Mnichovská dohoda 29. 9. 1938

PŘÍČINY: 1. Národnostní rozpory první republiky ČSR vznikla jako stát demokratický a národní, vybudovaný na ideji jednotného čs. národa. Tento ideový základ v sobě ale nesl rozpor – nebyl akceptován celým slovenským národem a zatlačoval příslušníky jiných národností do defenzívy. Problémy plynoucí ze složité národnostní struktury republiky se projevily velmi brzy a po celou dobu její existence oslabovaly žádoucí upevnění demokratického řádu. Podle statistiky z roku 1921 žilo na území ČSR 13,5mil. obyvatel, z toho 6,8mil. Čechů, 2mil. Slováků, 3mil. Němců, 750tis. Maďarů, 450tis. Rusínů, dále Židé, Poláci, Ukrajinci, Rusové a další.

PŘÍČINY: 2. Německý fašismus NSDAP (Německá národně socialistická dělnická strana) – využila hospodářské krize na přelomu 30. let a postavila se do čela negativistického politického proudu. Od nástupu Hitlera k moci r. 1933 se strana stala ještě aktivnější a nebezpečnější. Její snahou bylo sjednotit veškerou německou menšinu uvnitř ČSR a převést ji do služeb nacistického Německa. V říjnu r. 1933 byla strana zákonem rozpuštěna. Na podzim r. 1934 vznikla nová německá strana Sudetoněmecká vlastenecká fronta, která se navenek distancovala od Hitlera (obava ze zákazu činnosti). Roku 1935 se přejmenovala na Sudetoněmeckou stranu, usilující o vliv na veškeré něm. obyvatelstvo ČSR.

PŘÍČINY: 3. Slovenský fašismus a čechoslovakismus Hlinkova slovenská ludová strana – ostré protičeské stanovisko, požadavek autonomie jako hlavní politický program. Čechoslovakismus – princip jednotného československého národa, v praxi se ale začala projevovat převaha českého živlu, která se negativně promítla do vzájemného vztahu obou národů. Volání po autonomii, tendence separatismu překrývající vědomí řady Slováků, že jsou součástí demokratického státu.

PŘÍČINY: 4. Rozpad versailleského systému Hospodářská krize v letech 1929 – 34 přinesla změnu mezinárodních vztahů Německo se postupně zbavovalo mezinárodní kontroly, roku 1932 došlo k jeho zrovnoprávnění ve zbrojení, také se úspěšně vyhýbalo placení reparací a roku 1933 vystoupilo ze Společnosti národů. Po nástupu Hitlera k moci v Německu (1933) byla zavedena všeobecná branná povinnost.

PŘÍČINY: 5. Situace do roku 1938 Sílící ohrožení ČSR ze strany nacistického Německa – zájmy územní, nacionální, hospodářské, ideologické (německý pocit křivdy versailleského systému) Parlamentní volby v ČSR r. 1935 – potvrzen obrovský vliv Sudetoněmecké strany, která se stále více měnila v účinný nástroj nacistické expanzivní politiky směřující k rozvrácení a ovládnutí ČSR. Reakcí ČSR bylo budování moderní armády, hraničního opevnění, uzavírání spojeneckých smluv (Francie, VB, SSSR). Západní velmoci – politika appeasementu = politika usmiřování, snažily se s Německem spíše dohodnout, nechtěli rozpoutat válku s Německem kvůli „čs. problému“.

ROK 1938 Ve druhé pol. r. 1937 přešla Sudetoněmecká strana zcela do služeb nacistického Německa. Karlovarský sjezd v dubnu 1938 – vůdce SdP Konrad Henlein zde přednesl autonomisticko – federalistické požadavky (pro ČSR by znamenaly úplné rozbití její vnitřní jednoty = požadavky naprosto nepřijatelné). Květen 1938 obdržela čs. vláda anglo – fr. demarši, kde byla čs. vláda vyzvána, aby přijala něm. požadavky => vyhlášena částečná vojenská mobilizace ČSR. V září 1938 vystoupil Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku, kde obvinil ČSR z potlačování národních práv a přislíbil, že zajistí osvobození sudetských Němců a připojí pohraniční oblasti ČSR k Říši.

ROZPAD REPUBLIKY Dne 13. září 1938 vyhlásila čs. vláda v pohraničních oblastech stanné právo a 16. září rozpustila SdP. Dne 15. září 1938 navštívil britský premiér Chamberlain Hitlera a poprvé veřejně vyslovil souhlas s odtržením čs. pohraničí Dne 19. září 1938 obdržela čs. vláda anglo – fr. nótu (německé požadavky) => odmítnuty. Na to západní mocnosti reagovali další ultimativní demarši, v níž ČSR vyhrožovaly, že za případný konflikt ponese zodpovědnost sama => 21. září 1938 čs. vláda ultimátum přijala. 22. a 23. září byly předloženy další ultimáta, která vůči ČSR vznesly Polsko a Maďarsko.

MNICHOVSKÁ KONFERENCE Konala se 29. září 1938, zúčastnili se jí Hitler (Německo), Mussolini (Itálie), Chamberlain (VB) a Daladier (Francie). Byl zde přijat návrh na odstoupení čs. pohraničí Německu. ČSR byl výsledek jednání předložen 30. září ráno s tím, aby jej do poledne přijala. Usnesení obsahovalo, že převážně národnostně německé území bude německými vojsky obsazováno v etapách a to nejpozději do 10.října 1938. Čs. vládě nezbylo než požadavky přijmout. Dne 5. října 1938 abdikoval prezident Beneš.

Z obsahu mnichovské dohody Německo, Spojené království, Francie a Itálie, vzhledem k dohodě, které již bylo dosaženo ve věci odstoupení území Sudet Německu, ujednali následující podmínky uvedeného odstoupení a opatření z něj vyplývajících, a touto dohodou se zavazují k učinění opatření nezbytných k jejímu naplnění: (1) Vyklizení začne 1. října (2) Vlády Spojeného království, Francie a Itálie se shodly, že vyklizení území bude dokončeno do 10. října, aniž by byla zničena jakákoli zařízení, která se na území nacházejí, a že Československá vláda bude odpovídat za provedení vyklizení bez poškození uvedených zařízení (3) Podrobnosti vyklizení budou stanoveny mezinárodní komisí složenou ze zástupců Německa, Spojeného království, Francie, Itálie a Československa (4) Obsazování převážně německého území německými jednotkami začne 1. října. Čtyři oblasti vyznačené na připojené mapě budou obsazovány německými vojsky následovně:  Území označené číslem I 1. a 2. října; území označené číslem II 2. a 3. října; území označené číslem III 3., 4. a 5. října; území označené číslem IV 6. a 7. října. Zbývající území převážně německého charakteru bude neprodleně zjištěno výše uvedenou mezinárodní komisí a bude obsazeno německými jednotkami do 10. října (5) Mezinárodní komise uvedena v odstavci 3 určí oblasti, ve kterých se bude konat plebiscit. Tyto oblasti budou do zjištění jeho výsledků obsazeny mezinárodními jednotkami. Stejná komise stanoví způsob, jakým se hlasování bude konat, vycházejíc ze saarského plebiscitu. Komise také stanoví datum jeho konání, ne pozdější než konec listopadu (6) O konečné podobě hranic rozhodne mezinárodní komise. Tato komise bude také oprávněna doporučit čtyřem mocnostem, Německu, Spojenému království, Francii a Itálii v určitých výjimečných případech menší úpravy v přísně etnograficky určovaných oblastech, které mají být připojeny bez plebiscitu (7) V oblastech připadajících Německu bude zaručena možnost příchodu a odchodu, které bude moci být využíváno v šesti měsících od data podepsání této dohody. Německo-Československá komise bude určovat podrobnosti této možnosti, berouc ohledy na ulehčení otázek přemisťování obyvatelstva a usazování vyvstávajících z uvedeného odevzdání území (8) Československá vláda ve lhůtě čtyř týdnů po podepsání této dohody propustí ze svých vojenských a policejních sil jakéhokoli sudetského Němce, který si to bude přát, a Československá vláda ve stejné lhůtě propustí sudetoněmecké vězně, kteří si odpykávají trest za politické zločiny       Mnichov, 29. září 1938                                    

Dodatek č. 1 Vláda Jeho Veličenstva ve Spojeném království a francouzská vláda podepsaly výše uvedenou dohodu na základě toho, že dodrží záruku, obsaženou v 6. odstavci anglo-francouzských nabídek z 19. září, vztahujících se k mezinárodní garanci hranic Československa proti nevyprovokovanému napadení. Jakmile bude upravena otázka polských a maďarských menšin, dají Německo a Itálie Československu své záruky Dodatek č.2 Prohlášení Hlavy vlád čtyř mocností prohlašují, že problémy polských a maďarských menšin v Československu, nebudou-li vyřešeny do tří měsíců dohodou mezi příslušnými vládami, se stanou předmětem dalšího setkání hlav čtyř mocností zde přítomných                                  Dodatek č.3 Dodatečné prohlášení Všechny otázky, které mohou vyvstat z předání území budou zařazeny na program jednání mezinárodní komise       Mnichov, 29. září 1938                                  ADOLF HITLER                                                                          NEVILLE CHAMBERLAIN                                                                          EDUARD DALADIER                                                                          BENITO MUSSOLINI

Ukázka originálu dokumentu

Ukázky z tisku

POLSKÝ ZÁBOR Dne 30. září 1938 podala polská vláda ČSR tvrdé ultimátum , kterým žádala bezodkladné odstoupení území s polským obyvatelstvem => čs. vládou přijato. Dne 2. října 1938 začalo obsazování východní části československého Těšínska polskou armádou. Polsko anektovalo východní část o rozloze 869 km, v této oblasti bylo 56% obyvatelstva české národnosti. Češi i Němci, žijící v této oblasti, byli diskriminováni, propouštěni ze zaměstnání a nuceni k vysídlení (přibližně 30 000 Čechů a 5000 Němců).

MAĎARSKÝ ZÁBOR I Maďarsko využilo příležitosti naplnit cíle svých snah o znovuzískání území odtržených od bývalého Uherského království. Požadovalo připojení celé Podkarpatské Rusi a všech oblastí Slovenska, v nichž byla maďarská většina. Ztroskotala přímá jednání s čs. vládou i pokus o vojenský zábor, a proto se 2. listopadu sešli ve Vídni ministři zahraničí Německa a Itálie a rozřešili tento problém ve prospěch Maďarska => první vídeňská arbitráž. 1 – jižní část Bratislavského předmostí, 2 – tzv. Jižní Slovensko, 3 – část východního Slovenska kolem Stakčína a Sobranců, 4 – Děvín a Petržalka, 5 – německá zóna, zřízená „Ochrannou smlouvou“ (Schutzvertrag) 23. března 1939

ÚZEMNÍ A HOSPODÁŘSKÉ ZTRÁTY Stát po Mnichovu ztratil asi 30% svého území. Nacistické Německo okupovalo nejen oblasti s převahou německého obyvatelstva, ale i značný počet obcí s českou většinou (část Chodska, Jilemnicka, Jindřichohradecka, Břeclavska a Novojičínska). Polsko obsadilo Těšínsko s bohatými ložisky uhlí a několik obcí na Oravě a Spiši. Maďarsko odtrhlo rozsáhlá území podél svých hranic, včetně důležitých hospodářských a kulturních center na Slovensku a P. Rusi. ČSR ztratila hlavně v oblasti Čech své přirozené hranice na hřebenech hor a vojensky důležitá pohraniční opevnění, byly přerušeny významné železniční tratě. ČSR přišla o většinu sklářského, textilního, papírenského, dřevařského a keramického průmyslu. Postižen byl i průmysl chemický.

Územní zisky Německa, Polska a Maďarska → Území ČSR na konci roku 1938 ↓

LITERATURA A ZDROJE Čapka, F.; Vaculík, J.: Nástin českých dějin 20. století. Brno 2005, s. 234. Čapka, F.: Dějiny zemí koruny české v datech. Praha 1999, s. 1001. Čelovský, B.: Mnichovská dohoda 1938. Ostrava 1999, s. 470. www.moderni-dejiny.cz www.cs.wikipedia.org