Úvod do studia- 7. seminář Plagiarismus a vše kolem něj

Definice? Objekt: –co se plagiarizuje, text, jeho části, věty, myšlenky který byl vzat (půjčen, ukraden): –použitý, kopírovaný, špatně parafrázovaný- prvek nesprávné aktivity z určitého zdroje: –kniha, učebnice, článek, internet; nemusí jít o psaný text někým: –studentem či studenty bez (dostatečného) odkazu: –odkazy většinou formalizovány a s nebo bez úmyslu podvádět: –nejsubjektivnější prvek, je nutné zohledňovat reálnou situaci, ale klonit se k tomu, že nedbalost dostačuje

Pochopení hrozby plagiarismu „kopírování je špatné“- nestačí příklad: ústní zkoušení –varianta a): student doslovně zopakuje pasáž knihy –varianta b): odpověď vlastními slovy (jen jinak nebo se pokusit vymyslet lépe?) přenos informace vs pochopení informace –má učitel poskytovat modelové odpovědi? –nebezpečí vytváření vypracovaných otázek plagiarismus dle vnímání studentů –neakceptovatelný: stažení, zaplacení za napsání –akceptovatelný úmyslný plag.: přebírání prací, skupinová práce –akceptovatelný neúmyslný: není to jen akademická etiketa?

Proč studenti plagiarizují? škola poskytuje neoprávněné výhody někomu jinému časový tlak- time management nedostatečná kontrola- risk assessment nedostatek zájmu o předmět / neschopnost splnit podmínky kvalita původního zdroje dělá to každý, proč mám být za blbce nechci zklamat, případně se chci ukázat nesmyslný úkol, zbytečně zadání, učitel na to kašle: utilitarismus a efektivní využití prostředků funguje na světě spravedlnost? lepší plánování, tlak na vyučující požadovat feedback od vyučujícího prostudovat si podmínky, kritériem není získání kreditů definice tématu sebereflexe, dělám něco hlavně pro sebe větší snaha, možnost zaskvět se jinde požadavky na vyučujícího: nezadávat práce, lepší témata etc.

Proč boj proti plagiarismu? je cílem buzerace nebohých studentů? hledání míry v rozsahu plagiarismu –opsání práce vs špatné zhodnocení obecně známé informace a neuvedení zdroje následky: mávnutí rukou – nižší hodnocení -- disciplinárka

Praktikum plagiátora: co raději ne kde začíná a končí nepřímá citace? –opakování: rozdělení práce do čtyř kategorií –neaplikovat tezi, že vše před danou citací (ppč) je z předmětného zdroje připomínka: cituji to, co mám k dispozici! ale, chci „roztříštit“ jeden dlouhý zdroj (cílem odvést pozornost) –varianta převzetí včetně ve zdroji citovaných zdrojů hodnotitel: mohl mít daný zdroj k dispozici? –varianta hledání jiných zdrojů pro informaci původní zdroj necituje vůbec či nechci být podezřelý jaká taktika pro hledání zdroje k informaci? hodnotitel: očekával bych takový zdroj?, občas jen výsledek špatného výběru (hledání) zdrojů – varianta vymýšlení zdrojů: co by tam pravděpodobně mohlo být? hodnotitel: že by se podíval do daného zdroje?

Příklad diverzifikace zdrojů

Příklad hledání informace ke zdrojům

Příklad vymýšlení zdrojů

Noční můry hodnotitele aneb karty na stůl kdy je pro vyučujícího nejtěžší odhalit plagiátora? –1) nepřečte práci varianty: nezná literaturu, „důvěřuje“ studentům atd. protiopatření: plnit svou úlohu nebo jít dělat něco jiného –2) daná osoba si nechá práci vypracovat někým zkušenějším protiopatření: monetární limity u méně důležitých věcí, u klíčových při podezření ústní „ohledání“ terénu –3) převzetí celé práce odjinud (seminárky.cz, předchozí ročník, diplomka jinde, vedlejší skupina atd.) hrozba: hodnotitel zná literaturu, ale ne neveřejné texty protiopatření: snažit se přimět studenty k originálnímu pojetí protiopatření II: opět ústní „ohledání“ terénu protiopatření III: počítačové nástroje pro kontrolu plagiarismu ( Theses, odevzdej.cz) –4) převzetí (přeložení) práce ze zahraničí protiopatření: jazykové limity studentů u méně důležitých prací, u důležitějších podobně jako u českých (literatura, smysl atd.)

Praktické ukázky: příklad č. 2 Vyšetřovací komise jsou v současnosti zakotvené v právních úpravách většiny zemí světa. Yamamoto uvádí, že komise existují v 76 z 88 států zařazených do výzkumu provedeným Meziparlamentní unií (Yamamoto 2007: 39), v EU to je ve 24 zemích, neznají je pouze právní řády Velké Británie, Švédska a Slovenska. Vyšetřovací komise přesto mají některé společné rysy. Jedná se o orgány parlamentu, členství je omezené pouze na poslance. Důvody pro zřízení komisí závisí na konkrétní situaci a jsou obyčejně vícevrstvé, můžeme je shrnout několika hlavních kategorií: zjištění pravdy, znovuzískání důvěry, poučení se z událostí, vyvození odpovědnosti, politické cíle (Howe 1999: ). Je třeba podotknout, že parlamentní vyšetřovací komise zůstávají přes své jiné funkce především politickými orgány (Zbíral 2010: 52-53). Zhodnocení: Přes uvedení zdrojů se jedná o plagiarismus, neboť naprostá většina textu je doslovně zkopírována z původního zdroje, přitom chybí uvozovky. Jedná se o metodu zkopíruj a vlož, která není akceptovatelná, mimo jiné i z obsahového hlediska, neboť se mění význam původního textu. „Odměna“: nižší hodnocení, nejedná se o katastrofu.

Praktické ukázky: příklad č. 2 Vyšetřovací komise jsou staré jako parlamentarismus sám, první vznikly již v 18. století ve Velké Británii. V současnosti jsou zakotvené v právních úpravách většiny zemí světa, v EU to je ve 24 zemích, neznají je pouze právní řády Velké Británie, Švédska a Slovenska. Nefungují ale všude stejně, naopak se stát od státu pravomoci a působení vyšetřovacích komisí liší, včetně četnosti jejich zřizování. Zhodnocení: Jde o plagiarismus, věty jsou přebírány téměř doslovně, dochází pouze k nevýznamným úpravám či vynechání některých úseků textu. „Odměna“: velmi nízké hodnocení, už zamyšlení se nad odmítnutím práce.

Praktické ukázky: příklad č. 2 Vyšetřovací komise byly parlamenty zřizovány již od 18. století, v současnosti fungují ve většině zemí světa, státy EU nejsou výjimkou. Složení i fungování komisí odráží specifické požadavky jednotlivých vnitrostátních úprav, přesto lze najít některé společné prvky, typicky jde o následné vyšetřování určité události, která zajímá veřejnost. Důvodů pro zřízení komisí je mnoho, obyčejně je přítomen politický podtext, obecně se ale cíle neliší od jakéhokoliv běžného vyšetřování. Zhodnocení: Jde o shrnutí původního textu vlastními slovy autora, které je na hranici obecně známých informací. Uvedení odkazů by asi zvýšilo kvalitu textu, nejedná se ale o plagiarismus. „Odměna“: mávnutí rukou, možná nižší hodnocení.

Praktické ukázky: příklad č. 2 Podle Zbírala (Zbíral 2010: 53) jsou důvody pro zřízení komisí případ od případu jiné, lze je ale podřadit do pěti hlavních kategorií: „zjištění pravdy, znovuzískání důvěry, poučení se z událostí, vyvození odpovědnosti, politické cíle“ (Howe 1999: citovaný dle Zbíral 2010: 53). První dvě kategorie se vyznačují pozitivní motivací, vyšetřování má za cíl informovat veřejnost a zklidnit situaci po událostech rozdělujících společnost. Další dvě položky jsou součástí každého vyšetřování, zjišťuje se odpovědnost a to, jak problému v budoucnu zabránit. Pátý bod dokazuje, „že parlamentní vyšetřovací komise zůstávají pořád především politickými orgány, u nichž je mnohdy hlavním motorem existence pouze zvýšení váhy určitých subjektů a jejich vyšší podíl na moci.“ (Zbíral 2010:53) Zhodnocení: Text je téměř identický s původním, ale je v něm poctivě odkazováno. Nejedná se o plagiarismus, na druhou stranu přidaná hodnota takové práce je velmi malá, jde vlastně jen o kopírování s odkazy. „Odměna“: mávnutí rukou až nižší hodnocení.

Praktické ukázky: ideální převod (příklad č. 2) Zde by měl každý něco jiného Zhodnocení: Ukázat, jak by měl vypadat „dokonalý“ převod, není možné, na to je původní text příliš krátký, zpracování by vždy vypadalo ve stylu zestručnění/(ne)přímého citování s odkazem na zdroje. Odpověď by také závisela na autorem zamýšleném účelu využití textu pro svou práci, tj. zda by to chtěl jako příklad, součást rozsáhlejší argumentace atd., vliv by samozřejmě mělo rovněž tematické zaměření práce.

Praktické ukázky: příklad č. 1 Lisabonská smlouva není prvním dokumentem primárního práva, jehož ratifikace byla problematická, připomenout lze osud Maastrichtské smlouvy, kde se střetly zájmy mnoha států. Velká Británie trvala na oficiální možnosti neúčasti na společné měně (myšlenkou zde bylo, že všichni ostatní členové by museli přijmout euro, jakmile splní daná kritéria) a Sociální chartě. I přes tyto podmínky ze strany Britů euroskeptici z Konzervativní strany málem způsobili pád svého vlastního premiéra Johna Majora během ratifikace Maastrichtské smlouvy v britském parlamentu. Dánští voliči přímo odmítli Smlouvu v referendu, ale změnili svoje rozhodnutí v referendu číslo dvě, když Dánsku byla poskytnuta jistá možnost neúčasti na jednotné měně a v otázkách obrany. Ve Francii se v referendu pro Smlouvu vyslovilo jen o něco více než polovina hlasujících. I přes tyto problémy smlouva nakonec vstoupila v platnost. (BALDWIN, Richard, WYPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace. Praha: Grada, 2008, s. 48) Zhodnocení: Plagiarismus. První věta je autorovo vlastní, pak ale určitou část přebírá doslovně, aniž by použil uvozovky. Pozměněný závěr už na věci nic nemění, stejně jako uvedení zdroje. Kdyby dal kolem zkopírované části uvozovky (a přiznal zdroj), nejednalo by se o plag., hodnocení by ale nebylo vysoké, osobní vklad autora by byl malý.

Praktické ukázky: příklad č. 1 Ratifikace Maastrichtské smlouvy nebyla jednoduchá. Velká Británie trvala na neúčasti na společné měně a Sociální chartě. I přes tyto podmínky euroskeptici z Konzervativní strany málem způsobili pád premiéra Johna Majora, když v britském Dolní sněmovně smlouvu schválili jen velmi těsně. Dánští voliči potvrdili smlouvu až ve druhém referendu poté, co byla jejich poskytnuta jistá možnost neúčasti na jednotné měně a v otázkách obrany. Smlouva byla zpochybněna před německým Ústavním soudem, ale nakonec byla uznána jako kompatibilní s německou ústavou. Maastrichtská smlouva vstoupila v platnost v listopadu (BALDWIN, Richard, WYPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace. Praha: Grada, 2008, s. 48) Zhodnocení: Tzv. mozaika. Autor je mění určité části textu, případně je vynechává, jedná se o nepříliš vhodné využití původního zdroje (nedostatečná parafráze).

Praktické ukázky: příklad č. 1 Podle Baldwina a Wyplozse prošla Maastrichtská smlouva při své ratifikace „těžkými zkouškami“, ať již se jednalo obtíže v britském parlamentní, těsná dánská a francouzská referenda či soudní spory v Německu (BALDWIN, Richard, WYPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace. Praha: Grada, 2008, s. 48). Zhodnocení: Akceptovatelné, muselo by se ale také zohlednit vůči zbytku textu. V této podobě se totiž jedná víceméně o obecně známou informaci..

Praktické ukázky: příklad č. 1 Autoři (BALDWIN, Richard, WYPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace. Praha: Grada, 2008, s. 48) se domnívají, že Maastrichtská smlouva prošla „těžkými zkouškami“ a dávají příklady ratifikací ve Velké Británii, Francii, Dánsku a Německu. Nezmiňují přitom problémy, které se v téže době objevily ve vnitřních kruzích Evropské komise a Evropského parlamentu (a další pokračování argumentace). Zhodnocení: Většinou než shrnutí je lepší úprava (parafráze), lze třeba použít jen logiku nebo argumentační pořadí původního zdroje, parafráze může být daleko delší než původní text, může vysvětlovat složitější část tohoto textu atd.