Rakousko - Uhersko Česká politika.

Prezentace na téma: "Rakousko - Uhersko Česká politika."— Transkript prezentace:

1 Rakousko - Uhersko Česká politika

2 Rakousko-Uhersko 1867 – nové uspořádání Habsburské monarchie
Potvrdilo převahu vládnoucích národů v obou částech monarchie – Maďarů a Němců Proti se zvedl odpor – zejména v českých zemích – vlna demonstrací Čeští politici – pasivní odpor – přestali se zúčastňovat jednání říšské rady

3 Prosincová ústava Převahu získali němečtí poslanci – dokončili přestavbu monarchie Prosincová ústava = všechna základní občanská práva, rovnoprávné postavení všech obyvatel – zrovnoprávnění Židů, svoboda tisku, shromažďování (existence politických stran), povinnou osmiletou docházku,…

4 České vyrovnání České země – hospodářsky nejvyspělejší část Předlitavska – neklid – nestabilita monarchie císař a vláda souhlasili s jednáním o tzv. české vyrovnání – o autonomním postavení českých zemí v rámci Předlitavska

5 Fundamentální články Požadavky byly obsaženy v tzv. fundamentálních článcích (1871): Žádali vlastní český zemský vládu Uznání českého království Rovnost jazyků na školách a v úřadech

6 Odpor Proti fundamentálkám – vlna odporu
Němci – obavy ze ztráty výsadního postavení Maďaři – obava z obdobných nároků nemaďarských národů v Uhrách Císař ustoupil – české vyrovnání se nekonalo

7 Krach fundamentálek Osudový zlom v životě monarchie
Konec vyhlídek na federaci – česká veřejnost – ohromné zklamání Jak dál postupovat? – rozdělení české politiky

8 Staročeši a mladočeši Staročeši - starší generace politiků – konzervativní křídlo – zachování pasivního odporu Mladočeši - oddělili se od staročechů – radikální křídlo – aktivní přístup

9 Staročeši Staročeši – drobečková politika (dílčí ústupky vídeňské vlády): jazyková nařízení – částečné zrovnoprávnění češtiny a němčiny na úřadech Rozdělení pražské Karlo – Ferdinandovy univerzity a univerzitu německou a českou

10 Vznik politických stran a hnutí
Strana agrární = zemědělci a statkáři (Antonín Švehla) Sociální demokraté = dělnictvo (zavedení všeobecného hlasovacího práva 1907) Strana křesťanstko-sociální – věřící (kněz Jan Šrámek) Mladočeši – realistický proud (Karel Kramář, T. G. Masaryk)