za císaře Františka Josefa I. Rakousko a české země za císaře Františka Josefa I.

Evropa po 1848 návrat k absolutismu V Rakousku absolutismus (tzv. Bachův) 1849 – 1859 ztělesňovali: ministr vnitra - Alexander Bach (1813-1893) císař František Josef I.(1830- 1916) Neexistoval parlament ani ústava, vláda byla jmenována vladařem a byla mu zodpovědná /umrtven politický a společenský život /zákaz spolčování/ vzrostl vliv církve /cenzura/ tvrdý policejní útlak Tři opory režimu: armáda + policie byrokratický aparát katolická církev

Dobová anekdota - Rakousko má 4 druhy vojska: stojící (vojáci) sedící (úředníci) klečící (kněží) plazící se (udavači) Na rozdíl od Metternichova absolutismu 1815 - 48 došlo k liberalizaci ekonomiky, kapitalistické podnikatelské svobodě

Franz Josef I. 1830 – 1916 Nastoupil na trůn v revoluční situaci - 2. 12. 1848 po odstoupení slaboduchého bezdětného strýce Ferdinanda V. (Čechy přezdíván Dobrotivý, Vídeňáky Trottel) Vládl 68 let Přesvědčený absolutista, přesvědčený o svém poslání monarchy

Konzervativní, nejen v politickém smyslu - nesnášel zavádění technických novinek, ačkoli za jeho života vynalezeno auto, telefon, výtah, metro, elektřina Při sčítání lidu se zapsal jako „samostatný úředník“ – osobně vyřizoval úřední agendu, přečetl si a podepsal každou listinu Skromný životní styl - vstával časně ráno, skromná strava, oblékal se do uniforem (ačkoli nevyhrál jedinou válku) Osobní životní tragédie: bratr Maxmilián zastřelen jako mexický císař 1867, syn a následník trůnu Rudolf se i s milenkou zastřelil 1889, jeho manželka císařovna Alžběta zavražděna protihabsburským fanatikem

Karel Havlíček Borovský Většina českých radikálů se nechala zastrašit, někteří emigrovali, mnozí se stáhli do ústraní, někteří se dali koupit Havlíček - politik a novinář liberální, národní, proticírkevní stanoviska Národní noviny ovlivňovaly silně veřejné mínění aktivní účast v revoluci 1848/49 a na Slovanském sjezdu za Bachova absolutismu se nenechal umlčet po zákazu Národních novin odešel do Kutné Hory a pokračoval v novinářské činnosti

Protože překvapivě vyhrál dva procesy se státní mocí, byl tajně zatčen a internován v tyrolském Brixenu. Zde žil s manželkou a dcerou tři roky a stvořil literární díla Tyrolské elegie, Křest sv. Vladimíra a Král Lávra. Krátce po návratu do Prahy 1856 zemřel na TBC. Při jeho pohřbu se nikdo neodvážil mít projev, pouze Božena Němcová položila na jeho rakev trnovou korunu (symbol mučednictví)

1859 - Rakousko prohrálo bitvy v severní Itálii (u Magenty a Solferina) a ztratilo Lombardsko Císař se navždy vyléčil z pokusů sám velet svým vojskům, ale až do smrti se oblékal do uniforem. Od tohoto debaklu se snažil vyhnout válkám. Císař pochopil, že je třeba změna odvolán A. Bach vzniká parlament (Říšská rada (Oficiálně se nikdy slovo parlament nepoužije) ústava (= obnovení politického života) Rakousko se přeměňuje ve „vlažnou“ konstituční monarchii

Nejvýznamnější čeští politici 2. pol. 19. st.: František Palacký František Ladislav Rieger Julius a Eduard Grégrovi

„rakousko-uherské vyrovnání“ dualismus 1866 prusko- rakouská válka o nadvládu nad střední Evropou a o vedoucí úlohu v německém sjednocovacím procesu Rakousko prohrálo krize - využili Uhři a vymohli si na Rakousku samostatnost Češi zůstali loajální a setrvali na pozicích austroslavismu = nedostali samostatnost Monarchie rozdělena na Předlitavsko a Zalitavsko (říčka Litava tvořila hranici) čili Rakousko-Uhersko 1867

Společný panovník, armáda, zahraniční politika, částečně finance Nevyřešeny národnostní otázky - z 11 národů byly jen dva suverénní - v Předlitavsku Němci (1/3 obyvatelstva) V Zalitavsku Maďaři (1/2 obyvatelstva) Přijata tzv. Prosincová ústava 1867- zaváděla rovnost všech občanů před zákonem a občanská práva a svobody, další krok k liberalizaci Rakouska

Státoprávní boj cíl: - obnovení českého státu v rámci federativně uspořádaného Rakouska Na protest nezasedali čeští poslanci v letech 1863 - 1879 v Říšské radě = politika „pasivní opozice“ Zatímco Maďaři svůj státoprávní boj vyhráli, Češi česko-rakouského vyrovnání nedosáhli pro odpor Němců a Maďarů Čeští poslanci setrvali na protest v pasivním odporu (nedocházeli ani na zasedání Říšské rady ani českého sněmu) Palacký přiznal, že jeho idea austroslavismu selhala = konec představ o spravedlivé federaci

Dualismus vyvolal v české společnosti nespokojenost Čeští poslanci opustili zemský sněm, demonstrace v Praze, „tábory lidu“, odmítání platit daně Položení základního kamene Národního divadla r. 1868 = politická demonstrace V Praze vyhlášen výjimečný stav

Staročeši – „Národní strana“ (F. Palacký, Frant. Lad. Rieger) Tento neúspěch přispěl k rozkolu mezi českými politiky Vznikají dvě strany s rozdíly v politickém programu. 1874 Staročeši – „Národní strana“ (F. Palacký, Frant. Lad. Rieger) Mladočeši – „Národní strana svobodomyslná“ (Karel Sladkovský, bratři Grégrové) 1874 je též založena první dělnická strana: sociálně demokratická strana - prozatím bez poslanců 1878 založena Českoslovanská sociálně demokratická strana v Rakousku (Praha-Břevnov, hospoda „U Kaštanu“, zpočátku ilegální)

„Drobečková politika“ 1879 se čeští poslanci vrátili do Říšské rady - vzdali státoprávní boj (přesto státoprávní ohrazení = nevzdávají se historických státních práv) a soustředili se ne na rozbití Rakouska, ale cílem je dosáhnout jazykových, kulturních a správních ústupků pro český národ Největší úspěch: rozdělení pražské univerzity na německou a českou 1882 (na české jmenován profesorem T. G. Masaryk) - zde se rozhořelo druhé kolo boje o pravost Rukopisů

Devadesátá léta Nástup dělníků do politického života (sociálně demokratická strana) Velká účast na demonstraci 1. května 1890 1893 - 1. celorakouský odborový sjezd 1893 - vlna demonstrací za rozšíření volebního práva, doprovázená provokacemi radikální mládeže 1897 vstoupili čeští sociálně demokratičtí poslanci do říšské rady a vydali „protistátoprávní“ prohlášení Postupně vzniká velké množství politických stran (vznikají, zanikají, slučují se, přejmenovávají se, atd. = zmatek) 1905 – mohutné demonstrace za všeobecné volební právo (převážně dělníci). 28. 11. generální stávka 1907 zavedeno všeobecné, rovné, tajné a přímé hlasovací právo pro muže od 24 let

Proces s Omladinou (omladina = mládež) Mladí dělníci a studenti - radikálnější politické názory než starší generace 1893 – vlna demonstrací za rozšíření volebního práva - často končily násilnými střety s policií, mladí radikálové - protirakouské provokace: strhávání státních znaků, vytlučení oken budovy místodržitelství, letáky, umístění oprátky na sochu císaře Františka I., zpěv zakázaných písní, ...) - napětí – nad Prahou vyhlášen výjimečný stav Policie hledala iniciátory a vymyslela neexistující tajný spolek a protistátní spiknutí

Vykonstruovaný proces (leden 1894), ve kterém měl být korunním svědkem rukavičkářský učeň Rudolf Mrva, který oznámil na policii existenci tajného spolku Omladina a udal údajné vůdce. Mrva zavražděn r. 1893 svými druhy V procesu souzeno 79 osob (mezi nimi např. Alois Rašín, budoucí první československý ministr financí) vyneseny exemplární tresty