1. Ó kéž bych tisíc jazyků měl | a tisícerá ústa k nim, | bych lépe než kdo jiný uměl | ze hloubi srdce s plesáním | vždy novou vynést píseň chval o tom, | co Bůh mi z lásky dal.
2. Buď slaven, Otče nejmilejší, | za duši, tělo, každý dar, | jímž plníš štědře život zdejší | a pracem našim dáváš zdar, | za vše, co zřídils na světě | pro blaho svého dítěte.
3. Můj dobrý Jezu, díky vřelé | rač přijmout, že svou drahou krev | jsi pro mou spásu vylil cele. | Nechť slaví tě můj vděčný zpěv, | že učiniv mne svobodným | jsi majetkem mne nazval svým.
4. Dík nechť zní tobě, čest a sláva, | ó Bože, jenž jsi svatý Duch! | Tvé svědectví mi pokoj dává, | jsem Boží dítě bez zásluh, | a mám-li užitečný být, | jen ty to můžeš způsobit.
5. Ach, přijmi chudou chválu moji, | můj Pane, jak zní z časnosti, | než přeneseš mne v říši svoji, | chci s větší zpívat vroucností. | Až s anděly mne spojíš tam, | pak lepší píseň zazpívám.