1. Ó věrní srdcem, | povstaňme a na to se rozpomeňme, | čeho potřebí nám nyní stolu Páně k užívání, |
2. který nám v své lásce zřídil, | s dobrořečením ustavil, | znejme, proč to chtěl činiti | a v jaké vážnosti míti.
3. Úmysl jeho tento byl, | aby život věrných sytil, | kdo jsou k němu přivedeni, | vírou jeho obživeni.
4. V ní duchem věrně pracují, | až v té práci umdlévají, | jimž je třeba posilnění, | duchovního nasycení.
5. Sám on je Pastýř zkušený, | jejich nemocí trápený, | s nimi měl pravou účastnost | a nad nimi velkou lítost.
6. Chce, aby nezahynuli, | ale život ten vždy měli, | kterým on sám v nich přebývá, | v obraz svůj je proměnívá.
7. Proto jim ku posilnění | své tělo, krev dal k sycení. | Kdo není Krista účasten, | stolu toho není hoden.
8. Ó ty, jenž znáš naše srdce, | Bože, spravedlivý soudce, | nevcházej v soud spravednosti, | ale popřej své milosti.
9. A tato naše naděje | ať nás v tom nezahanbuje, | přítomen budiž nám nyní | a dej nám své požehnání!