Selen v rámci technologie kopírek a tiskáren (xerox)

Selen Chemická značka: Se Skupenství : pevné Vzácný prvek Objeven roku 1817 Jönsem Jacobem Berzeliem. Barva: šedá nebo tmavě červená    Prakticky nerozpustný ve vodě, poměrně dobře se rozpouští v sirouhlíku   Vyskytuje se u síry a telluru v jejich rudách. Získává se z odpadů po spalování síry při výrobě kyseliny sírové, či ze zbytků po elektrolytické výrobě mědi ze sulfidických rud. Jönsem Jacobem

Selen ve využití v tiskárnách a laserových tiskárnách Základním prvkem tiskové jednotky je tiskový válec, který je vyroben z elektricky vodivého materiálu např. slitina Al. Na povrchu válce je nanesena vrstva polovodivého materiálu nejčastěji právě báze selenu. Tato polovodivá vrstva se ve tmě chová jako izolant, ale při dostatečném přísunu světla se stane elektricky vodivou.

Postup při tisku 1. Nejprve se polovodivá vrstva nanese na povrch tiskového válce a je koronově nabita kladným nábojem na potenciál několika kV. Polovodivá vrstva je jako izolant, neboť je válec ve tmě. 2. Dále nabitá polovodivá vrstva se umístí řadou diod LED nebo laserovým paprskem. Paprsek musí být rozmítán a modulován tak, aby se na povrchu válce vykreslil budoucí tištěný obraz. Polovodivá vrstva v místě expozice se stane vodivou a její náboj je odveden. 3. Obraz, vytvořený nábojem v polovodivé vrstvě je „vyvolán“ kladně nabitým práškovým barvivem. 4. Obraz je přenesen na papír. Přenosu napomáhá záporně nabitá plocha přiložená k zadní straně papíru. 5. Obraz vytvořený práškovým barvivem je „ustálen“ horkým přítlačným válcem nebo ohřevem IR zářením.

Kopírka základem všech moderních laserových tiskáren a kopírek je vynález Chestera F. Carltona z roku 1938. Ten použil ke kopírování jevu, při kterém některé materiály po osvětlení mění svůj elektrostatický náboj. Jedná se o elektrostatický tisk, kdy tiskovou formou je deska, nebo válec z polovodiče, na kterém vzniká neviditelný obraz změnou elektrického náboje. Ten se zviditelní vhodným práškem - tonerem a přenese na kopii. Svůj patent po několika letech vylepšování prodal firmě Haloid, která tento proces přejmenovala na xerografii.

Jedná se o bezkontaktní (bezdotykový) tisk, který musí být prováděn za tmy v černé komoře tiskového stroje (black box). 1. Nabití povrchu polovodičové vrstvy (selen) v celé ploše kladným elektrostatickým nábojem. 2. Osvícení povrchu podle předlohy - (osvícená místa se vybijí) a) přes soustavu zrcadel (analogové kopírky) - (zastaralý způsob) b) laserem nebo LED diodami (laserové tiskárny, digitální kopírky). 3. Z vývojnice (developeru) je na povrch válce přenášen toner (barevný práškový pigment + tavná syntetická pryskyřice), který je „stržen" pouze na nabité části povrchu válce, kde ulpí. 4. Přenos toneru na povrch papíru pomocí silnější (vybíjecí) opačně nabité korony. 5. Zapečení barvy na povrch papíru (tepelná fixace) - pomocí vyhřívaných válečků, - IR osvitem (=> bezkontaktní fixace) 6. Očištění povrchu válce od zbytků toneru pomocí plošného osvitu (který vyruší případné zbytky nábojů) a mechanické stěrky.

Otázky Jaké jsou základní vlastnosti selenu? Kde se v kopírkách nachází selen? Co znamená, že je selen izolant?

Konec