Turecko 1945-2008 Jitka Jandorová

Poloha Turecka

Základní údaje o Turecku Hlavní město- Ankara Rozloha - téměř 800 000 km2 Počet obyvatel- Téměř 70 000 000 Úřední jazyk- turečtina Náboženství- Islám, menší skupina pravoslavných křesťanů Vznik- 29.10. 1923 po pádu Osmanské říše Zřízení- Republika Měna- Turecká lira

Mustafa Kemal Atatürk Nevýznamnější osobnost Turecka První prezident 29.10. 1923- 10.11. 1938 Vytvoření moderního a nezávislého národa Vzorem mu byla „ Západní civilizace“ Prosadil mnoho reforem- islám, práva žen, příjmení, kalendář, polygamie Potlačování svobody tisku, slova… Nástupcem r. 1938 Ismet Inönü

Konec 2. sv. války Snaha Turecko o neutralitu- vyhnutí se válce se SSSR Neutralita byla hrozbou izolace Únor 1945 vyhlášení „symbolické války“ Německu a Japonsku= kvalifikace do řad zakládajících členů OSN Po válce docházelo k problémům s nedostatkem zboží a s vysokou inflací- 500% Sovětský svaz obvinil Ankaru z reakcionářství a obsadil turecko- bulharskou hranici 200 000 vojáky. SSSR požadovala určitá území a možnost zřízení vlastní základny- došlo k odmítnutí a Turecko se sbližovalo s Řeckem, Íránem a nakonec i s USA

Demokratizace Turecka 1947 finanční a vojenská pomoc od USA Transformace k politickému pluralismu Vládnoucí republikánská strana se ocitala v krizi- nespokojenost veřejnosti – zrušení titulu „národního vůdce“ Posílení pozic soukromého sektoru Vznik nátlakových skupin zpochybňující monopol kemalistické špičky Zavedení voleb předsedy republikánské strany

1. Svobodné volby 1946- vznik demokratické strany v čele s Adnanem Menderesem 1947 prezident Inönü legitimizoval existenci opozice Květen 1950- první svobodné volby- vítězí demokraté ( 408 ze 477 křesel parlamentu) Prezident odešel do opzice a nazval porážku své strany za „největší vítězství“

1. Republika 1950- 1960 Vláda demokratické strany Prezidentem Celal Bayar Menderes ze strachu z převratu činí čistky v řadách nejvyšších vysokých státních úředníků a mezi armádními funkcionáři Namísto očekávané demokratizace jsou přijaty zákony omezující tiskovou svobodu, vysokoškolskou autonomii a opoziční aktivity- uplatňování autoritářské praxe Rozvoj zemědělství, potravinářského a stavebního průmyslu, elektrifikace (za pomoci USA) Díky nízkým zahraničním investicím a velkému zadlužování země vznikají vážné hospodářské problémy- zvyšuje se inflace, rozmáhá se černý trh, zvyšují se ceny

Zahraniční politika Orientace na kapitalistické země 1945 členem OSN Žádost o vstup do NATO, kterou uspíšila korejská válka 18.2. 1952 Turecko spolu s Řeckem přijato do NATO 1955 součást Bagdádského paktu (Írán, Irák, Pákistán, VB) Komplikované vztahy s arabským světem- jediná partnerská země byl Irák Vyhrocení vztahu s Bulharskem- 1953 vyhoštěno 250 000 turecky mluvících muslimů 1954 zvyšování napětí v souvislosti s vývojem tzv. kyperského problému

2. Republika 1960- 1980 27. 4. 1960- svržení vlády A. Menderese nižšími armádními důstojníky- vojenský převrat Hlavou státu, předsedou vlády a ministrem obrany byl jmenován Cemala Gürsel- (prezidentem 1961- 1966) Vzniká výbor národní jednoty (VNJ)- veškerá moc ve státě- konfrontace s demokraty- 1960 dochází k jejich rozpuštění Převrat r. 1960 měl pokrokový charakter- snaha pokračovat v reformách Atatürka, prosazování sociálně demokratických myšlenek namísto dosavadního populismu VNJ r. 1961 popravila oběšením Menderese a další státníky na základě vykonstruovaných obvinění 1962 rozpuštění VNJ Gürselem- přispění k demokratické neutralizaci

2. republika Reforma ústavního systému 1961- nová ústava ( přijata referendem) Politické svobody, tolerance politických aktivit Horní komora parlamentu- senát 105 členů Dolní komora parlamentu- národní shromáždění 450 členů Menší politické strany se dostaly do sněmovny Zákony musejí projít oběma komorami Vytvoření nezávislého ústavního soudu Ústava garantovala svobodu soudnictví, tisku a vysokého školství Rada národní bezpečnosti- dohled nad politikou a politiky

2. republika 1963 vítězství Strany spravedlnosti v komunálních volbách Pokračovatelé Demokratické strany Předsedou Süleyman Demirel Turecko dosahovalo vysokého hospodářského růstu Nedocházelo k potlačování občanských svobod, televize a rozhlas mohli otevřeně kritizovat vládu SS se stává více představitelkou průmyslové buržoázie- zráta voličů ve prospěch radikálně nacionalistické a proislámské pravice V čele Republikánské vesnické národní strany je Alparslan Türkeš Vznik militantní organizace s radikálně nacionalistickým programem „ 9 paprsků“- tvrdý nacionalismus, antikomunismus 1969- změna názvů strany na Stranu národní akce- Türkeš jako zastánce islámu jako součásti národního dědictví V 60. letech vstupuje na politickou scénu Bülent Ecevit- oblíbenec levice, 1966 generálním tajemníkem Republikánské lidové strany

70. léta Protiamerická „nálada“ Arménský teror jak na turecké diplomaty, tak na turisty- požadavek přijetí odpovědnosti za arménskou genocidu z roku 1915 a vznik arménského státu Demirelova vláda nedokázala násilí zabránit, parlament byl paralizován- 2. zásah armády do politiky 12. 3. 1971- požadavek náčelníka generálního štábu o vytvoření silné reformní vlády, která bude dodržovat kemalistické principy- ultimátum- hrozba převzetí moci Demirel rezignoval Novým premiérem se stal Nihat Erima- reprezentant republikánské strany Teroristické útoky pokračovaly- záminka armády k zadržování turecké levice- uvězněno na 5000 osob (novináři, studenti, spisovatelé)

70. léta Přijetí změn v ústavě (omezení svobody tisku, zrušení autonomie univerzit, rozhlasu, televize, redukce pravomoci ústavního soudu) Vznik zvláštních bezpečnostních soudů- vypořádání s velkým počtem uvězněných Posílení státu na úkor občanské společnosti Demirel dokázal obnovit svůj vliv na rozhodování o nejdůležitějších státních záležitostech 1973 volba nového prezidenta- senátor Fahri Korutürk (politické strany odmítli, aby hlavou státu byl automatiky náčelník generálního státu)

Konec 2. republiky 1973- 1980- největší politické subjekty v zemi- Republikánská lidová strana a Strana spravedlnosti nebyly schopny žádného kompromisu Problémy politického násilí, hospodářská krize, nedostatek pracovních příležitostí Do konce druhé republiky dochází ke střídání moci mezi Demirelovou SS a Ecevitovou RLS Do vlády zasahují i strany nacionalistů (Türkeš) a islámistů Dále pokračují nepokoje v ulicích, útoky jsou směřovány proti pravici i levici a zasahují i do veřejného života, dochází k politickým vraždám Duben 1980- obě největší strany se nedokázaly shodnout na nové hlavě státu

3. Republika (1980- 1991) Třetí vojenský převrat- 12.9. 1980 – očištění systému od dosavadních představitelů moci Rozpuštění parlamentu, zbavení poslanců imunity Zemi řídila Národní bezpečnostní rada, jmenovala novou vládu vedenou admirálem Bülentem Ulusuem Během jednoho roku bylo zatčeno 120 000 lidí, 3 600 ortelů trestů smrti, ve věznicích docházelo k mučení vězňů Politika zastrašování- konec vln teroristických útoků Docházelo k potlačování levice- ideologie pravice ( Turecko- islámská syntéza) Snaha nastolení smíru ve společnosti, prohlubování islámského étosu vyloučení politiků z aktivní politiky, kteří dominovali před rokem 80

Změna liberální ústavy Volba prezidenta, Vlastenecká strana Rozšíření pravomoci prezidenta, vlády a Národní bezpečnostní rady Omezení individuální svobody, svobody tisku Schválení nové ústavy bylo svázáno s volbou prezidenta V referendu ústavu přijalo 91% obyvatel 1982-prezident- Kenan Evren- 7 leté funkční období (jediné přímé volby) 1983 do čela se dostává Vlastenecká strana v čele s Turgutem Özalou- pozvolná liberalizace, schopnost oslovovat obyčejné lidi Po roce 1984 návrat Demirela, Ecevita Türkeše do politiky

Turecko za „vlády“ Turguta Özala Integrace Turecka do světové politiky Posilování náboženství v politice a společnosti Prosazení funkční tržní ekonomiky s exportním zaměřením Rozvoj demokracie Odstranění informačního monopolu státního rozhlasu a TV Došlo k hospodářskému růstu, bohatla střední vrstva Modernizace infrastruktury, zdůraznění konkurenceschopnosti Rozvoj turistiky, textilního průmyslu Zvyšování propasti mezi bohatými a chudými Dočasné omezování zásahu armády do státních záležitostí Konec 80. let- vzrůst inflace, korupce- pokles premiérovy popularity, porážka jeho strany v komunálních volbách 1989 se stává 2. civilním prezidentem (do roku 1993)

Válka v Kurdistánu Kurdové měli v Turecku všechna občanská práva, jsou stejně jako Turci muslimové, nikdy je nedělili bariéry (sňatky) Museli se zříci národních aspirací ( obyvatelé Turecka jsou Turci), důrazné prosazování asimilace kurdské menšiny, zákaz používáni Kurdštiny Do poloviny 20. století mluvíme o konfliktu mezi moderním tureckým národem a kurdskými zaostalými kmeny- s růstem vzdělanosti se objevila kurdská inteligence se zformulovaným národním programem Prosazování kurdské identity, levicového programu Nejradikálnější se stala Strana kurdských pracujících (PKK) (1978, zal. Abdullahem Öcalenem) Ozbrojené boje, partizánství 1984- vypověděla PKK turecké vládě otevřenou válku. Turecko na to vyzbrojilo vesničany a vytvořilo tzv. vesnické gardy Boje si vyžádali na 30 000 obětí Během války v zálivu se prezidentu Özalovi podařilo dostat PKK do izolace

Důsledky války s Kurdy 80. léta- změna situace v tureckém Kurdistánu- destrukce klasických kurdských vesnic, přemístění obyvatel do „ spádových vesnic“ na okraji velkých měst Hloubější poznávání svého jazyka a kořenů Možnost publikovat a vysílat ve vlastním jazyce (zrušení zákazu používání kurdštiny v roce 1991) Vláda premiéra Özala realizovala plány rozvoje oblastí s převážně kurdským osídlením- v jihovýchodní Anatólii (energie- vodní elektrárny, zavlažování- přehrady), plány projektu sahají až do roku 2010

Turecko po pádu železné opony (1991-2000) Snaha liberalizace společenského života Snaha přiblížit Turecko EU- změny k přístupu k otázkám lidských práv, anulování jazykového zákona z roku 83 o zamezování používání kurdštiny 1993- 2000- novým prezidentem zvolen Sülyeman Demirel První žena ve vládě- premiérka Tansu Čillierová- ekonomka Chřadnoucí ekonomika, korupce, inflace 148 %, hrozba finanční krize, růst chudoby, únik kapitálu ze země- „promrhaná dekáda“ 1995- předčasné volby- vítězství proislámské strany Necmettina Erbakana- Čillerová se dohodla s Erbakanem na vytvoření společné vlády- Erbakan v čele vlády

Premiér Necmettin Erbakana První islámský premiér vyvolala ve spol. ostrou polarizaci Změny v hospodářské oblasti- zvýšení platu úředníků, podpory zemědělcům, Listopad 1996- skandál „ Susurluk“- havárie auta ve kterém byl vysoký policejní představitel, drogový dealer, poslanec vládní strany, královna krásy= obrovský rozsah korupce Zahraniční politika- odstoupil od dřívějších snad vyvést zemi z NATO, uzavřít americké vojenské základny, přerušit vztahy s Izraelem Snaha o pevnější vztahy s islámskými zeměmi- preference vytvoření „společného islámského trhu“, jako protiváhy „křesťanské“ EU. 28. 2. 1997- 4. vojenský převrat, proti premiérovi Erbakanovi- cílem bylo omezit vliv politického islámu, odstranění jejich přívrženců z politického života, navrhli prodloužit školní docházku z 5-ti na 8 let 18. 6. 1997 premiér odstoupil

Turecko v 21. století Prezident Ahmet Necdet Sezer Hospodářská krize 2001- 2002- nestabilita na finančním trhu, centrální banka přišla o 5 mid. Dolarů- MMF poskytl Turecku půjčku ve výši 11, 4 mld. Dolarů Vláda přijala rozsáhlý program privatizace jež zahrnoval banky, elektrárny, aerolinky,distribuci pohonných hmot,… V reakci na útoky islámské sítě al- Ká‘ida 1. září 2000 se Turecko připojilo k „válce proti terorismu“- umožnilo americkým letadlům využívat turecký vzdušný prostor- na oplátku získalo Turecko příslib další finanční pomoci Změny v Turecké ústavě

Strana spravedlnosti a rozvoje 2002-založena Strana Spravedlnosti a rozvoje (AKP) v čele s charismatickým Recepem Tayyipem Erdoganem Strana se reprezentovala jako „konzervativní demokratická muslimská síla otevřená dialogu chránící tradiční rodinné hodnoty“ 2003- Erdogan jmenován předsedou vlády Za úspěch strany mohla v nemalé míře pokračující katastrofická hospodářská situace- nezaměstnanost 15 % Na rozdíl od ostatních islámských pol. Stran APK začala propagovat západní demokratické hodnoty, lidská práva, vládu zákona, oddanost vlasti než národu nebo náboženské komunitě

2003 se AKP odmítla přidat po boku USA k válce v Iráku- ztratila tak možnost čerpat finanční prostředky- jejich strategické partnerství přestalo v praxi fungovat Erdoganova vláda vysílá mírové sbory do Iráku V zemi nadále pokračovlay střety ohledně koexistence laického státu a islámu Důležité ústavní reformy- rozšíření práv demonstrantů, možnost používání kurdštiny v médiích, okamžitý přístup vězňů k právníkům, parlament získal větší dohled nad vojenskými výdaji Listopad 2003- bombové útoky na synagogu a britský konzulát Leden 2004- zákaz trestů smrti, zrušení státních bezpeč. Soudů Začalo se veřejně diskutovat o arménských masakrech 1915 Volby r 2004 skončily výrazným vítězstvím AKP (41% hlasů)

Květen 2007- volba prezidenta- jediným kandidátem byl Abdüllah Gül ( ministr zahraničních věcí)- parlament podle očekávání prezidenta nezvolil- nedostal potřebné 2/3 hlasů všech poslanců. V Turecku tímto nastává politická krize- anulování prvního kola voleb ústavním soudem na základě uznané žaloby opoziční Lidové republikánské strany. 22. 7. 2007 se uskutečnily předčasné parlamentní volby. Opět zvítězila Strana spravedlnosti a pokroku (AKP)v čele s premiérem Erdoganem. Strana získala 47,6% všech platných hlasů=po dalších pět let bude v Turecku vládnout, aniž by potřebovala koaličního partnera. Úspěch AKP je přičítán pozitivním výsledkům dosavadní vlády premiéra Erdogana který přivedl Turecko k branám Evropy, když po dlouhých letech Unie záhajila s Tureckem v roce 2004 přístupová jednání. Také hospodářská situace země se výrazně zlepšila a roční hospodářský růst se pohybuje kolem 7%.

Turecko a Islám 50. léta- širší prostor pro vyjádření muslimské náboženské identity, svolávání k modlitbě v arabštině, rozvoj ve vyučování a vydávání náboženské literatury 80. léta- snaha o překlenutí vzájemné politické nevraživosti náboženstvím- „turecko- islámská syntéza“ Propojení demokracie a vládnoucích špiček s identitou muslimské většiny Zdůrazňování historických svazků Turků se všemi muslimi Počátkem 21. století vyplynulo z výzkumů Bosporské univerzity v Istambulu, že až 97% Turků považuje islám za svou víru, za muslimy se označilo 35% dotázaných. Dále bylo zjištěno, že 92% lidí dodržuje půst v průběhu ramadanu. 67% uvedlo, že jsou proti zasahování náboženství do politiky. 77% lidí souhlasilo s názorem, že ženy by měly mít možnost rozhodnout si zda budou nosit islámský šátek na veřejných místech a univerzitách.

Turecko a EU 1963- uzavření s EHS asociační dohody- harmonizace právních předpisů v hospodářské oblasti s právem EHS a odstraňování obchodních bariér 1987- žádost o členství v EHS- členské státy odmítají přijmout zásadní rozhodnutí ve vztahu k dalšímu rozšíření. EU se zaměřuje na vytvoření celní unie s Tureckem 1995- dokončení projektu celní unie mezi EU a Tureckem 1999- na helsinském summitu je Turecko začleněno do skupiny kandidátských zemí- nejsou ale zahájeny přístupové rozhovory 2002- Kodaňský summit- Turecko usiluje o stanovení termínu zahájení přístupových jednání- stanoveno na prosinec 2004 Prosinec 2004- Bruselský summit- rozhodnutí o začátku přístupových rozhovorů na základě naplňování kodaňských kritérií 10.3. 2005- začátek přístupových rozhovorů 12.11. 2006- Rada EU zjišťuje neplnění přístupových podmínek a pozastavuje přístupové rozhovory 2014- nejdřívější rozšíření EU o Turecko

Kyperská krize 1954- počátky kyperského problému Snaha řeckých nacionalistů vyhostit Brity z ostrova Řekové chtějí připojit Kypr k Řecku= nesouhlas Turků Turkové chtějí rozdělení Kypru= nesouhlas Řeků => vytvoření nezávislého Kypru- rozdělení moci 16.8. 1960- vznik nezávislé Kyperské republiky Prezidentem byl Řek- arcibiskup Makariosa, viceprezidentem Turek 1963- návrh Makariosa zrušení tureckého práva veta v kyperském parlamentu- propukly nepokoje Vlna protiamerické nevole- am. Prezident Lyndon Johnson zakázal Turkům použít americké zbraně a varoval je, že pokud vyústí krize v sovětské intervence, nepřijde NATO Turecku napomoc >

Kyperská krize 1974 obnovení problémů tzv. Kyperské krize- svrhnutí Makaria, vyhlášení sjednocení s Řeckem. Turecká vláda žádá o pomoc VB, ta odmítá- dochází k intervenci na vlastní pěst pod vedením Ecevita- vylodění Turecké armády na Kypru- obsazení 40% rozlohy ostrova Vzniká Attilova linie- rozdělení Kypru na dvě části 1983- vyhlášení Severokyperské turecké republiky- její existenci kromě Turků nikdo neuznával 1.5. 2004- přijetí Kypru do EU- členství se vztahuje pouze na řeckou část Prosinec 2002- předložení návrhu Kofi Annanem o sjednocení Kypru 24.4. 2004- referendum na ostrově (vytvoření společného parlamentu)- 64,9 % kyperských Turků bylo pro, 75% kyperských Řeků bylo proti Dodnes panuje mezi oběma částmi ostrova nevraživost- Turecko nepouští kyperské lodě do svých přístavů, letadla na svá letiště EU klade Turecku podmínku o uznání Kyperské republiky, to odmítá. Dále požaduje odstranění všech překážek pro volný pohyb zboží Problém Kypru je Turecko ochotno řešit na úrovni OSN, ne s EU

Významné osobnosti Turecka Premiér Recep Tayyip Erdogan ministr zahr. Abdüllah Gül

Významné osobnosti Turecka Prezident Turecka Süleyman Demirel (1993- 2000) Prezident Turecka Ahmet Necdet Sezer (2000- 2007)

Turecko

Použité zdroje http://www.psp.cz/kps/pi/PRACE/pi-3-055.pdf http://www.euractiv.cz/evropa-dnes0/clanek/erdogan-znovu-vitezem-parlamentnich-voleb-v-turecku http://www.euractiv.cz/evropa-dnes0/analyza/prezidentske-volby-v-turecku-situace-po-prvnim-kole http://cs.wikipedia.org/wiki/Turecko Turecko- stručná historie státu, Gabriel Pirický, nakl. Libra, Praha 2006, ISBN 80- 7277-323-2, 196 stran