7 fluorescenční mikroskop

Nepřímá IF - využití Průkaz specifických protilátek proti antigenům Nejčastěji průkaz autoprotilátek orgánově nespecifických (antinukleárních, antimitochondriálních, antiendomysiálních) orgánově specifických (proti parietálním buňkám žaludku, beta buňkám pankreatu, bazální membráně glomerulů, slinným žlázám, nadledvinám, ...

Některé používané FLUOROCHROMY FITC (fluorescein isothiokyanát) Hoechst (bisbenzimid) DAPI Ethidium bromid Propidium Jodid Acridinová oranž Congo Red široce používané DNA DNA a RNA Dvouřetězcová DNA a RNA amyloid

Vizualizace imunofluorescence Pomocí fluorescenčního mikroskopu TYPY fluorescenčních mikroskopů transmisní epifluorescenční ZDROJ SVĚTLA rtuťová výbojka

Princip IF mikroskopu EXCITAČNÍ filtr propouští z barevného spektra pouze část potřebnou pro excitaci fluorescence a zabraňuje průchodu světla o stejné či podobné vlnové délce jako světlo emisní, které by vytvářelo pozadí BARIÉROVÝ filtr propouští pouze emisní část spektra a zabraňuje průchodu excitačnímu světlu

Princip IF mikroskopu

Excitační (modrá) a emisní (zelená) spektrum fluorochromu FITC a spektra propouštěná excitačním a bariérovým filtrem (bílá čára).

Typy imunofluorescence HOMOGENNÍ OKRAJOVÝ SKVRNITÝ NUKLEOLÁRNÍ (homogenní, chomáčkovitý skvrnitý) TEČKOVANÝ CYTOPLAZMATICKÝ

Negativní

Negativní

Homogenní

Nukleolární

Granulární (+ mitotický aparát)

AMA

Mitochondrie

Nukleolární homogenní

Mnohočetné jaderné tečky

Přehled vyšetření pomocí IF ANCA - cytoplazma neutrofilů DNA - ds DNA ENA - extrahovatelné nukleární antigeny AMA - mitochondrie ANA = ANF = antinukleární faktor (antigen) RET – Ab proti retikulinu (IgA a IgG) ASMA – Ab proti hladkému svalu GPC – Ab proti parietálním buňkám žaludku EMA – antiendomysiální protilátky

DĚKUJI ZA POZORNOST