Charles Bukowski Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí
Charles Bukowski
Pokračoval jsem v míchání drinků a brzy jsme byli na dně. Zavolal jsem do obchodu s alkoholem. „Chtěl bych si objednat...“ „Počkejte, pane,“ ozvali se, „s donáškou domů nezačínáme dřív než v šest večer.“ „Vážně? Já do tebe nastrkám 200 dolarů měsíčně...“ „Kdo je tam?“ „Chinaski.“ „Á, pan Chinaski... Co jste to chtěl?“ Řekl jsem mu to. Zeptal jsem se: „Víš, jak se sem dostaneš?“ „Jistě.“
A tam stál ubohý Picasso posetý stovkami much, které po něm lozily sem tam. Vyběhl jsem na ně se svým ptákem (mezitím ochabl) a vynadal jim. Měl je v očích, v chlupech, v uších, na intimních místech, v puse... všude. A jen tam seděl a usmíval se na mne. Smál se na mě, zatímco ho mouchy žraly zaživa. Možná věděl víc, než my všichni dohromady. Zvedl jsem ho a odnesl domů. „Psíček se smál, když viděl, jak mu stál... A jídlo mu uteklo i se lžičkou.“ „Do prdele, Joyce! Říkám ti to pořád a pořád dokola.“ „To ty ho vyháníš z domu. Musí se chodit ven vysrat!“ „Ano, ale když se vydělá, přines ho zpátky. Nemá dost rozumu, aby se vrátil sám. A uklízej po něm ty hovna. Udělalas tam z toho muší ráj.“ Sotva jsem usnul, začala mi ho Joyce zase honit. K těm několika milionům bylo ještě hodně daleko.
Seznam použitých pramenů: Charles Bukowski Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí