Politické faktory CR a Schengenský prostor Lukáš Reymar Matěj Rakouš

Schengenský prostor

Co je to Schengenský prostor Území většiny evropských států, na kterém mohou osoby překračovat hranice smluvních států na kterémkoliv místě, aniž by musely projít hraniční kontrolou

Vznik Shengenu Prostor je označován podle vesnice Schengen (Lucembursko), kde byla 14.6.1985 podepsána Schengenská dohoda a v níž byla také 19.6.1990 podepsána prováděcí úmluva. Smluvními státy jsou převážně země Evropské unie, ale o některé nečlenské země EU. Do Schengenského prostoru spadají i některá ze zámořských území členských zemí.

Členské státy V současné době Schengenský prostor zahrnuje území následujících států EU: Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko a Švédsko Dále sem patří 3 nečlenské státy EU: Island, Norsko, Švýcarsko

Občané všech zemí schengenu mohou svobodně cestovat v rámci celého schengenského prostoru a překračovat vnitřní hranice na kterémkoliv místě na tzv. „zelené hranici“ bez zdržování a formalit. Platí také pro cizince vlastnící Schengenské vízum = oprávnění ke vstupu do jedné ze zemí + cestování do dalších zemí prostoru

Vliv železné opony na ČR Železná opona byla neprostupná hranice, která sloužila k tomu, aby oddělila západní Evropu od východní. Tak jako se velmi dynamicky vyvíjel po 2. světové válce světový CR, tak se také projevoval v České republice. Měl však několik zvláštností:

V poválečném období až do roku 1989 převažoval domácí CR, který tvořil 95% veškeré účasti na cestování. Bylo to dáno mezinárodně-politickými podmínkami a administrativními opatřeními (např. vízová povinnost, výjezdní doložky a přísliby, atd.) V domácím CR převládal krátkodobý, neorganizovaný CR, koncentrovaný do letní sezóny. Z 90% to bylo formou chalupaření, chataření, stanování a cestování za příbuznými.

Aktivní zahraniční cestovní ruch tvořili převážně účastníci cestovního ruchu ze států bývalého východního bloku (asi 93%) Motivem pasivního zahraničního CR byly z více než poloviny služební cesty a výrazně převažovaly výjezdy do socialistických států

Země se zhoršenými podmínkami pro CR 3 nejaktuálnější země se zhoršenou situací Libye – Občanská válka v Libyi začala demonstracemi a protesty v návaznosti na protesty v ostatních arabských zemích. Protesty začaly 13.1.2011 proti vůdci Muammaru Kaddáfímu. Režim reagoval velmi tvrdě (střelba do demonstrantů, nasazení armády). Následně do Libye začaly posílat své armády členské země OSN a NATO, které odstřelovaly Kaddáfího armádu. Situace se mírně zklidnila, ale dne 14. října vypukly opět boje v Tirpolisu (hl. město Libye)

Egypt – Zdejší situace byla podobná té v Libyi, protesty však vypukly o něco dříve. Dnes je situace téměř stabilizována. V určitých částech Egypta může být nadále zvýšené riziko. Jedná se zejména o sever a východ Sinajského poloostrova, okolí Alexandrie a severní Egypt (delta Nilu a západní hranice s Libyí). Také nelze zcela vyloučit možnost stávek a demonstrací

Tunisko – Také Tunisko patřilo mezi státy, které protestovali proti svému režimu, podobně jako v Libyi a Egyptě, situace zde však nebyla natolik vážná. Bezpečností situace v Tunisku je, s výjimkou oblastí, které hraničí s Libyí, poměrně stabilizovaná. V zemi nadále platí výjimečný stav, zákaz nočního vycházení byl ve většině oblastech již zrušen. Hromadné turistické cesty směřující do přímořských letovisek jsou bezpečné.

LUKÁŠ REYMAR A MATĚJ RAKOUŠ