KUNOVITÉ ŠELMY

Charakteristika Zahrnuje drobné štíhlé a hbité šelmičky jako je lasice kolčava i poměrně velké a mohutné šelmy typu jezevec nebo rosomák. Jsou to malé až středně velké šelmy s krátkýma nohama, mimořádně ohebnou páteří a s pachovými žlázami v okolí řitního otvoru.

Kuna skalní Dosahuje velikosti kočky domácí, ale je štíhlejší. Její srst má barvu šedohnědou, podsada je bělošedá. Na spodní části hrdla je srst vždy bílá. Její zbarvení ji velmi dobře maskuje zvláště za soumraku, kdy loví. Za šera splývá s okolím. Chrup kuny je velmi podobný chrupu kočky. Má však větší počet třenáků a stoliček. (Celkem 38 zubů.) Krátké nohy mají po pěti prstech s ostrými drápy. Těmi se při lezení obratně zachycuje. Při chůzi našlapuje kuna jen na prsty, zespodu porostlé měkkou srstí. Chůze je velmi tichá. Dlouhý ocas používá jako kormidlo při delších skocích.

Kuna skalní si vybírá jako příbytek hromady kamení, dříví, různé díry, duté stromy. Původně žila v blízkosti vesnic, dnes proniká i do měst. (Dokonce se vyskytuje i v centru Prahy.) Její kořist je podobná kořisti lišky. Dostane-li se do kurníků, dovede jej v krátké době zcela vyplenit. Také jí chutnají drůbeží vejce. Nepohrdne ani plody některých růžovitých rostlin (třešně, hlohy) nebo ořechy. Ve městech chytá mláďata zdivočelých holubů, která ještě nelétají.

Kuna lesní  Liší se od kuny skalní zbarvením skvrny na hrdle. Kuna lesní má skvrnu zbarvenou žlutě. Žije v lesích a její potravou jsou ptáci a rozmanitá drobná lesní zvěř, případně i dužnaté plody.

Tchoř tmavý Je o něco menší než kuna skalní. Barva chlupů podsady je bledožlutá a pesíky černohnědé. Převládá tedy hnědavé zbarvení. V létě žije v lesích, polích, pod kamením a v opuštěných norách. Živí se hlavně myšmi, křečky a žábami. Loví především v noci. V zimě se přemisťuje do blízkosti lidských obydlí, hlavně na venkově, a působí škody na drůbeži. Proti nepřátelům se chrání pronikavě páchnoucí tekutinou,kterou vylučuje ze žláz umístěných pod kořenem ocasu. Tato skutečnost dala vznik rčení "páchne jako tchoř". Tekutinu vyměšovanou podocasními žlázami používá také ke značkování území, které obývá.

Lasice kolčava Naše nejmenší šelma. Má tělo dlouhé asi 20 cm. Její srst je krátká, skořicové barvy a dobře přiléhá k tělu. Sídlí v polích v opuštěných norách nebo v hromadách kamení. Její potravou jsou hlavně hraboši, myši a syslové. Tvar těla (malá hlava a krátké nohy) jí umožňuje pronásledovat drobné hlodavce až do jejich děr. Tím je lasice v přírodě prospěšná.

Hranostaj Příbuzný lasici kolčavě je hranostaj. Je jen o málo větší. Má černě zbarvený konec ocasu. Zimní srst je kromě konce ocasu celá bílá. Její kožešiny se užívalo na královská roucha pod názvem hermelín.

Vydra říční Kunovitá šelma dokonale přizpůsobená životu ve vodě. Její srst je leskle hnědá, velice hustá a stále mastná (nevniká do ní voda). Nosní otvory a ušní boltce jsou uzavíratelné (při potopení do nich nevniká voda). Mezi prsty má plovací blány. Svalnatý ocas používá při plavání jako kormidlo. Vzhledem k regulaci vodních toků a znečištění vod je vydra v naší přírodě vzácná. Loví vodní živočichy, především menší plevelné ryby, hraboše, hmyz nebo žáby.

Jezevec lesní Největší kunovitá šelma. Našlapuje na celá, lysá chodidla. Na hlavě má jezevec srst bílou s černým pruhem přes oči. Pod břichem je srst černá, všude jinde šedavá. Vyhrabává si noru s doupětem, ve kterém přespává část zimy. Loví v noci. Potrava jezevce je rozmanitá. Požírá myši, plazy, slimáky, houby a různou rostlinnou potravu, např. dužnaté plody a kořínky.