SAMIZDATOVÉ A EXILOVÉ DRAMA Název školy Gymnázium Zlín - Lesní čtvrť Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0484 Název projektu Rozvoj žákovských kompetencí pro 21. století Název šablony III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název DUM Samizdatové a exilové drama Označení DUM VY_32_INOVACE_01_2_18 Autor Mgr. Radek Šipula Datum 19. 5. 2013 Vzdělávací oblast Člověk a umění Vzdělávací obor Jazyk český Tematický okruh Divadlo Ročník 4. ročník, oktáva
SPOLEČENSKÝ KONTEXT: kulturní rozmach, který je typický pro 60. léta, byl přerušen tzv. NORMALIZACÍ (označení pro období dvaceti let po srpnu 1968, tedy 70. a 80. léta) komunistický režim opět využil kultury jako osvědčeného prostředku k manipulaci s lidmi a výchově společnosti tentokrát úplně stačilo, aby kultura zajistila nezájem většiny lidí o okolní dění (televizní estrády a seriály) tvůrci odmítající oficiální umění byli sice pronásledováni, ale režim si již nemohl dovolit tolik, jako v 50. letech NORMALIZACE: pojmenování pro represivní opatření po násilném potlačení tzv. PRAŽSKÉHO JARA v roce 1968 armádami VARŠAVSKÉ SMLOUVY jednalo se o čistky v komunistické straně, propouštění ze zaměstnání, obnovení cenzury či zrušení mnoha zájmových a politických sdružení a organizací režim byl nadále zcela nedemokratický, útlak byl však v 70. a 80. letech uplatňován mírnějšími nebo skrytějšími metodami než v 50. letech po celou dobu normalizace byla na československém území umístěna sovětská okupační vojska
LITERATURA V DOBĚ NORMALIZACE v souvislosti s tzv. NORMALIZACÍ zaznamenala česká literatura výrazné žánrové i ideové zjednodušení běžní čtenáři se seznamovali pouze s literaturou, která mohla vycházet OFICIÁLNĚ OFICIÁLNÍ LITERATURA: většinou trpěla poplatností komunistickému režimu a marxisticko - leninské ideologii literatura 70. a 80. let byla většinou podřízena programům stranických a spisovatelských sjezdů jen málo autorů se snažilo i nadále psát díla nezávislá a kvalitní proto celkově vznikala díla spíše podprůměrná, šedá a uniformovaná to mělo za následek postupné snižování čtenářské i divácké náročnosti a vkusu vedle oficiálně vydávané literatury se v 70. a 80. letech souběžně rozvíjely další dva proudy, jednalo se o literatury SAMIZDATOVOU a EXILOVOU
SAMIZDATOVÁ LITERATURA: SAMIZDAT = ruské zkratkové slovo složené ze slov SAM = sám a IZDATĚL´STVO = vydavatelství SAMIZDATOVÁ literatura vznikala (stejně jako oficiální literatura) v tehdejším socialistickém ČESKOSLOVENSKU mimo oficiální scénu se v době tzv. NORMALIZACE ocitla v ČESKOSLOVENSKU velká část žijících spisovatelů slovo SAMIZDAT se vžilo jako označení pro literární projevy, jimž byla z cenzurních či politických důvodů odepřena možnost vyjít tiskem a šířily se bez povolení cenzury opsané ručně nebo na psacím stroji mezi přáteli či podobně smýšlejícími milovníky písemnictví díla se šířila pouze v strojopisných opisech, většinou se jednalo o 10 - 20 EXEMPLÁŘŮ pro jejich vydávání byly důležité samizdatové edice, které začaly vznikat na různých místech po roce 1970 k nejvýznamnějším patřily edice PETLICE (L. VACULÍK), EXPEDICE (manželé HAVLOVI) či KVART (J. VLADISLAV)
SAMIZDATOVÁ LITERATURA: 1]
EXILOVÁ LITERATURA: latinsky EXILIUM = vyhnanství, nucený odchod náboženské a politické důvody přiměly během posledních čtyř století k odchodu do exilu také řadu českých spisovatelů stejné to bylo i po okupaci ČSSR vojsky VARŠAVSKÉ SMLOUVY a v době NORMALIZACE mnozí z emigrantů - spisovatelů se snažili tvořit i v novém domově důsledkem jejich činnosti byl vznik několika nakladatelství, ve kterých byla vydávána díla českých autorů, mluvíme o EXILOVÉ LITERATUŘE a EXILOVÝCH NAKLADATELSTVÍCH ta vznikala na západ od našich hranic, zejména v západní Evropě, USA a Kanadě podmínky exilové literatury byly lepší než podmínky některých autorů v tehdejším ČESKOSLOVENSKU autoři v emigraci sice mohli tvořit svobodně a bez cenzury, chyběl jim však kontakt s českým čtenářským prostředím zpět do Čech se dostávala jen malá část nákladu, a to ilegálně a pouze k omezené skupince příjemců nejvýznamnějším exilovým vydavatelstvím bylo 68 - PUBLISHERS v TORONTU (založili ho J. ŠKVORECKÝ a Z. SALIVAROVÁ)
SAMIZDATOVÉ A EXILOVÉ DRAMA jeden z proudů dramatu v období NORMALIZACE (70. a 80. léta 20. století) české dramatické umění bylo normalizací zasaženo opravdu velmi tvrdě disidentské a exilové drama, s výjimkou světově proslulé a ceněné tvorby Pavla KOHOUTA a Václava HAVLA, nezaznamenalo výraznější rozkvět v zahraničí se hrály především hry Pavla KOHOUTA z dalších známých autorů psali dramata v tomto období také Josef TOPOL, Milan UHDE, Ivan KLÍMA, Pavel LANDOVSKÝ či František PAVLÍČEK většina dramat z tohoto období však zůstala pouze ve čtené podobě nebo byla inscenována v zahraničí řada autorů uváděla své hry pod cizími jmény, ze strany oficiálně „přijatelných„ tvůrců šlo o tzv. POKRÝVAČSTVÍ
VÁCLAV HAVEL dramatik, bývalý prezident ČR 2] narodil se roku 1936 ve známé pražské podnikatelské a intelektuálské rodině je vnukem diplomata a jednoho z čelních představitelů BAŤOVÝCH ZÁVODŮ Huga VAVREČKY fotografie Václav HAVEL fotografie Václav HAVEL a Hugo VAVREČKA 1 fotografie Václav HAVEL a Hugo VAVREČKA 2 fotografie Václav HAVEL u dědečka ve ZLÍNĚ
VÁCLAV HAVEL po skončení základní vojenské služby pracoval jako jevištní technik v DIVADLE ABC a od počátku 60. let v DIVADLE NA ZÁBRADLÍ vedle toho dálkově studoval divadelní fakultu AMU v průběhu tzv. PRAŽSKÉHO JARA se stal jednou z důležitých postav nekomunistického křídla podporovatelů reforem po potlačení PRAŽSKÉHO JARA musel opustit divadlo a jeho díla se v tehdejším ČESKOSLOVENSKU nesměla vydávat ani hrát v té době již byl autorem, kterého uznávali i v zahraničí roku 1974 pracoval devět měsíců jako dělník v trutnovském pivovaru společně s Janem PATOČKOU a Jiřím HÁJKEM se stali prvními mluvčími CHARTY 77 následkem toho strávil pět měsíců ve vyšetřovací vazbě, v říjnu pak byl odsouzen za poškozování zájmů republiky v cizině, další vyšetřovací vazba ho čekala od ledna 1978
VÁCLAV HAVEL: 19. listopadu 1989 se účastnil založení OBČANSKÉHO FÓRA (OF), protitotalitního hnutí sdružujícího reformní a demokratické síly české části federace, a od počátku patřil k jeho nejvlivnějším představitelům 29. prosince 1989 byl ve VLADISLAVSKÉM sále PRAŽSKÉHO HRADU jednomyslně zvolen prvním mužem ČESKOSLOVENSKA po 41 letech jsme tak opět měli nekomunistického prezidenta Václav HAVEL zemřel v neděli 18. prosince 2011
VÁCLAV HAVEL - DÍLO: až do roku 1969, kdy mu bylo v Československu zakázáno publikovat, uveřejňoval své texty v časopisech (DIVADELNÍ NOVINY, DIVADLO, HOST DO DOMU, LITERÁRNÍ NOVINY, SEŠITY PRO MLADOU LITERATURU či TVÁŘ) později se světově proslavil svými dramaty v duchu ABSURDNÍHO DIVADLA, v nichž se mimo jiné zabývá tématy moci, byrokracie a jazyka na začátku 60. let napsal hry ZAHRADNÍ SLAVNOST, VYROZUMĚNÍ a ZTÍŽENÁ MOŽNOST SOUSTŘEDĚNÍ v polovině 70. let vznikla AUDIENCE (hlavním hrdinou je FERDINAND VANĚK) dalšími hrami byly LARGO DESOLATO, POKOUŠENÍ a ASANACE po dlouhé odmlce napsal ODCHÁZENÍ (2008), ve kterém ztvárnil odchod významného politika z funkce ( video: HAVEL O FILMU, 2:58)
VÁCLAV HAVEL - AUDIENCE AUDIENCE (1:04:57) uvádí diváka do paradoxů podivného světa normalizace HAVLOVY hry se nesměly od začátku normalizace uvádět, ale člověk bez prokazatelného zdroje příjmů tehdy riskoval vězení, proto v roce 1974 sháněl Václav HAVEL povinné razítko do občanského průkazu, aby ho HUSÁKOVA STB nemohla obvinit z příživnictví nakonec to vyřešil tím, že si našel zaměstnání jako pomocný dělník v trutnovském pivovaru hru AUDIENCE tvoří dialog dvou zcela rozdílných lidských typů (sládka a dělníka v pivovaru) sládek je postaven před problém, který není sám schopen zvládnout: má na svého dělníka Ferdinanda VAŇKA, bývalého autora divadelních her, nyní pronásledovaného režimem, podávat každý týden písemná hlášení STB povolá si tedy VAŇKA k sobě a v bodrém rozhovoru mu nabídne přeřazení ze studeného sklepa, od válení sudů, na místo skladníka (pěkně do teploučka), kde by si mohl psát i „ty své hry“ VANĚK se změnou pochopitelně souhlasí, avšak ukáže se, že sládkova nabídka má háček ukázky: UKÁZKA 1 (nabídka, 8:06), UKÁZKA 2 (6:33)
VÁCLAV HAVEL - AUDIENCE protože sládek neví, co má neustále těm lidem od STB do hlášení o VAŇKOVI psát, žádá svého podřízeného, aby si psal hlášení na sebe sama on, neboť k tomu má (podle sládka) daleko lepší předpoklady (vzdělání, školy) VANĚK nabídku namítá s odůvodněním, že přece nemůže donášet sám na sebe, a podílet se tak na praxi, se kterou sám nesouhlasí sládek se rozčílí, vyčítá VAŇOVI sobectví a tvrdí mu, že je pro něho důležitější princip než člověk a stejní jsou podle něho všichni inteligenti, flek by brali, ale kus svinstva k tomu ne v průběhu dialogu sládek neustále popíjí pivo a občas odchází i na záchod navíc soustavně sonduje, zda by byl VANĚK schopen k nim do pivovaru pozvat herečku BOHDALOVOU po VAŇKOVĚ odmítnutí spolupráce mu sládek nabízí místo skladníka pouze za pozvání „BOHDALOVÉ„ než se mu dostane odpovědi, usne a po probuzení začíná rozhovor úplně od začátku až VAŇKOVÝM konstatováním, že je to všechno na hovno, hra končí
PAVEL KOHOUT jedna z nejdiskutovanějších osobností naší literatury 3] patřil k nejoblíbenějším básníkům 50. let, ale jeho poezie byla plná frází a vyznačovala se zjednodušeným pohledem na svět postupem času se z něho stal kritik a odpůrce komunistického režimu před svou emigrací se podílel i na činnosti tzv. BYTOVÉHO DIVADLA Vlasty CHRAMOSTOVÉ DRAMATICKÁ TVORBA: v dramatické tvorbě dosáhl světového úspěchu je nejhranějším dramatikem v dějinách českého divadla, jako jediný pronikl i na BROADWAY (hra UBOHÝ VRAH), na ZÁPADĚ se hrálo přes 500 inscenací jeho her, které ve 20 jazycích dosáhly okolo 12 500 repríz například SBOHEM, SMUTKU!, TAKOVÁ LÁSKA, TŘETÍ SESTRA či tragikomické podobenství z cirkusového prostředí AUGUST, AUGUST, AUGUST (video: UKÁZKA, 3:54) fotografie
JOSEF TOPOL český dramatik, básník, esejista a překladatel je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů české dramatické tvorby vznikající v letech komunistického totalitního režimu v letech 1965 - 72 působil jako režisér a dramaturg DIVADLA ZA BRANOU když bylo divadlo zakázáno, stal se i on zakázaným autorem zaměstnání v kulturní sféře se pro něj definitivně uzavřelo po podpisu CHARTY 77 až do listopadu 1989 pracoval jako dělník, současně však (pod cizím jménem) spolupracoval s ČINOHERNÍM STUDIEM v ÚSTÍ nad LABEM jako překladatel a zároveň autor her, které se však jevištního uvedení dočkaly až po listopadu 1989 DRAMATICKÁ TVORBA JOSEFA TOPOLA: ve svých hrách klade důraz na etický rozměr bytí a na zachycení pocitů osamění a životní úzkosti prvotina PŮLNOČNÍ VÍTR, KONEC MASOPUSTU (1963), KOČKA NA KOLEJÍCH (1965, 1:39) v samizdatu vyšla hra SBOHEM, SOKRATE! (1976) fotografie
MILAN UHDE dramatik, prozaik a polistopadový politik 4] po roce 1968 ani on nesměl v tehdejší ČSSR publikovat po roce 1989 se stal MINISTREM KULTURY a PŘEDSEDOU PARLAMENTU těžiště jeho literární tvorby je v dramatu v 60. letech spolupracoval s kultovním satirickým brněnským divadlem VEČERNÍ BRNO UHDEHO DIVADELNÍ TVORBA: velký úspěch mu přinesla absurdní satira KRÁL-VÁVRA ve hře DĚVKA V MĚSTĚ THÉBY osobitě zpracoval příběh ANTIGONY je také autorem černé komedie ZVĚSTOVÁNÍ, ANEB BEDŘICHU JSI ANDĚL v letech NORMALIZACE napsal anonymně pro DIVADLO NA PROVÁZKU BALADU PRO BANDITU (společně se skladatelem Milošem ŠTĚDRONĚM) ukázka: SESTŘIH (28:25), fotografie autora
NĚCO K ZAMYŠLENÍ: Vysvětlete, jak se rozdělila česká literatura na počátku NORMALIZACE. Každý ze tří proudů stručně vysvětlete. Uveďte název některé nově vzniklé EDICE a jednoho NAKLADATELSTVÍ a přidejte i jména organizátorů, se kterými byla spojena. Stručně charakterizujte tvorbu VÁCLAVA HAVLA. Přidejte i jména dalších dvou dramatiků, kteří patří do tohoto proudu dramatu.
ODPOVĚDI NA OTÁZKY: 1. OFICIÁLNÍ (prorežimní nebo neutrální) - 2. SAMIZDATOVÁ (tajně vydávaná v několika desítkách exemplářů v ČSR) - 3. EXILOVÁ (vydávaná v zahraničí našimi emigranty) PETLICE (VACULÍK), EXPEDICE (HAVLOVI), KVART (VRATISLAV) exil: 68 - PUBLISHERS (ŠKVORECKÝ) Dramatik evropského významu, autor absurdního dramatu, absurdní prvky, opakování frází, hra s jazykem . . . V. HAVEL, M. UHDE, P. KOHOUT, J. TOPOL . . .
ZDROJE A POUŽITÁ LITERATURA: 1] - NEUVEDEN. 800px-ZDniaNaDzien commons.wikimedia.org [online]. [cit. 19.5.2013]. Dostupný na WWW: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:ZDniaNaDzien.jpg 2] - NEUVEDEN. 561px-Vaclav_Havel_IMF commons.wikimedia.org [online]. [cit. 19.5.2013]. Dostupný na WWW: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Vaclav_Havel_IMF.jpg 3] - NEUVEDEN. 2008.03.12._Pavel_Kohout_by_Kubik_04 commons.wikimedia.org [online]. [cit. 19.5.2013]. Dostupný na WWW: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:2008.03.12._Pavel_Kohout_by_Kubik_04.JPG 4] - NEUVEDEN. 398px-Milan_Uhde_v_Desertu2009f commons.wikimedia.org [online]. [cit. 19.5.2013]. Dostupný na WWW: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Milan_Uhde_v_Desertu2009f.jpg
ZDROJE A POUŽITÁ LITERATURA: MACHALA, Lubomír: Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého, 1991. 148 s. JUST, Vladimír: Divadlo v totalitním systému. 1. vydání. Praha: Academia, 2012. 679 s. ISBN 978-80-200-1720-8 ČERNÝ, František: Kapitoly z dějin českého divadla. 1. vydání. Praha: Academia, 2000. 410 s. ISBN 80-200-0782-2 KOLEKTIV, MENCLOVÁ, Věra a VANĚK, Václav: Slovník českých spisovatelů. 2., rozšířené vydání. Praha: Libri, 2005. 832 s. ISBN 80-7277-179-5 KARPATSKÝ, Dušan: Malý labyrint literatury. 4. vydání. Praha: Albatros, 2008. 600 s. ISBN 978-80-00-02154-6 JUST, Vladimír: Z dílny malých scén. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1989. 316 s. ISBN 80-204-0037-0 HVÍŽĎALA, Karel: Vzpoury - Havel, Landovský, Suchý. 1. vydání. Praha: Galén, 2010. 472 s. ISBN 978-80-7262-658-8