7. EKONOMICKÝ RŮST II:. (technologický pokrok,. empirie růstu, 7. EKONOMICKÝ RŮST II: (technologický pokrok, empirie růstu, růstová politika)

Obsahem přednášky je… Zakomponování technologického pokroku do Solowova růstového modelu Empirie růstu: porovnání teorie a dat Prorůstové politiky Dva jednoduché modely, ve kterých je míra technologického pokroku endogenní

Úvod V Solow modelu z minulé přednášky: Byly produkční technologie konstantní Důchod na hlavu ve stálém stavu byl také konstantní Obojí v reálném světě neplatí: USA (1904-2004): Reálný HDP na hlavu vzrostl 7,6x, neboli tempem 2 % ročně. Technologický pokrok se nezastavuje .

Příklady technologického pokroku Mezi roky 1950-2000, produktivita amerického zemědělství stoupla třikrát. Reálná cena výpočetní síly klesala v posledních třiceti letech průměrným tempem 30 % ročně. % amerických domácností, které vlastní alespoň 1 počítač: 8% v roce 1984, 62 % v roce 2003 1981: 213 počítačů připojených k Internetu 2000: 60 miliónů počítačů připojených k Internetu 2001: iPod kapacita = 5gb, 1000 písní. 2006: iPod kapacita = 80gb, 20.000 písní.

7.1. Technologický pokrok v Solowově modelu

Technologický pokrok v Solowově modelu Nová proměnná: E = efektivita práce Předpokládejme: Technologický pokrok rozšiřuje objem práce: zvyšuje produktivitu práce exogenní mírou g:

Technologický pokrok v Solowově modelu Nyní můžeme zapsat produkční funkci jako: kde L  E = počet efektivnostních pracovníků. Zvýšení efektivity práce má stejný efekt na výstup jako zvýšení pracovní síly.

Technologický pokrok v Solowově modelu Značení: y = Y/LE = výstup na efektivnostního pracovníka k = K/LE = kapitál na efektivnostního pracovníka Produkční funkce na efektivnostního pracovníka: y = f(k) Úspory a investice na efektivnostního pracovníka: s y = s f(k)

Technologický pokrok v Solowově modelu ( + n + g)k = investiční bod zvratu: množství investic nutné k udržení konstantního k. Skládá se z:  k k nahrazení opotřebení kapitálu n k k vybavení nových pracovníků kapitálem g k k vybavení kapitálem nových “efektivnostních” pracovníků, vytvořených technologickým pokrokem

Technologický pokrok v Solowově modelu k = s f(k)  ( +n +g)k Investiční bod zvratu Kapitál na efektivnostn. pracovníka, k ( +n +g ) k sf(k) k*

Míry růstu ve stálém stavu v Solowově modelu s technologickým pokrokem Míra růstu ve stálém stavu Symbol Proměnná Kapitál na efektivnostního pracovníka k = K/(LE ) Produkt na efektivnostního pracovníka y = Y/(LE ) Produkt na pracovníka (Y/ L) = yE g Celkový produkt Y = yEL n + g

Zlaté pravidlo K nalezení kapitálové zásoby ve zlatém pravidle, vyjádříme c* v jednotkách k*: c* = y*  i* = f (k* )  ( + n + g) k* c* je maximalizováno, pokud MPK =  + n + g nebo alternativně, MPK   = n + g Ve stálém stavu podle zlatého pravidla, je mezní produkt kapitálu mínus opotřebení roven míře růstu populace plus míra technologického pokroku.

7.2. Od teorie k empirii růstu

Růstová empirie: vyrovnaný růst Solowův model ve stálém stavu vykazuje vyrovnaný růst – mnoho veličin roste stejným tempem. Solow model předpovídá, že Y/L a K/L rostou stejným tempem (g), takže K/Y by mělo zůstávat konstantní. To platí i v reálném světě. Solowův model předpovídá, že reálné mzdy rostou stejným tempem jako Y/L, zatímco reálná cena kapitálu by měla zůstávat konstantní. To také platí na reálných datech.

Růstová empirie: konvergence Solowův model předpovídá, že za jinak stejných okolností by „chudé“ země (s nižším Y/L a K/L) měly růst rychleji než „bohaté“. Pokud je to pravda, mezera výstupu mezi bohatými a chudými zeměmi by se měla v průběhu času snižovat, čímž by ekonomické úrovně jednotlivých zemí k sobě měly konvergovat. V reálném světě mnoho chudých zemích NEROSTE rychleji než bohaté. Znamená to, že Solowův model nefunguje?

Růstová empirie: konvergence Solowův model předpovídá, že za jinak stejných okolností “chudé” země (s nižším Y/L a K/L) by měly růst rychleji než bohaté. Avšak „jiné okolnosti“ nejsou stejné. Na vzorku zemí s podobnými mírami úspor a populačního růstu se mezera důchodu uzavírala tempem 2 % ročně. Na větších vzorcích, poté co byly kontrolováno pro rozdíly v úsporách, populačním růstu a lidském kapitálu, důchody konvergovaly tempem 2 % ročně.

Růstová empirie: konvergence Co Solowův model skutečně predikuje je podmíněná konvergence – země konvergují ke svým vlastním stálým stavům, které jsou determinovány úsporami, populačním růstem a vzděláním. Tato predikce platí i na reálných datech.

Konvergence (empirie) 102 Countries (1960-97) -4 -2 2 4 6 8 10 20 30 GNP per Capita in 1960 (1995 USD '000) Avg. growth rate per capita (%) 23 OECD Countries (1960-97) 1 2 3 4 5 6 10 20 30 GNP per Capita in 1960 (1995 USD '000) Avg. growth rate per capita (%) Sources: Barro (1991); Summers and Heston (1991)

Konvergence v EU (HDP na obyvatele podle PPP. EA 12=100) Zdroj: Makroekonomická predikce MFČR

Růstová empirie: akumulace VF vs. výrobní efektivita Rozdíly v důchodech na hlavu mezi jednotlivými zeměmi mohou být způsobeny rozdíly v: 1. kapitálu – fyzickém nebo lidském – na pracovníka 2. výrobní efektivitě (výšce produkční funkce) Studie: Oba faktory jsou důležité. Oba faktory jsou korelovány: země s vyšším fyzickým nebo lidským kapitálem na pracovníka mají obvykle také vyšší výrobní efektivitu.

Růstová empirie: akumulace VF vs. výrobní efektivita Možná vysvětlení pro korelaci mezi kapitálem na pracovníka a výrobní efektivitou: Výrobní efektivita podporuje akumulaci kapitálu. Akumulace kapitálu vytváří externality, které zvyšují efektivitu. Třetí, neznámá proměnná způsobuje, že akumulace kapitálu a výrobní efektivita jsou vyšší v některých zemích než v jiných.

ČR: Zdroje konvergence (příspěvky k růstu potenciálního produktu %) Zdroj: Makroekonomická predikce MFČR

Růstová empirie: výrobní efektivita a svobodný obchod Již od Adama Smitha ekonomové argumentovali, že svobodný obchod může zvýšit výrobní efektivitu a životní standarty. Studie: Sachs & Warner: Průměrná roční tempa růstu, 1970-89 uzavřená otevřená 0,7 % 2,3 % vyspělé země 0,7 % 4,5 % rozvojové země

Růstová empirie: výrobní efektivita a svobodný obchod K identifikaci kauzality Frankel and Romer využívají geografických rozdílů mezi zeměmi: Některé země obchodují méně, protože jsou vzdáleny od ostatních zemí nebo nemají přístup k moři. Některé geografické rozdíly jsou korelovány s obchodem, ale nikoliv s ostatními determinanty důchodu. Proto, mohou být využity k odlišení dopadu obchodu na důchod. Výsledky: Zvýšení poměru obchod/HDP o 2% způsobí za jinak stejných okolností růst HDP na hlavu o 1%.

7.3. Růstové politiky

Růstová politika Spoříme příliš málo nebo příliš mnoho? Které politiky mohou ovlivnit míru úspor? Jak bychom měli rozdělit naše investice mezi soukromě vlastněný fyzický kapitál, veřejnou infrastrukturu a „lidský“ kapitál? Jak instituce dané země ovlivňují výrobní efektivitu a akumulaci kapitálu? Jaké politiky mohou podpořit rychlejší technologický pokrok?

Růstová politika: zhodnocení role míry úspor Pomocí zlatého pravidla můžeme určit, zda je míra úspor a kapitálová zásoba dané země příliš nízká, příliš vysoká nebo právě tak akorát. Pokud (MPK   ) > (n + g ), potom se ekonomika nachází pod stálým stavem zlatého pravidla, a proto by měla zvýšit s. pokud (MPK   ) < (n + g ), potom je daná ekonomika nad stálým stavem zlatého pravidla, a měla by snížit s.

Aplikace: USA - zhodnocení výše míry úspor K odhadu (MPK   ) využijme tří údajů o americké ekonomice: 1. k = 2.5 y Kapitálová zásoba představuje zhruba dvouapůlnásobek ročního HDP. 2.  k = 0.1 y Zhruba 10 % HDP ročně je použito na náhradu opotřebovaného kapitálu. 3. MPK  k = 0.3 y Důchody z kapitálu představují asi 30 % HDP.

Aplikace: míra úspor v USA 1. k = 2.5 y 2.  k = 0.1 y 3. MPK  k = 0.3 y Abychom určili  , podělme 2 / 1:

Aplikace: míra úspor v USA 1. k = 2.5 y 2.  k = 0.1 y 3. MPK  k = 0.3 y K určení MPK, podělme 3 / 1: MPK   = 0.12  0.04 = 0.08

Aplikace: míra úspor v USA Z posledního slidu: MPK   = 0.08 Reálný HDP v USA roste tempem 3 % ročně, proto n + g = 0.03 Proto, MPK   = 0.08 > 0.03 = n + g Závěr: Míra úspor v USA je níže než je stálý stav ve Zlatém pravidle: zvýšení míry úspor v USA by zvýšilo spotřebu na hlavu v dlouhém období.

Růstová politika: jak zvýšit míru úspor? Snížit deficit veřejných rozpočtů (nebo zvýšit jejich přebytek). Zvýšit pobídky pro soukromé úspory: Snížení daně z kapitálových zisků, daně z příjmu a daně z nemovitostí, protože odrazují od spoření. Nahradit důchodové daně nepřímými daněmi. Zavést daňové pobídky pro podporu důchodového a stavebního spoření.

Růstová politika: alokace investic V Solowově modelu existuje jeden typ kapitálu. V reálném světě existuje více druhů kapitálu, které můžeme rozdělit do následujících tří kategorií: Soukromá kapitálová zásoba Veřejná infrastruktura Lidský kapitál: znalosti a schopnosti, které pracovníci získávají vzděláváním. Jak bychom měli alokovat investice mezi tyto rozdílné typy kapitálů?

Růstová politika: alokace investic Dva pohledy: 1. Vyrovnat daňové zatížení všech typů kapitálu ve všech odvětvích a ponechat tak na trhu, aby alokoval investice do těch typů kapitálu s nejvyšším mezním produktem. 2. Strukturální politika: Vlády by měly aktivně podporovat investice do určitého typu kapitálu v určitých odvětvích, protože mohou existovat pozitivní externality, které soukromí investoři neberou v úvahu.

Problémy s aplikací strukturální politiky Vlády nemusí být schopny správně „vybírat vítěze“ (vybírat odvětví s nejvyšším výnosy z kapitálu nebo s nejvyššími externalitami). Politika (např. příspěvky politickým stranám) spíše než ekonomie může ovlivňovat, která odvětví získají přízeň politiků.

Růstová politika: vytváření správných institucí Vytváření správných institucí je důležité, pro zajištění toho, aby zdroje jsou alokovány do svého nejlepší využití. Příklady: Právní řád k ochraně vlastnických práv. Finanční trhy k zajištění toho, že kapitálové fondy plynou k těm nejlepším investičním projektům. Nezkorumpovaná vláda, která podporuje konkurenci, vynucuje plnění smluv, atd.

Růstová politika: podpora technologického pokroku Patentové zákony: podpora inovací pomocí udělování dočasných monopolů vynálezcům nových produktů. Daňová podpora výzkumu a vývoje Granty k financování základního výzkumu na univerzitách Strukturální politika: podpora vybraných odvětví, které jsou klíčové k akceleraci technologického pokroku (včetně předchozích výhrad).

CASE STUDY: Zpomalení produktivity USA UK Japonsko Itálie Německo Francie Kanada Růst výstupu na hlavu (% ročně) 1948-72 1972-95 2,2 2,4 8,2 4,9 5,7 4,3 2,9 1,5 1,8 2,6 2,3 2,0 1,6

Možná vysvětlení zpomalení produktivity Problémy měření: Nárůsty produktivity nejsou plně zachyceny. Ale: Proč by problémy měření měly být horší po roce 1972 než v předchozím období? Ceny ropy: Ropné šoky nastaly současně s počátkem poklesu produktivity. Ale: Potom proč produktivita neakcelerovala, když ceny ropy spadly v polovině osmdesátých let?

Možná vysvětlení zpomalení produktivity Kvalita pracovníků: sedmdesátá léta – velký příliv nových pracovníků do pracovní síly (baby boomers, ženy). Noví pracovníci bývají méně produktivní než zkušení pracovníci. Vyčerpání nápadů: Možná je pomalý růst v období 1972-1995 normální a rychlý růst v období 1948-1972 byl anomálií.

APLIKACE: I.T. a “New Economy” USA UK Japonsko Itálie Německo Francie Kanada Růst výstupu na hlavu (% ročně) 1948-72 1972-95 1995-2004 2,2 2,4 8,2 4,9 5,7 4,3 2,9 1,5 1,8 2,6 2,3 2,0 1,6 2,2 2,5 1,2 1,5 1,7 2,4

APLIKACE: I.T. a “New Economy” Počítačová revoluce evidentně neovlivnila celkovou produktivitu až do poloviny devadesátých let. Dvě příčiny: 1. Podíl IT odvětví na HDP byl na konci 90.-tých let mnohem větší než dříve. 2. Určitý čas zabere, než firmy dostatečně využijí potenciál nových technologií. Velká, otevřená otázka: Jak dlouho I.T. vydrží jako zdroj růstu?

7.4. Endogenní růstové modely

Endogenní růstové teorie Solowův model: Trvalý růst životní úrovně je způsoben technologickým pokrokem. Endogenní růstové teorie: Soubor modelů, ve kterých je tempo růstu produktivity a životní úrovně endogenní.

Základní model Produkční funkce: Y = A K kde A je množství výstupu na každou jednotku kapitálu (A je exogenní a konstantní) Klíčový rozdíl mezi tímto modelem a Solowem: MPK je zde konstantní, klesající v Solow modelu. Investice: sY Opotřebení:  K Rovnice pro změnu celkového kapitálu: K = s Y   K

Základní model K = s Y   K Podělme K a použijme Y = A K pro: Pokud s A > , potom důchod poroste donekonečna a investice budou “motorem růstu” Permanentní tempo růstu zde závisí na s. V Solowově modelu nikoliv.

Vykazuje kapitál klesající výnosy nebo ne? Závisí na definici “kapitálu” Pokud je “kapitál” úzce definovaný (pouze továrny a zařízení), potom ano. Obhájci teorií endogenního růstu argumentují, že znalosti jsou také typem kapitálu. Pokud ano, potom konstantní výnosy z kapitálu jsou pravděpodobnější a tyto modely mohou být dobrým popisem ekonomického růstu.

Dvousektorový model Dva sektory: výrobní podniky vyrábějí zboží. výzkumné univerzity vyrábějí znalosti, které zvyšují efektivitu práce ve výrobě. u = podíl práce ve výzkumu (u je exogenní) Výrobní produkční funkce: Y = F [K, (1-u )E L] Výzkumná produkční funkce: E = g (u )E Akumulace kapitálu: K = s Y   K

Dvousektorový model Ve stálém stavu, rostou výrobní produkt na pracovníka a životní úroveň tempem E/E = g (u ). Klíčové proměnné: s: ovlivňuje úroveň důchodu, ale nikoliv tempo jeho růstu (stejně jako v Solowově modelu) u: ovlivňuje úroveň a tempo růstu důchodu Otázka: Bylo by zvýšení u jednoznačně dobré pro ekonomiku?

Fakta o výzkumu 1. Většina výzkumu je prováděna firmami za účelem zvyšování zisku. 2. Firemní zisky z výzkumu: Patenty vytvářejí toky monopolních zisků. Mimořádné zisky z toho, že je někdo jako první na trhu. 3. Inovace vytvářejí externality, které následně snižují náklady dalších inovací. Mnoho nových endogenních teorií růstu se pokouší zakomponovat tyto fakta do modelů, abychom lépe porozuměli technologickému pokroku.

Provádí soukromý sektor dostatečně mnoho výzkumu? Existence pozitivních externalit při tvorbě znalostí indikuje, že jich soukromý sektor neprodukuje dostatečné množství. Ale existuje také mnoho duplikací výzkumného úsilí mezi konkurenčními firmami. Odhady: Společenské výnosy R&D ≥ 40 % ročně. Proto mnozí věří, že by vláda měla podporovat R&D.

Ekonomický růst jako “kreativní destrukce” Schumpeter (1942) razil termín “kreativní destrukce” k popisu změn vyplývajících z technologického pokroku: Zavádění nových produktů je dobré pro zákazníky, ale často špatné pro existující producenty, kteří mohou být vytlačováni z trhu. Příklady: Ludité (1811-12) ničili stroje, které nahrazovaly kvalifikované textilní pracovníky v Anglii. Supermarkety nahrazují rodinné obchůdky.

Shrnutí 1. Klíčové závěry ze Solowově modelu s technologickým pokrokem Míra růstu důchodu na hlavu ve stálém stavu závisí výhradně na exogenní míře technologického pokroku USA mají mnohem méně kapitálu, než kolik předpokládá zlaté pravidlo a jeho stálý stav 2. Způsoby, jak zvýšit míru úspor Zvýšit veřejné úspory (snížit rozpočtový deficit) Daňové podpory pro soukromé úspory slide 52

Shrnutí 3. Zpomalení produktivity a “new economy” Počátek sedmdesátých let: tempa růstu produktivity ve vyspělých zemích poklesla. Polovina devadesátých let: tempo růstu produktivity se opět zvýšilo, pravděpodobně díky informačním technologiím. 4. Empirické studie Solowův model vysvětluje vyvážený růst a podmíněnou konvergenci Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi v životní úrovni je dán rozdíly v akumulaci kapitálu a ve výrobní efektivitě slide 53

Shrnutí 5. Endogenní růstové teorie: modely, které Zkoumají determinaci tempa růstu technologického pokroku, který Solowův model bere jako dané. Vysvětluje rozhodování, které determinuje tvorbu znalostí pomocí R&D. slide 54

Literatura Mankiw (2010): Chapter 8: Economic Growth II: Technology, Empirics and Policy. Holman (2010): Kapitola 9: Hospodářský růst. Powerpoint Slides: Mankiw’s Macroeconomics 6th edition. Worth Publishers. (Autor: R. Cronovich) slide 55 55