Název školyStřední odborná škola a Gymnázium Staré Město Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/ AutorPhDr. Jitka Mannová Název šablonyIII/2 – Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název DUMuNěmecká klasická filozofie - Kant Stupeň a typ vzdělávánístřední Vzdělávací oblast Vzdělávací oborObčanská nauka 4. ročníky maturitních oborů Tematický okruhfilozofie Druh učebního materiáluVýukový materiál Cílová skupinaŽák, let Anotace Objasnit podstatu německé klasické filozofie a její význam pro další rozvoj filozofického myšlení – zaměřit se na Kantovo kritické období. Vybavení, pomůcky- Klíčová slovakategorický imperativ, vrozené formy nazírání Datum NÁZEV

„dvě věci naplňují mou mysl úžasem, hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“ I. Kant NĚMECKÁ KLASICKÁ FILOZOFIE

vzniká koncem 18. a v první polovině 19. století francouzské osvícenství ovlivnilo filozofické myšlení v Německu Německo rozdrobené na malé státy (nejvýznamnější a největší bylo Prusko) nevytvořilo ještě podmínky pro revoluci a společenskou změnu německá filozofie byla méně radikální ve společenských názorech i ve vztahu k náboženství hlavní představitelé: Immanuel Kant Johann Gottlieb Fichte Friedrich Wilhelm Joseph Shelling Georg Wilhelm Friedrich Hegel Ludwig Feuerbach

IMMANUEL KANT (1724 – 1804) první z představitelů německé klasické filozofie tvůrce tzv. kritického (transcendentálního) idealismu Celý život prožil v Konigsbergu (Královci), kde studoval nejprve teologii (nedokončil), pak filozofii a přírodní vědy. Řadu let působil jako domácí učitel a soukromý docent. Později byl jmenován univerzitním profesorem logiky a metafyziky, dále přednášel matematickou fyziku, geografii, antropologii, etiku, teorii přirozeného práva a teologická témata. Nikdy neopustil rodné město a byl znám tím, že přesně dodržoval denní režim.

Kantovu činnost můžeme rozdělit na tři hlavní období: PŘEDKRITICKÉ OBDOBÍ zabývá se přírodovědou – vychází z Newtonovy exaktně chápané přírodní vědy věnuje se poznatkům soudobé fyziky a astronomie, které obohacuje svou hypotézou o vzniku sluneční soustavy z prvotní rozptýlené látky – vytváří teorii vzniku vesmíru a planet známou později jako Kant – Laplaceova teorie zabývá se úvahami o úloze síly (energie) jako podstaty hmoty (fyzická monadologie

KRITICKÉ OBDOBÍ odklání se od dogmaticky chápaného racionalismu dosavadního německého osvícenství k empirickému důrazu na roli zkušenosti (vliv Humova agnosticismu) hlavní díla tohoto období jsou „Kritika čistého rozumu“ a „Kritika praktického rozumu“ – slovo kritika zde má význam vymezení hranic působnosti zkoumaného jevu KRITIKA ČISTÉHO ROZUMU výchozí částí jeho filozofického systému je kritika poznávacích schopností člověka začíná tzv. koperníkovským obratem, tj. odmítnutím tradičního metafyzického stanoviska, že předmětem filozofie je objekt (skutečnost)

KRITIKA ČISTÉHO ROZUMU - POKRAČOVÁNÍ Kant stanovil za její předmět subjekt – činnost lidského rozumu ( poznání je dílem aktivity subjektu) rozlišil vědecké a nevědecké poznání – to, že chápeme některé vědecké zákony jako platné, má původ v samotném myšlení úkolem filozofie je najít předzkušenostní předpoklady poznání – ve smyslovém nazírání existuje složka, která sama nepochází ze zkušenosti, ale je její nezbytnou podmínkou těmito složkami jsou kategorie prostor a čas (apriorní formy nazírání) pomocí těchto kategorií uspořádává náš rozum zkušenostní materiál do časoprostorových vztahů prostor a čas tedy dle Kanta neexistují objektivně, ale jsou vrozenými formami poznání

KRITIKA ČISTÉHO ROZUMU - POKRAČOVÁNÍ díky tomu je člověk schopen poznání, ale pouze jevů, které nazývá „svět (věci) pro nás“ (lidské poznání včetně vědeckého má tedy své hranice) vedle toho existují věci a jevy nezávislé na našem vědomí a poznání –“svět (věci) o sobě“ - je nám nepřístupný, tedy nepoznatelný KRITIKA PRAKTICKÉHO ROZUMU zabývá se etickými problémy zkoumá principy mravního jednání a podíl rozumu na stanovení jeho základů

KRITIKA PRAKTICKÉHO ROZUMU - POKRAČOVÁNÍ vychází z principu mravní autonomie autonomi člověka, který koná svou povinnost z úcty k mravnímu zákonu – kategorický imperativ existuje ve dvou formulacích: 1.„jednej tak, aby maxima (zásada) tvého jednání se stala obecným zákonem“ 2.„jednej tak, aby ti lidství, jak ve vlastní osobě, tak i v osobě každého druhého, bylo vždy zároveň účelem, nikdy pouhým prostředkem“ KRITIKA SOUDNOSTI zabývá se estetikou – schopností rozumu ponávat ve věcech účelnost a tím i krásu

ZDROJE A PRAMENY Kant_%28portrait%29.jpg/480px-Immanuel_Kant_%28portrait%29.jpg MANNOVÁ, Jitka a Ivana ŠLAPÁKOVÁ. Základy společenských věd: filozofie, sociologie, politologie, etika, estetika : (studijní materiál pro žáky středních škol). Vyd. 1. Brno: PC-DIR, ISBN MĚŠŤÁNEK, Tomáš. Poznámky k dějinám filozofie. 1. vyd. Praha: Bílý slon, Trychtýř. ISBN RUFFING, Reiner. Filozofický depozitář: 50 nejdůležitějších filozofických myšlenek. Vyd. 1. Praha: Euromedia Group,k. s. – Knižní klub, ISBN