PSYCHOLOGIE A KOMUNIKACE PSYCHOLOGICKÉ EXPERIMENTY III PÉČE O NEMOCNÉ PSYCHOLOGIE A KOMUNIKACE PSYCHOLOGICKÉ EXPERIMENTY III Mgr. Magdaléna Nevařilová www.zlinskedumy.cz

Anotace Materiál seznamuje žáky se známým psychologickým experimentem (Efekt přihlížejícího). Musí být doplněn výkladem. Autor Mgr. Magdaléna Nevařilová (Autor) Jazyk Čeština Očekávaný výstup 53-41-M/01 Zdravotnický asistent Speciální vzdělávací potřeby - žádné - Klíčová slova Efekt přihlížejícího Druh učebního materiálu Prezentace Druh interaktivity Kombinované Cílová skupina Žák Stupeň a typ vzdělávání odborné vzdělávání Typická věková skupina 16 - 19 let Vazby na ostatní materiály Další materiály z celku „ Psychologie a komunikace“

Efekt přihlížejícího

Efekt přihlížejícího (bystander effect) Inspirací byl případ vraždy v newyorské čtvrti Queens v roce 1964 Mladá žena Kitty Genovese byla cestou domů z noční směny ve tři hodiny ráno ubodána Vrahem byl dělník, který ji neznal a který již předtím zabil dvě ženy Útok trval půl hodiny (vrah ženu opakovaně napadal) Žena křičela a volala o pomoc

Vidělo a slyšelo ji 38 lidí, vyhlížejících z oken svého bytu Ani jeden z nich jí nepřišel na pomoc nebo nezavolal policii (Podle šetření z roku 2007 není pravda, že 38 lidí sledovalo celý útok. Také jeden z nich zavolal policii, která přijela do 2 minut, bohužel pozdě.)

Nečinnost třiceti osmi svědků se vykládala jako důkaz odcizení a nelidskosti obyvatel moderních velkoměst Dva psychologové s tím však nesouhlasili: John Darley, docent na Newyorské univerzitě Bibb Latané, instruktor na Kolumbijské univerzitě

Latané a Darley předpokládali, že lidé byli nečinní právě proto, že jich bylo svědky vraždy mnoho Navrhli experiment pro ověření této hypotézy Připravili výzkum, který měl zjistit, jak za různých podmínek reagují svědkové nehody

Výzkumu se účastnilo 72 studentů Newyorské univerzity Motivem účasti bylo získání zápočtu Experiment měl zkoumat osobní problémy univerzitních studentů Sezení mělo probíhat po skupinkách po dvou, po třech nebo po šesti Aby se studenti nestyděli hovořit, měli sedět v oddělených kabinách, hovořit přes mikrofon a střídat se v určeném pořadí

Naivní účastník výzkumu hovořil tedy údajně s jedním, dvěma nebo pěti dalšími lidmi Ve skutečnosti bylo všechno nahráno na pásce Nejprve bylo vždy slyšet hlas studenta, který si stěžoval na své potíže přizpůsobit se studiu v New Yorku a uváděl, že má ve stresu sklon k epileptickým záchvatům Když na tohoto studenta přišla řada podruhé, začal mluvit nesouvisle a nesmyslně, prohlásil, že „už to na něj zase přichází“, začal se dusit, lapal po dechu a prosil o pomoc Po několika záchvatech dušení mikrofon oněměl

Jestliže se účastníci výzkumu domnívali, že v kabinách sedí jen oni a epileptik, v 85% případů vyskočili z kabiny, aby ohlásili záchvat ještě dříve, než osoba oněměla (cca asi 52 vteřin od začátku „záchvatu“) Z těch, kteří se domnívali, že záchvat slyší ještě další čtyři lidé, ohlásilo epileptikovy potíže jen 66% účastníků (asi po 166 vteřinách)

Darley a Latané nyní získali přesvědčivé vysvětlení chování svědků vraždy v Queens Nazvali je „efekt přihlížejícího“, „sociální inhibice – váhavost při přihlížení ve skupině“ Je-li neštěstí přítomno více lidí, způsobuje to pasivitu většiny z nich Pasivita je tedy spíše reakcí na druhé pozorovatele než v předpokládaném selhání osobnosti

Podle výzkumníků se na efektu přihlížejícího podílejí tři procesy Váhavost jednat před druhými (dokud člověk neví, zda pomoc je či není vhodná) Pocit, že druzí situaci rozumí lépe a že není potřeba nic dělat (Člověk se dívá na ostatní okolostojící a říká si: „Také nic nedělají, asi to nebude tak vážné“. Zůstávají pasivní a nepomohou.) „Rozptýlení odpovědnosti“ – pocit, že jelikož ostatní o nehodě vědí, je vlastní povinnost jednat oslabena. Čekáme, že jednat bude druhý. Pokud si to takhle vysvětlí všichni, nepomůže nikdo.

Efekt přihlížejícího se Zvyšuje: pokud jsme v časové tísni Je menší: pokud jsou v tísni naši známí nebo přátelé Roli hraje i to, jak moc považujeme situaci za nebezpečnou a jakou roli přisuzujeme ostatním účastníkům situace

Všimnu si, co se děje? Je situace stav nouze? Jsem já odpovědný? Latané a Darley vytvořili pětikrokový model pomoci (intervence) Všimnu si, co se děje? Je situace stav nouze? Jsem já odpovědný? Co mohu udělat? Jdu do toho? (Rizika) Situace, kdy lidé nepomohou druhému v nouzi se dá často vysvětlit „zastavením se“ na některém z kroků tohoto modelu

Tento experiment vzbudil velký ohlas, podnítil řadu dalších výzkumů U 48 z 56 dalších výzkumů se zřetelně projevil efekt přihlížejícího Závěr: Čím více přihlížejících, tím větší je efekt přihlížejícího. Efekt přihlížejícího je jednou z nejlépe prokázaných hypotéz psychologie

Většina z nás považuje sama sebe za milého, ochotného člověka, který v případě potřeby okamžitě pomůže Podobné chování předpokládáme i od svého okolí Psychologické experimenty nám však ukazují, že jsme lhostejnější a egoističtější, než si namlouváme Zároveň nám tyto experimenty pomáhají uvědomit si vlastní slabé stránky, abychom se jim mohli vzepřít

Zdroje HUNT, Morton. Dějiny psychologie. Praha: Portál, s.r.o., 2000. ISBN 80-7178-386-2. Obrázky FRENCH, Harry. HT Rachel bending over Blackpool [online]. 2011 [cit. 2012-12-18]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:HT_Rachel_bending_over_Blackpool_%28Harry_French%29.jpeg?uselang=cs POWELLS. Kitty Genovese and her attacker, Winston Moseley [online]. 2012 [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Kitty_Moseley.jpg