BUNĚČNÝ CYKLUS A BUNĚČNÉ DĚLENÍ

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
OBECNÁ BIOLOGIE MITÓZA
Advertisements

Vítejte ve světě buněčného cyklu
Gymnázium a obchodní akademie Chodov
Co je to genetika a proč je důležitá?
AUTOR: Ing. Helena Zapletalová
Buněčné dělení.
M I T Ó Z A.
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
GENETIKA POHLAVNÍ CHROMOZÓMY
Gymnázium a obchodní akademie Chodov
EUKARYOTA.
AUTOR: Ing. Helena Zapletalová
Omnis cellula e cellula (každá buňka je z buňky)
Buněčný cyklus je cyklus, kterým prochází eukaryotická buňka od svého vzniku po další dělení doba trvání cyklu se nazývá generační doba buněčný cyklus.
Výuková centra Projekt č. CZ.1.07/1.1.03/
Kontinuita života: R. Virchow: „buňka z buňky, živočich z živočicha, rostlina z rostliny“ Buněčný cyklus: 1. Buňka zdvojí svůj obsah 2. buňka se rozdělí.
GENETIKA EUKARYOTICKÉ BUŇKY
 Je to genera č ní doba bu ň ky. Pr ů m ě rn ě trvá 6 hodin a ž 9 dn ů.  1953: Howard, Pelc  Interfáze = G1 + S + G2 fáze  Mitóza ( č i meióza) = M.
Středn í zdravotnick á š kola, N á rodn í svobody P í sek, př í spěvkov á organizace Registračn í č í slo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Č.
Buněčné dělení.
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Šablona III/2VY_32_INOVACE_527.
RNDr.Radek Trojanec, Ph.D. Laboratoř experimentální medicíny (LEM)
ŠkolaStřední průmyslová škola Zlín Název projektu, reg. č.Inovace výuky prostřednictvím ICT v SPŠ Zlín, CZ.1.07/1.5.00/ Vzdělávací.
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Monika Chudárková ANOTACE Materiál seznamuje žáky s ději, k nimž dochází v buněčném.
EUKARYOTA.
SOMATOLOGIE.
Profáze, metafáze, anafáze, telofáze
Digitální výukový materiál zpracovaný v rámci projektu „EU peníze školám“ Projekt:CZ.1.07/1.5.00/ „SŠHL Frýdlant.moderní školy“ Škola:Střední škola.
BIOLOGIE ČLOVĚKA Tajemství genů (28).
Genetika.
Buněčný cyklus MUDr.Kateřina Kapounková
Test pro kvintu B 15. prosince 2006
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Šablona III/2VY_32_INOVACE_533.
Rozmnožování buněk.
Reprodukce buněk Nové buňky mohou v současné etapě evoluce vznikat pouze dělením buněk již existujicích. Dělením buněk je zajišťována: Reprodukce jedinců.
Buněčný cyklus, buněčné dělení a jeho abnormality seminář VZ prezenční
Buněčný cyklus.
Dělení buněk.
Buněčné dělení Základy biologie
Biologie a genetika I..
2014 Výukový materiál MB Tvůrce: Mgr. Šárka Vopěnková Projekt: S anglickým jazykem do dalších předmětů Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.36/
2014 Výukový materiál MB Tvůrce: Mgr. Šárka Vopěnková Projekt: S anglickým jazykem do dalších předmětů Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.36/
Buněčný cyklus.
GENETIKA.
SLOUŽÍ K:  NEPOHLAVNÍMU ROZMNOŽOVÁNÍ  K RŮSTU MNOHOBUNĚČNÝCH ORGANISMŮ  K REGENERACI MNOHOBUNĚČNÝCH ORGANISMŮ.
Reprodukce buněk Nové buňky mohou v současné etapě evoluce vznikat pouze dělením buněk již existujicích. Dělením buněk je zajišťována: Reprodukce jedinců.
Redukční dělení – meiosa
2014 Výukový materiál MB Tvůrce: Mgr. Šárka Vopěnková Projekt: S anglickým jazykem do dalších předmětů Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.36/
Cytogenetika Zkoumá dědičnost a proměnlivost organismů na buněčné úrovni.
Rozmnožování buněk
Předmět: KBB/BB1P; KBB/BUBIO
Cytogenetika Zkoumá dědičnost a proměnlivost organismů na buněčné úrovni.
DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL
Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiálu
Rozmnožování buněk - meióza
Buněčná stěna, buněčné jádro
Mitóza, Meióza Test pro kvinty podzim 2006.
Meióza - vznik buněk s redukovaným počtem chromozomů ( 2n -> n)
Reprodukce buněk Nové buňky mohou v současné etapě evoluce vznikat pouze dělením buněk již existujicích. Dělením buněk je zajišťována: Reprodukce jedinců.
NÁZEV ŠKOLY: ČÍSLO PROJEKTU: NÁZEV MATERIÁLU: TÉMA SADY: ROČNÍK:
Živočišná Buňka.
NÁZEV ŠKOLY: ČÍSLO PROJEKTU: NÁZEV MATERIÁLU: TÉMA SADY: ROČNÍK:
3. cvičení Buněčný cyklus.
Buňka: životní projevy
Buněčný cyklus buněčný cyklus (generační doba) - doba mezi dvěma mitózami (rozdělení buňky na dvě dceřinné) - velmi variabilní, podle typu tkáně.
3. cvičení Buněčný cyklus.
Buněčné dělení – část 1. Markéta Láchová, 7. E.
37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
Mitóza Nepřímé dělení Mitóza Je nejčastější způsob, kterým se dělí jádra tělních (somatických) buněk Období života buňky od jejího vzniku až po zánik.
Transkript prezentace:

BUNĚČNÝ CYKLUS A BUNĚČNÉ DĚLENÍ pokud pozorujeme buňku pod mikroskopem, zjistíme, e nedělí nepřetržitě jednotlivá dělení jsou přerušena poměrně dlouhým obdobím, kdy je buněčné jádro od cytoplazmy odděleno jadernými membránami a chromozomy v něm nelze pozorovat, toto období se nazývá INTERFÁZE období, kdy se buňka dělí, se nazývá MITÓZA mitóza a interfáze vytvářejí dohromady tvz. BUNĚČNÝ CYKLUS buněčný cyklus je tedy období od konce jednoho buněčného dělení do konce druhého

BUNĚČNÝ CYKLUS = životní cyklus buňky - tvoří jej 2 období, která se střídají: INTERFÁZE - období, kdy je buněčné jádro v klidu, vůči cytoplazmě je ohraničeno jadernými membránami, v této fázi nelze v buňce pozorovat chromozomy (= genetickou informaci uvnitř buňky) OBDOBÍ DĚLENÍ BUŇKY – období, kdy se buňka dělí, pokud ji pozorujeme pod mikroskopem, jsou chromozomy viditelné, u buněk existují 3 varianty buněčného dělení: • amitóza – přímé dělení • mitóza – nepřímé dělení • meióza – redukční dělení

BUNĚČNÝ CYKLUS = období dělení buňky + interfáze vytvářejí dohromady jinak lze buněčný cyklus vymezit jako období od konce jednoho do konce druhého buněčného dělení délka buněčného cyklu je různá : kvasinky → 1,5 – 3 hodiny člověk →1 den BUNĚČNÝ CYKLUS - lze ovlivnit některými látkami, ty např. brání tvorbě dělícího vřeténka ( př.kolchicin, tj. alkaloid ocúnu jesenního,…..) aj.

SCHÉMA BUNĚČNÉHO CYKLU: I……... interfáze M……. mitóza + cytokineze G1…... G1 - fáze S ……. S - fáze G2……G2 - fáze

Chromozóm pentlicovitý útvar v jádře, tvořený bílkovinným obalem uvnitř s DNA uprostřed zúžená část - centromera

Mitóza při dělení musí být celá sada chromozómů přesně rozdělená a předaná dceřiným buňkám, protože každý chromozóm nese část genetické informace

Dělící aparát k tomu, aby se chromozómy rozdělily přesně na polovinu slouží dělící aparát, skládá se ze dvou částí centriol – stálá struktura buňky, nachází se u pólu jádra dělící vřeténko – vytváří se v době dělení, nestálá struktura buňky

Dělící vřeténko vzniká z vláken, která se vytvoří mezi rozděleným centriolem vážou se na něj chromozómy (modré) v místě centromery

I. INTERFÁZE - období, kdy se buňka nedělí, má 3 dílčí fáze: G1-FÁZI, S-FÁZI a G2-FÁZI • G1-FÁZE = POSTMITOTICKÁ FÁZE - začíná po ukončení předchozího dělení - nejčastěji nejdelší fáze buněčného cyklu, v této fázi dochází k: • růstu celé buňky a tvorbě nových organel (např. GA, ER, mitochonrií aj.) • opravě částí molekul DNA, které mohly být poškozeny při předcházejícím dělení pomoci tzv. reparačních mechanismů, což je důležitý proces, který zajišťuje, že do dalšího dělení vstupuje buňka s nepoškozenou genetickou informací → buňka se připravuje na zdvojení DNA → součástí G1-fáze je i tzv. hlavní kontrolní bod buněčného cyklu, který zajišťuje, aby měly reparační mechanismy dostatek času na odstranění poruch v DNA (ovlivňuje nástup dalších fází)

• S - FÁZE = SYNTETICKÁ FÁZE - začíná po ukončení G1 – fáze, během této fáze probíhá: • syntéza = replikace molekuly DNA → z původní 1 molekuly DNA vznikají 2, ty nesou zcela shodnou genetickou informaci → z jednochromatidových chromozomů tedy vznikají chromozomy dvouchromatidové – duplikace chromozomů !!POZOR!! Počet chromozomů je stále stejný!!!!

• růstu buňky a tvorbě bílkovin potřebných k dělení • G2-FÁZE začíná po ukončení S – fáze, je přípravou na dělení buňky, dochází k: • růstu buňky a tvorbě bílkovin potřebných k dělení • reparaci molekul DNA (ta je však méně významná než v G1-fázi), nachází se zde další kontrolní bod buněčného cyklu → po ukončení G2-fáze nastupuje vlastní dělení buňky

G0-FÁZE - může se někdy v buněčném cyklu objevit je to fáze, do které může vstoupit buňka hned po dělení nastává nejčastěji za nepříznivých podmínek neurony, svalové buňky v G0 - v této buňce již neprobíhá replikace DNA, chromozomy nejsou pozorovatelné - u nádorových buněk může přejít buňka zpět z G0 – fáze do G1 – fáze, tak dochází k růstu nádorů

= přímé dělení buňky, začíná po ukončení INTERFÁZE II. BUNĚČNÉ DĚLENÍ - existují 3 možnosti, jak se může buňka dělit: amitóza, mitóza nebo meióza a) AMITÓZA = přímé dělení buňky, začíná po ukončení INTERFÁZE - genetická informace je do dceřiných buněk rozdělena nerovnoměrně - buňka se tedy jednoduše protáhne a zaškrtí - takto vzniklé buňky nejsou většinou schopné normálního života – nádorové buňky, výrazně diferencované buňky - amitóza probíhá většinou u degenerujících nebo nemocných buněk - během tohoto dělení se netvoří chromozomy, nezaniká buněčný obal, ani se netvoří dělící vřeténko

b) MITÓZA = nepřímé dělení buňky, tzv. M – fáze - začíná po ukončení INTERFÁZE, trvá 1 – 2 hodiny - tvoří ji 2 po sobě následující děje: 1) KARYOKINEZE = dělení jádra 2) CYTOKINEZE = dělení celé buňky

1)KARYOKINEZE = jaderné dělení - má 4 základní části: a) PROFÁZE - počátek mitózy, zánik jaderné membrány, dochází ke spiralizaci (= kondenzaci) chromozomů - vzniká dělící vřeténko, jeho vlákna se na konci profáze připojí k centromerám b) METAFÁZE - chromozomy se seřadí v ekvatoriální (= rovníkové) rovině buňky → tím vzniká tzv. metafázní destička, chromozomy jsou maximálně spiralizované, tedy i nejlépe viditelné - vlákna dělícího vřeténka se naváží na centromery, chromozomy se podélně rozdělí na 2 chromatidy (ty zůstávají spojené pouze centromerou) c) ANAFÁZE - vlákna dělícího vřeténka se postupně zkracují → dojde k rozdělení centromery a rozdělení dvouchromatidového chromozomu na dva jednochromatidové, z nichž každý putuje k odlišnému pólu buňky - obě dceřiné buňky dostanou tedy zcela shodnou genetickou informaci

d) TELOFÁZE - závěr jaderného dělení, dochází k despiralizaci chromozomů, zaniká dělící vřeténko - vznikají dvě jádra s jadernou membránou na povrchu 2) CYTOKINEZE = dělení celé buňky - začíná už v telofázi, kdy dochází k rozdělení všech organel na přibližně 2 shodné poloviny díky proudění cytoplazmy - dochází k tvorbě přepážky v rovníkové rovině buňky, ta vzniká u rostlinných a živočišných buněk odlišně: • u rostlinné buňky vzniká přepážka od středu buňky, poté dorůstá k okrajům, tj. odstředivé = centrifugální = přehrádečné dělení • u živočišné buňky vzniká přepážka stahováním cytoplazmatické membrány z obvodu do středu buňky, tj. dostředivé dělení = centripetální = zaškrcování VÝSLEDEK MITÓZY: - z jedné mateřské buňky (2n, diploidní) vzniknou 2 dceřiné buňky (2n, diploidní) se shodnou genetickou informací tzv. klony - mitotické dělení je typické pro: tělní buňky, dělení zygoty, regeneraci (hojení ran)

c) MEIÓZA = tzv. redukční dělení, začíná po ukončení INTERFÁZE - jde o typ dělení, při němž dochází k redukci počtu chromozomů v dceřiných buňkách na poloviční počet → dojde k redukci diploidního počtu chromozomů (2n) na haploidní (n) - např. u člověka diploidní buňky = 46 chromozomů, meioticky vznikají buňky haploidní s 23 chromozomy - meióza se uplatňuje při procesu gametogeneze, tj. při vzniku pohlavních buněk - při tomto procesu vznikají z 1 tělní buňky (2n) 4 pohlavní buňky = gamety (n) - nový jedinec potom vzniká splynutím pohlavních buněk např. u člověka: spermie (n, 23 chromozomů) + vajíčko (n, 23 chromozomů) → splynou → vzniká zygota (2n, 46 chromozomů), ta už se dále dělí mitoticky na embryo

Meióza meiózu tvoří vlastně dvě po sobě jdoucí jaderná dělení: redukční ekvační před meiózou pouze jednou během interfáze dojde k replikaci DNA → pouze 1x se tedy zdvojí chromozomy v buňce

I. REDUKČNÍ DĚLENÍ = HETEROTYPICKÉ (první zrací dělení) - do něj vstupuje buňka po interfázi, DNA je replikovaná (zdvojená), buňka je 2n, všechny chromozomy jsou dvouchromatidové - má několik fází: a) PROFÁZE I - je složitější než u mitózy, má 5 dílčích částí: • LEPTOTENE - dochází ke spiralizaci (= kondenzaci) chromozomů, ty se stávají viditelné • ZYGOTENE - chromozomy jsou v buňkách vždy v párech, párové chromozomy se označují jako homologní (jeden chromozom je vždy od otce, druhý od matky) - během zygotene dochází podélným přikládáním homologních chromozomů k sobě ke vzniku tzv. bivalentů BIVALENT - bivalenty jsou tedy tvořeny 2 dvouchromatidovými chromozomy, které jsou navzájem spojeny bílkovinou

• PACHYTENE - bivalenty se štěpí na 4 chromadity a následně z nich vznikají tetrády (dojde ke spojení 4 chromatid jednou centromerou) - během pachytene dochází též k rekombinaci chromozomů prostřednictvím crossing overu = překřížení - během tohoto procesu dochází k výměně částí chromatid mezi homologními chromozomy (z nichž je 1 otcovský a 1 mateřský), dochází tak k pozměnění genetické informace, což zabezpečuje větší různorodost potomstva - crossing over má tedy evoluční (= vývojový) význam - místo překřížení chromatid při crossing overu = chiasma • DIPLOTENE - dochází k oddělení homologních chromozomů v centromeře, ale zůstávají dále spojeny v chiasmatech • DIAKINEZE - chiasmata se posouvají na konec ramének (tetráda má tvar O), rozpouští se jaderná membrána a tvoří se dělící vřeténko

b) METAFÁZE I dochází ke shromáždění párů homologních chromozomů v ekvatoriální rovině buňky a jejich navázání na vlákna dělícího vřeténka - často zde chromozomy přicházejí v podobě tetrád, tady se tetrády rozvolňují c) ANAFÁZE I probíhá jinak než u mitózy vlákna dělícího vřeténka se postupně zkracují → dojde k rozestupu celých chromozomů z homologního páru (tzn. bivalentu) - nová dceřiná jádra tak dostanou vždy 1 dvouchromatidový chromozom z každého homologního páru d) TELOFÁZE I - dochází k despiralizaci chromozomů, zaniká dělící vřeténko, vzniká jaderná membrána vznikají dvě dceřinná jádra, z nichž každé má pouze haploidní počet (n) dvouchromatidových chromozomů VÝSLEDEK REDUKČNÍHO DĚLENÍ: z jedné mateřské buňky (2n) vzniknou 2 dceřinné buňky s polovičním počtem chromozomů (n) - chromozomy v jádrech jsou však vždy dvouchromatidové!!!!!

II. EKVAČNÍ DĚLENÍ = HOMEOTYPICKÉ (druhé zrací dělení) - vstupují do něj chromozomy po redukčním dělení, ty jsou dvouchromatidové - před touto fází nedochází k další replikaci DNA, dojde tedy k štěpení dvouchromatidových chromozomů na jednochromatidové (jako u mitózy) - má několik fází: a) PROFÁZE II - zaniká jaderná membrána, chromozomy se spiralizují, vzniká dělící vřeténko b) METAFÁZE II - chromozomy se seřadí v ekvatoriální rovině → vzniká metafázní destička, chromozomy se podélně rozdělí na 2 chromatidy, ty zůstávají spojené v místě centromery - centromery se naváží na vlákna dělícího vřeténka c) ANAFÁZE II - zkracování vláken dělícího vřeténka, rozdělení dvouchromatidových chromozomů na jednochromatidové - rozestup chromozomů k pólům buňky d) TELOFÁZE II - despiralizace chromozomů, zánik dělícího vřeténka - vznikají dvě jádra s jadernou membránou na povrchu

- po ukončení ekvačního dělení následuje CYTOKINEZE = dělení celé buňky VÝSLEDEK EKVAČNÍHO DĚLENÍ: z každé ze dvou haploidních buněk (n s dvouchromatidovými chromozomy) vzniknou 2 nové haploidní buňky (n s jednochromatidovými chromozomy) CELKOVÝ VÝSLEDEK MEIÓZY: z jedné mateřské buňky (2n) vzniknou 4 dceřinné buňky (n) genetická informace dceřiných buněk = gamet není shodná díky: • segregaci = rozchodu homologních chromozomů do gamet, ta je náhodná, do gamet tedy může přejít se stejnou pravděpodobností kterýkoliv z obou chromozomů z homologního páru (otcovský i mateřský) • kombinaci chromozomů v gametách – v každé gametě je jiná „směs“ = kombinace mateřských a otcovských chromozomů • rekombinaci – ta je důsledkem crossing overu, kdy dochází k výměně částí chromatid

Zdroje obrázků: http://images.google.com/imgres?imgurl=http://data.babyonline.quonia.cz/Image/vyvoj-miminka/4-embryo2b.JPG&imgrefurl=http://www.babyonline.cz/vyvoj-miminka/prvni-tyden.html&usg=__SJMcxA644L8QZQyxsZJMymR2-dg=&h=300&w=400&sz=22&hl=cs&start=9&itbs=1&tbnid=i8diYSCwPSn1PM:&tbnh=93&tbnw=124&prev=/images%3Fq%3Dbun%25C4%259B%25C4%258Dn%25C3%25A9%2Bd%25C4%259Blen%25C3%25AD%26gbv%3D2%26hl%3Dcs http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c4/Cell_cycle.png/180px-Cell_cycle.png http://images.google.com/imgres?imgurl=http://www.iam.fmph.uniba.sk/web/genetika/stranky/andrea/images/telofaza.jpg&imgrefurl=http://www.iam.fmph.uniba.sk/web/genetika/stranky/andrea/vedelisteze3.html&usg=__BsM6x9cgPgkRQG_Rro9NTdvFFPY=&h=237&w=210&sz=10&hl=cs&start=5&itbs=1&tbnid=Mli0Hb2dtk6MlM:&tbnh=109&tbnw=97&prev=/images%3Fq%3Dtelof%25C3%25A1za%26gbv%3D2%26hl%3Dcs http://www.iam.fmph.uniba.sk/web/genetika/stranky/andrea/images/mitoza.jpg http://www.infovek.sk/predmety/biologia/diplomky/biologia_bunky/Obrazky%20diplomovky/Tetrada.gif http://nd01.blog.cz/877/378/4e38978fb8_31959946_o2.jpg http://www.phschool.com/science/biology_place/labbench/lab3/images/crossovr.gif http://nd01.blog.cz/394/644/52b66519cf_31960012_o2.jpg http://images.google.cz/imgres?imgurl=http://sci.muni.cz/ptacek/REPRODUKCE2_soubory/image011.gif&imgrefurl=http://sci.muni.cz/ptacek/REPRODUKCE2.htm&usg=__cBlwiJmU8zoJIByFbvFllQhMLA8=&h=492&w=290&sz=13&hl=cs&start=1&um=1&itbs=1&tbnid=WwTIrnvzHYH02M:&tbnh=130&tbnw=77&prev=/images%3Fq%3Dgametogeneze%26hl%3Dcs%26lr%3D%26sa%3DN%26um%3D1