Výpisky z fyziky − 6. ročník Úvod do předmětu. Rozdělení fyziky Vlastnosti látek a těles Měření fyzikálních veličin Síla Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michal Kapoun. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

3. Měření fyzikálních veličin 3.1 Fyzikální veličiny. SI soustava Fyzikální veličina je měřitelná vlastnost tělesa. K měření potřebujeme nástroj, kterým měříme − měřidlo a jednotku, ve které hodnotu veličiny vyjadřujeme. Pro jednoduché zapisování přiřazujeme každé veličině určitou značku. Rozdělení fyzikálních veličin: základní − např.: ……………………………………………………………………… odvozené − např.: ………………………………………………………………………

Jednotky fyzikálních veličin: základní − např.: ………………………………………………………………………… odvozené − např.: ……………………………………………………………………… Mezinárodní soustava jednotek − SI V roce 1960 přijala Generální konference pro míry a váhy systém jednotek SI (Systéme International d‘ Unités).

NÁSOBKY A DÍLY JEDNOTEK Předpona Značka Násobek Příklad giga G 1 000 000 000 miliarda 109 gigajoule mega M 1 000 000 milion 106 megawatt kilo k 1 000 tisíc 103 kilogram hekto h 100 sto 102 hektolitr deka da 10 deset 101 dekagram 1 deci d 0,1 desetina 10-1 decimetr centi c 0,01 setina 10-2 centimetr mili m 0,001 tisícina 10-3 mililitr mikro  0,000 001 miliontina 10-6 mikrometr nano n 0,000 000 001 miliardtina 10-9 nanosekunda

3.2 Délka Délka je vzdálenost mezi dvěma body. Značka: l, d, s Základní jednotka: metr (m)

Měření délky:

Stupnice měřidla: U každé stupnice určujeme její nejmenší dílek, který lze na dané stupnici odečíst, a pak maximální možnou míru, kterou lze měřidlem naměřit. Stupnice má určitý rozsah – tj. nejmenší a největší hodnotu, kterou lze daným měřidlem určit. Pravidla pro měření délky: Na měřidlo se díváme kolmo. Počátek měřidla pečlivě nastavíme k okraji předmětu. Aritmetický průměr: Vypočítáme tak, že součet všech naměřených hodnot dělíme jejich počtem. Tím, že měření provedeme několikrát, zvýšíme jeho přesnost. Odchylka měření: Udává ji polovina nejmenšího dílku stupnice. Je to „přesnost“, s jakou můžeme pomocí daného měřidla určovat měřenou veličinu.

3.3 Obsah Značka: S Odvozená jednotka: metr čtverečný (m2)

3.4 Objem Objem je část prostoru vyplněná tělesem. Značka: V Odvozená jednotka: metr krychlový (m3)

Měření objemu: Odměrný válec musí stát na vodorovné podložce. Při čtení údaje na stupnici se musíme dívat v rovině hladiny. Hladina u okraje je zakřivená, čteme hodnotu odpovídající rovné části hladiny.

3.5 Hmotnost Hmotnost je množství látky v tělese. Značka: m Základní jednotka: kilogram (kg)

Měření hmotnosti (vážení):

3.6 Hustota Hmotnost vyjadřuje hmotnost látky připadající na jednotku objemu. Značka: ϱ Odvozená jednotka: kilogram na metr krychlový (kg/m3) Měřidlo: hustoměr

Řešení příkladů: ϱ = m / V V = m / ϱ m = ϱ . V

3.7 Čas Značka: t Základní jednotka: sekunda (s) Měřidlo: stopky

3.8 Teplota Teplota je fyzikální veličina, kterou používáme k popisu stavu tělesa, mění se při ohřátí tělesa nebo jeho ochlazení. Značka: t, T Základní jednotka: Celsiův stupeň (°C)

Teplotní roztažnost: Při zahřátí se prodlužuje délka tyčí a drátů, ochlazením se jejich délka zmenšuje – tento jev se nazývá délková teplotní roztažnost. Objem pevných těles, kapalin i plynů se při zahřívání zvětšuje a při ochlazení zmenšuje – tento jev se nazývá objemová teplotní roztažnost.

Teploměr je přístroj, který ke své činnosti využívá teplotní roztažnosti. Každý teploměr má určitý rozsah měření teploty (tj. nejnižší a nejvyšší hodnotu, kterou lze s daným teploměrem určit). Různými teploměry lze určovat teplotu s rozdílnou přesností (mají odlišné velikosti nejmenšího dílku stupnice). Bimetalový teploměr: je teploměr, který na měření teploty využívá bimetalový pásek (složený z dvou kovů s různou teplotní roztažností).