1. Poslyš, synu marnotratný, | slzy tvé nic nejsou platny, | marně zde svou bídu cítíš, | žalem svým se nenasytíš.
2. V domě Otce tvého chleba | pomocník má víc než třeba. | Vrať se domů, vrať se zase, | o synovství znovu hlas se!
3. Otec tvůj vstříc vyjde tobě, | pevně přivine tě k sobě : | jenom padni k nohám jemu, | všecko vyznej Otci svému!
4. Řekni: Otče, odpusť vinu | zbloudilému svému synu, | nejsem hoden synem býti, | sluhou rač mne učiniti!
5. Roucho nové, prsten dá ti, | synovství ti práva vrátí, | obuv dá, bys cestou pravdy | poslušně už chodil navždy.
6. Neotálej, synu milý, | v slzách pouhých není síly, | vrať se k Otci, čeká tebe, | z milosti chce dát ti nebe.
7. Otče v nebi, slyš své syny, | kajícím všem odpusť viny, | když se k tobě navrátili, | pomoz, aby setrvali.