Čína Jídlo, nápoje, stolování Oblékání, kosmetika & hygiena Vzhled obydlí – dům, vesnice, město

Oblékání Móda se často mění. Hlavní součást oblečení – dlouhý, volný šat, zahalující celé tělo a v pase přepásán páskem. Šitý ze lnu, brokátu či hedvábí. Vějíř – nosili bohatí i chudí. Součást mužského oblečení je pokrývka hlavy… po dosažení určité hodnosti a věku právo na nošení předepsané čapky či klobouku. (Nosí se doma i venku. Na slavnosti, hostiny i jednání.) Venkované si oblékali široké kalhoty a jednoduché kazajky. Hlavu si při práci na poli chrání slaměným kloboukem kuželovitého tvaru.

Císař a nejvyšší hodnostáři nosí vysoké kuželovité tiáry. Ženy si zahalují hlavu šálkou a jen v zimě, aby si nezničily pracné, krásné a jemné účesy. Císař a nejvyšší hodnostáři nosí vysoké kuželovité tiáry. Ženy se zdobily šperky ze stříbra, zlata nebo nefritu. Nefritový přívěšek

Hygiena & Kosmetika Stejně jako o oblečení dbají na hygienu. Každá domácnost má kovové či porcelánové umyvadlo. Bohatší dokonce vlastní koupelnu. Ve větších městech jsou veřejné lázně. Užívalo se mýdlo. Místo zubního kartáčku používají štěteček z jemně naštípaného bambusu. Ženy a dívky se líčí. Na krk si nanáší bílý pudr z rýžové moučky, tváře a rty se barví na červeno.

Obydlí v Číně Většina obyvatel žije na vsích na venkově. Domy se staví z hlíny, rostlinných pletiv nebo dřeva. Na jihu – dřevěné kruhového či pravoúhlého půdorysu. Na severu – skoro není dřevo = udusaná hlína, později i cihly. Střechy chudších lidí pokrývalo rákosí, rýžová a prostá sláma. Statkáři si mohou dovolit krytiny z pálených tašek. Jejich domy jsou rozsáhlejší a výstavnější. Vchody i okna směřují vždy k jihu. Vybavení je prosté a záleží na postavení a majetku pána domu.

Každá čínská domácnost jakkoliv skromná má ale „svatý kout“ s oltářem předků = destičky, nesoucí jména otce, děda a praděda pána domu. Pohled do přízemí domu, kde byla kuchyň, spíž, skladiště a stáj. Poznámka : Jelikož bylo dřevo hlavním materiálem na stavby, tak se nedochovalo ze staré čínské architektury téměř nic.

Města Jsou tu také mocná a bohatá města. Zpravidla budovaná jako střediska císařské zprávy. Města jsou zakládána na pravidelném půdorysu se sítí křížících se ulic. Uprostřed jsou nejdůležitější budovy. (V metropoli císařský palác jinak dům císařských úředníků, chrámy božstev. Taktéž se tam nachází volná plocha, užívaná jako tržiště. ) Města bývají obehnána velkým opevněním, které tvořily vysoké a široké hradby, v pravidelných vzdálenostech jsou brány a celé je chráněno hlubokými příkopy. Honosné příbytky mocných a bohatých stávají na kamenných základech. Fasády chrání barevné laky.

STRAVA vydatná jídla z obilnin rýže na mnoho způsobů: vařená rýže, rýžová kaše, rýžové pečivo, rýžové víno (saké) luštěniny, ovoce, zelenina byliny a divoce rostoucí trávy semena v 7. století se začalo dělat suché těsto: těstoviny, nudlové těsto plněné masem, nebo zeleninou, placky, koláčky ryby, drůbež, zvěřina

NÁPOJE voda (pití chudých) od 11.století čaj (později národním nápojem, mezi vzdělanci duchovní obřad) obilné pivo palmové a rýžové víno ctitelé dobrého truňku destiláty * Mléko ani mléčné výrobky nenašli v tehdejší době žádné větší uplatnění

Stolování „Chceš-li pozvat ke stolu svoje přátele, gesto pozvání ať je široké, kulaté jako čínský stůl, u kterého nemá nikdo přednost.“ nádobí bylo vyráběno ve vyšších vrstvách z drahého nefritu, chudší používali nádobí keramické ušlechtilé nádobí bylo voleno tak, aby svými barvami ladilo s podávanou stravou v kultivovaných čísnských domácnostech se stolování stalo rodinným obřadem a školou estetického vnímání všichni sedí u kulatého stolu připomínající svým tvarem měsíc v úplňku, kde nemá nikdo přednost – klade se na něj bílý sněhobílý ubrus a skončí-li hostina a on nese stopy chodů jídel, berou to jako důvod radosti .. je to pocta pro toho kdo vařil, i pro toho kdo vzal