ŠELMY Řád savců přizpůsobených k lovu živé kořisti. Mají zvětšené špičáky, poslední třenové zuby a první dolní stoličky, což usnadňuje trhání kořisti. Mláďata se rodí slepá a holá a vyžadují delší mateřskou péči. Potravu téměř všech šelem tvoří maso, některé (například kočkovití) jsou dokonce pravými masožravci, jiné (například medvědovití) jsou spíše všežravci. Hyenka a mnoho dalších se živí hmyzem. Absolutní výjimkou je panda velká, která je býložravá. Šelmy žijí ve všech světadílech; do Austrálie byly introdukovány. Patří k nim čeledi: kočkovítí, psovití, medvědovití, kunovití, cibetkovití, medvídkovití, pandovití a hyenovití. Známo přes 240 druhů; v ČR 15 druhů.

ANATOMIE Šelmy se co do velikosti velmi liší, ale sdílí několik podstatných znaků, které je předurčují k loveckému stylu života. Typická šelma je rychlá a hbitá s ostrými zuby a drápy, má vynikající sluch, zrak a čich. V oku je odrazová vrstva, která umožňuje vidět ve tmě. Na předních nohou mají pět, na zadních čtyři prsty. Kočkovité šelmy kromě geparda mají zatahovací drápy a tak si je udržují ostré. Ostatní šelmy mají drápy většinou tupější a nezatažitelné, často je používají k hrabání. Masožravé šelmy mají velmi dobře vyvinuté trháky, jinak je tomu u šelem všežravých a býložravých. Čelisti u většiny šelem jsou mohutné plné ostrých zubů, uzpůsobené pro efektivní zabíjení, ale i porcování kořisti. Pro mocný stisk ostrých špičáků mají vyvinutý spánkový sval, který dosahuje nejvyšší účinnosti při otevřené tlamě. Stoličky a třenové zuby bývají uspořádané do trhákového komplexu, zuby do sebe při skusu dokonale zapadají. Dravé druhy šelem se adaptovaly k rychlému pohybu, který potřebují k pronásledování kořisti. Páteř je velmi pružná, nohy dlouhé, klíční kost značně redukovaná aby dala větší prostor pro pohyb lopatek. Některé zápěstní kůstky jsou srostlé, čímž umožňují delší krok a zvýšení rychlosti běhu.

LOV Šelmy jsou jedni z nejefektivnějších predátorů vůbec. Loví ve smečkách ale i osamoceně. K lovu využívají své ostré smysly a velmi často na kořist zaútočí z úkrytu. Některé šelmy se ke kořisti připlíží a kořist uštvou během na dlouhé trati, případně loví skokem po krátkém sprintu. Způsob usmrcení oběti je různý podle druhu šelmy, kočky se zakousnou do šíje a snaží se poškodit míchu, případně prokousnou krk a tím kořist udusí. Psi naproti tomu obětí prudce třesou až ji zlomí vaz. Oproti tomu lasičky prokousnou kořisti lebku. Šelmy často loví zvířata, jež jsou větší než ony samy. Šelmy od útlého dětství rozvíjejí své bojové schopnosti. Mláďata si spolu často hrají a tím se učí zjišťovat sílu protivníka. Lvi obvykle loví ve smečkách, když se chtějí zmocnit velkého zvířete, tak se samice plíží v rojnici až do vzdálenosti pár desítek metrů, při tom se snaží kořist obklíčit. Po krátkém útoku se snaží skolit zvíře na zem a prokousnout mu hrdlo. Dospělí samci většinou žijí samotářský život a tudíž se lovu ve smečce účastní jen málokdy.

Komunikace Šelmy mezi sebou navzájem komunikují a to jak pachovými značkami tak i signály. Pachové značky většinou používají k vymezování teritorií ale i k vyhledávání potencionálního partnera. Když se šelmy potkají, používají ke komunikaci různé pozice a gestikulace, dokonce i výrazy v obličeji hrají roli. Hlasové projevy používají k předávání různých sdělení jako je vstřícnost k partnerovi nebo hrozba nepříteli.

Úloha šelem v přírodě •Většina šelem se řadí k sekundárním konzumentům, to znamená, že se živí jinými konzumenty. Velké šelmy jsou dokonce vrcholovými konzumenty, tedy v dospělosti nemají přirozené protivníky a tedy stojí na vrcholu potravní pyramidy. Hlavní úlohou šelem je udržovat ekologickou rovnováhu mezi býložravci a vegetací. Tedy pokud dojde k přemnožení býložravců, což může mít negativní dopady na vegetaci, tak se šelmám daří dobře a tudíž se rychleji množí a snižují stav býložravců.