Pojď k Spasiteli 1. Pojď k Spasiteli, pojď ještě dnes, své srdce jemu v oběti nes. On všechny lidi zve do nebes, i tebe volá: Pojď! Ref.: Sláva, sláva,

1. Požehnání s vámi zůstává. Požehnání s vámi zůstává
Když Bůh je s námi 1/2 Refr.: Když Bůh je s námi, i kdo proti nám? Když Bůh je s námi, nemusím se bát. Refr.: Když Bůh je s námi, i kdo proti nám? Když.
Advent - dnes je první advent, svit svíček oznamuje všem.
Bůh je dobrý Pán, u něho svůj domov mám. On mě miluje, jako nikdo na světě. 1. Bez hranic je jeho láska, každý den ji potkávám. Hnedle.
1. Láska, kterou Ježíš dává do srdcí věrným svým, láska je, jež neustává, láska k dobrým i zlým, láska, kterou žádná bouře nemůže uhasit, láska mocná jako.
Boží láska je jako slunce
Jedině Bůh je naděje Ref: Jedině Bůh je naděje a Jeho láska, kterou v Synu dal. Jedině Bůh je pro svět naděje, i kdyby svět se tomu stále smál. Jedině.
1. Slovo Boží vypráví: Pán Bůh poslal Jonáše: Jdi a pověz Ninivským, že je Bůh vyhladit rozkáže.
alias Ringo Silver  Šedesátka to nic není... Policajti říkají, tak prý k tomu do důchodu ještě pár let přidají. Nebuď smutný, nevěš hlavu, Tebe se to.
1. Hospodin zástupů, Bůh požehnaný věčně, všem krajům světa znám je Bůh a Pán náš sám. Haleluja, haleluja! haleluja, haleluja! | Od věků na věky, od věků.
1. Jaká radost žít, | mohu-li jen mít | v světě tom přítelem Ježíše! | I když opuštěn slzy roním jen, | nahradí blízkostí svou mi vše. Jaká radost žít.
Ve společenství s Matkou Boží
1. Loď, která církví zvána je, dob brázdí oceán. Cíl, jenž jí ukazuje směr, je Boží věčnost zván. Tak pluje, bouří zmítána, úzkostí, nocí, tmou, pochybnost,
Zněl pláč 1. Zněl pláč noci té, když se narodil a měl jenom tu stáj a bez nároků žil. Zněl pláč noci té, tam Bůh našel nás, kde pláč je nám domovem. 1/5.
Zněl pláč 1. Zněl pláč noci té, když se narodil a měl jenom tu stáj
Světem běžím 1. Světem běžím dál jen s Tebou, věčný Pane můj, na cestu mi svítí slovo Tvé. Pokrm můj, můj nápoj je vždy konat vůli Tvou, zbraní mou je.
1. Srdce k srdci spěšte spolu | v srdci Páně spočinout! | Plamen lásky v blahu v bolu | nechte k Pánu vyšlehnout! | Hlava on, my tělo údy; | světlo on,
1. Chval Pána svého písní | a jásej s radostí, | že z trápení a tísní | svou církev vyprostí. | Když voláš k němu v bídě | a v protivenství čas, | on na.
1. Zůstaň dnes se mnou, rychle kvapí noc, | temnota houstne, přijď mi na pomoc! | Když nikde není možno složit tíž, | slabému pomoz, se mnou zůstaň již!
1. Pán Bůh je přítomen, | klanějme se jemu, | přistupujme s bázní k němu! | Bůh je mezi námi! | Ztiš se s uctivostí srdce, | s čistou upřímností! | On.
1. Ať, kříž jejž dal on, tíží velice, | jeho milost váží víc; | ať mraky kol mne honí vichřice, | nezastře mi jeho líc. | Není kříže víc než milosti |
1. Šťasten jsem, že Slovo Boží znáti smím, že je vždycky jasnou svící nohám mým; v jeho světle kráčet mohu v bezpečí, je též lékem, jenž mé mdloby vyléčí.
1. Buď požehnán Pán s vroucností, | dne každého nás v hojnosti | zahrne dary svými  | Bůh silný, naše spasení, | ó vzdávejme mu chválení | vždy zpěvy.
1. Ó Bože, Otče, uč mne sám, | když pouští bloudím zde a lká, | jak z hloubi duše volat mám: | „Buď vůle Tvá! Buď vůle tvá!“
1. Večerní když zvony znějí, | duše moje, pamatuj, | jak zas mnohá dobrodiní | prokázal ti Ježíš tvůj. | Haleluja, k chvále Páně zvučte nebesa i zem, veleb.
1. Já chtěl bych, Bože můj, mít srdce plné síly, | když slyším pozvání, ať za tebou se dám. | Však bojím se, že hřích mi bude příliš milý | a touhu po.
Chci, Pane, růst 1. Poručil Bůh kdysi pustým pláním, aby rodily, po zemi nás rozsel ze svých dlaní jako obilí. Jako rozsévač nás rozsel všude na kulatou.
Povodeň 1. Den nastává, již slunka svit, noc prchá do dáli, nevěsta se zdobí, jsme hotovi, až hlas zazní, brzy přijde Ježíš. Ref: Jak velká povodeň zachvátí.
1. „Pojďte ke mně!“ V odpočinku svatý čas | velké, malé zve sám Ježíš zas a zas. | Slyšte můj lásky hlas! Ze srdce se radujte, | když volám vás! Slyšte.
1. Přijď, Spasiteli! | Z našich pout jen ty sám | nás můžeš vytrhnout, | tak jako kdysi Izrael, když k Bohu jeho nářek zněl. | Ať zní, ať zni, ať zní do.
Má duše žíznivá Má duše žíznivá touží po Tobě jak laň, když žádá pít. Jen Ty sám můžeš dát mé duši plnost, v Tobě chrám chci mít. Křídla Tvá jsou stínem.
1. Raduj se, Bůh dnes přišel k nám, to bratře, sestro, slyš! Otevři dům, ať vstoupí Pán. A nebe, země, zvuč a nebe, země zvuč a nebe, země, Králi zvuč!
Slyš nás, ó Pane, na výsosti, voláme z hloubi strastí. Slyš nás, ó Pane, na výsosti, shlédni na nás v nouzi naší.
Odpusť 1. Odpusť, že dnes tak jako včera jsem Tobě věrnost sliboval, Odpusť, že z rána do večera jsem Tebe skutkem zrazoval. Odpusť, že z rána do večera.
1. Můj Pane! Tobě cele chci | sloužit z všech sil svých, | jen rozněť Duchem svatým sám | vděčnost v citech mých! | Své srdce v oběť díků rád tobě vydávám;
1. Odpusť, že dnes tak jako včera | jsem tobě věrnost sliboval. | Odpusť, že z rána do večera | jsem tebe skutkem zrazoval, | odpusť, že z rána do večera.
1. Mám v nebi Otce a dobrého Pána, on sám lidské strachy a bolesti zná. On dává mi sílu hned každého rána a já šťasten jdu, kam mne Pán posílá. Já mám.
1. Můj Pane, z hlubin volám. | Úzkostný hlas můj slyš. | Kéž sluch svůj, lkám-li zdola, | v lítosti nakloníš. | Když soudit budeš přísně | sám lidskou.
1. Chci tebe milovat, má sílo, | můj skvoste, jímž se oději, | a z lásky konat každé dílo | vždy vroucněji a věrněji! | Chci milovat tě, jasný dni, | i.
1. Nechť nám srdce plní radost, | upřímného vděku ctít! | Otec v nebi zve nás dětmi, | tak můžeme šťastni být. | Vždy veselo vždy veselo, každodenně slunka.
Má láska jen 1. Má láska jen, Pane můj, ať každý den chudé hledá, nuzné zvedá, ať je Tvá. Mou lásku vem, s pokorou, než skončí den, všem ať svítí, všechny.
1. Pán je blízko, záhy přijde, jistě přijde blízko Pán. | Rozhlaste tu skvostnou zprávu | z dávných věků v denní vřavu, | ať, kdo sklíčen, zdvihne hlavu:
1. Již za horami v dáli ztemněla jasu zář a v stíny tmy se halí v podvečer země tvář. Kde slunko krátce jen nám milosti své přálo a zimomřivě hřálo, je.
1. Bože, dík ti vzdávám, | že jsi Otcem mým, | zlá když přijde zpráva, | se vším k tobě smím, | v každičkou že chvíli | přístup k tobě mám, | a že sám.
Před tvou tváří, Pane, nemám vůbec nic, jen tvé slovo dané: Jdi a nehřeš víc, jen tvé slovo dané: Jdi a nehřeš víc. 1. V Písmu svatém čteme, Ježíš zved.
Před Tvou tváří Pane 1. Před Tvou tváří Pane, nemám vůbec nic, jen Tvé slovo dané, jdi a nehřeš víc, jen Tvé slovo dané, jdi a nehřeš víc. 2. Jako Mojžíš.
1. I hvězdy a slunce | a celičká zem | ctí dobrého Tvůrce | svým chvalozpěvem. | Že vzbuzuje bázeň | svou velebností? | Sám vnuká i bázeň | svou laskavostí.
1. Věčný Bože, silný v boji, | jak jsou příbytkové tvoji rozkošní, | ze všech nejkrásnější. | A proto touží má duše | po síních tvých v každém čase, |
1. Ó bratří, tento den | ať novou písní jásá! | Náš jazyk, vazby prost, | ať Páně skutky hlásá! | Jak tenkrát svatý Duch | své věrné vystrojil, | ó prosme,
Od Boha radost 1. Od Boha radost, radost, radost, radost, v srdíčku mám, v srdíčku mám, v srdíčku mám. Od Boha radost, radost, radost, radost, v srdíčku.
1. Zda pokoj zde, v tom světě žalostném? | Krev Ježíšova svědčí: Pokoj v Něm!
Centrum pro katechezi, Olomouc 2013
1. Já jdu tam do Boží země, kde vládne jas, já jdu tam do Boží země, kde vládne jas, kde je na věky mír.
Až zajde slunce 1. Až zajde slunce nad naší zemí, pak přijde v slávě můj Spasitel. Starost a lkání, všechno pomine, až zajde slunce a skončí den. 1/4.
1. Aj, jak jsou milí | tvoji příbytkové, | jak rozkošní | křesťanští sborové, | Pane, | v nichž tvé jméno slavné!
1. Kdo Boží vůli poddává se | a skládá v něm své doufání, | zachován bude ve svém čase, | v žalu a v těžkém strádání. | Kdo v Bohu složil naději, | nad.
1. Brzy přijde den, kdy nás přivítá náš Pán, brzy přijde den, kdy nás přivítá náš Pán, brzy přijde den, kdy nás přivítá náš Pán, haleluja, haleluja, kdy.
1. Má duše, nic se nelekej, | Bůh v péči své tě má
1. Mír na zemi daruj nám! Nezřekni se nás! Ať tvá láska drží s námi dnes a zítra zas: Jen ty sám, Bože, náš, jen ty sám, Bože, náš, lidský život v rukou.
1. Vzdávám ti, Pane, oběť chval, že, ač ses na mne rozhněval, svůj hněv jsi v lásce odvrátil, vše k dobrému jsi obrátil.
1. Buď počátkem to Slovo nám, | jímž učiněn svět! | Nic bez něho | je život v něm, | jas do zemských běd. | A to světlo svítí | do všech temnot žití, |
Vám dávám nový příkaz 1. /:Vám dávám nový příkaz svůj:
1. Tys láska sám, náš Pane! Co bez tvé milosti zde v srdci lidském plane, v tom není stálosti. Ty posvěť, co má býti pro věrnost příslibem, dej nám věrně.
1. Blíž tobě, Bože můj, | jen tobě blíž! | Byť mne i táhnout měl | blíž k tobě kříž, zaplesá vždy můj duch: | Blíž tobě, jenž´s můj Bůh, | blíž tobě, jenž´s.
Povodeň 1. Den nastává, již slunka svit, noc prchá do dáli, nevěsta se zdobí, jsme hotovi, až hlas zazní, brzy přijde Ježíš. Ref: Jak velká povodeň zachvátí.
1. Jezu Kriste, Synu Boží, plný nebeského zboží, rač přítomen býti, dary svými obdařiti, Slovo své nám předkládaje, duši nasycuje.
SKLÁNÍM SE PŘED TEBOU JSEM NA SVÝCH KOLENOU JÁ TEĎ VŠE PODDÁVÁM.
Boží láska je jako slunce
Můj Pán všechny volá Ref.: Můj Pán všechny svolá ráno, až se rozední. Můj Pán všechny svolá, ráno v ten den poslední. 1. Uslyšíš pak, jak z hrobů temných.