Právní odpovědnost

Definice Právní odpovědnost, jako zákonem (právem) stanovená povinnost snášet újmu (sankci), je jedním z druhů společenské odpovědnosti, vedle mravní, politické a jiné Právní odpovědnost spočívá ve vzniku sekundární odpovědnosti toho, kdo porušil svou povinnost primární Nelze vyloučit případy, kdy porušení právní povinnosti bude postiženo zároveň sankcemi dvou či více právních odvětví

Klasifikace právní odpovědnosti Veřejnoprávní odpovědnost – jde o vztah delikventa a státu, hlavním cílem je postih delikventa Soukromoprávní odpovědnost – jde o vztah delikventa a poškozeného, hlavním cílem je kompenzace újmy poškozenému Subjektivní odpovědnost – odpovědnost za zavinění Objektivní odpovědnost – odpovědnost za výsledek, bez zavinění

Objekt porušení práva Společenské vztahy, zájmy a hodnoty (které jsou upravovány a tak chráněny právními normami), proti nimž směřuje protiprávní, společensky nebezpečné, škodlivé jednání Např. společenské a státní zřízení, hospodářský systém, lidská osobnost, politická, pracovní, majetková práva a jiná práva občanů

Objektivní stránka porušení práva Protiprávní jednání – k porušení práva může dojít buď aktivním jednáním (komisivně) nebo zanedbáním toho, co mělo být učiněno (omisivně), volní jednání vylučuje fyzické donucení (vis absoluta) a psychické donucení (vis compulsiva) Škodlivý následek - skutečná změna na chráněném zájmu, tj. na objektu porušení práva Kauzální nexus - vztah protiprávního jednání a společensky nebezpečného nežádoucího následku

Subjekt porušení práva Fyzická osoba – věk a příčetnost, podmínky stanoví každé odvětví práva Právnická osoba – registrace, není subjektem trestního práva Stát – odpovídá jedině v soukromém právu

Subjektivní stránka porušení práva Spočívá v psychickém vztahu toho, kdo právo porušil, k výsledku jeho chování – zavinění Úmysl je přímý, jestliže delikvent věděl, že škodlivý následek může způsobit a chtěl škodlivý následek způsobit Úmysl je nepřímý, jestliže subjekt věděl, že škodlivý následek může způsobit, a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn Nedbalost je vědomá, jestliže subjekt sice věděl, že může škodlivý následek způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že jej nezpůsobí Nedbalost je nevědomá, když subjekt nevěděl, že takový škodlivý následek může způsobit, ale vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům to vědět měl nebo mohl

Okolnosti vylučující protiprávnost I. Některé okolnosti, které způsobují, že čin, který se svými rysy podobá protiprávnímu činu, není nebezpečný pro společnost a není tedy ani protiprávním činem Nutná obrana - čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Krajní nouze - čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil.

Okolnosti vylučující protiprávnost II. Plnění povinnosti vyplývající z určitého povolání či funkce (vzetí obviněného do vazby, odposlech telekomunikačního provozu, domovní prohlídka apod.) Plnění závazného rozkazu - s výjimkou rozkazu zřejmě zločinného Výkon práva - pojmově vylučuje protiprávnost (oprávnění použít zbraně; příkaz rodičů dítěti – nikoho nepoškozuje ten, kdo používá svého práva) Svépomoc - jestliže hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může ten, kdo je takto ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit Souhlas poškozeného - svolení se může týkat jen takových zájmů, o kterých poškozený subjekt může rozhodovat, musí jít o svéprávnou osobu a svolení musí být dáno předem Riziko ve výrobě nebo ve výzkumu

Klasifikace deliktů I. Trestný čin – takové porušení právních povinností, které je společensky nebezpečné. Trestným činem je pouze takový čin, jehož znaky jsou popsány v trestním zákonu Správní delikt – společensky škodlivé porušení povinností, za něž sankci ukládají správní orgány Disciplinární delikt – jednání (nebo opomenutí) narušující disciplínu, tj. kázeň nebo pořádek uvnitř nějakého společenského organismu anebo společenské instituce Pořádkový delikt – definován jako protiprávní jednání (nebo nečinnost), kdy odpovědný subjekt (zpravidla účastník řízení) nesplnil procesní povinnost uloženou právním předpisem

Klasifikace deliktů II. Mezinárodněprávní delikt – delikt států, ale i jednotlivců (válečné zločiny, zločiny proti lidskosti) podle mezinárodního práva Ústavní delikt – v českém právu velezrada prezidenta republiky. Soukromoprávní delikt – porušení právních norem v rámci soukromého práva (odpovědnost za škodu, za vady, z prodlení, bezdůvodného obohacení)