Trhy výrobních faktorů

Výrobní faktory Výrobními faktory (VF) je obecně vše, co slouží k produkci statků. Tedy jsou to vstupy, které používáme k produkci výstupu. Standardní hrubé dělení: práce, kapitál (kapitálové statky), půda Existuje trh s výrobními faktory: - firmy poptávají VF, aby mohly produkovat - domácnosti (obecněji majitelé VF) nabízejí VF, které vlastní, aby za ně získali peníze – tyto peníze potom použijí k nákupu statků.

Poptávka po VF 1 Je odvozenou poptávkou: firmy poptávají VF jen tehdy, pokud je pro ně VF nějak užitečný, tj.pokud dokáže produkovat statek, který poptávají zákazníci firmy. Firma bude poptávat VF jen tehdy, pokud je to pro ni výhodné: - dodatečná jednotka VF ji vyrobí nějaký (dodatečný) produkt - příjem z tohoto dodatečného produktu musí být vyšší než náklady spojené se zaměstnáním/použitím dodatečné jednotky VF. Jinými slovy: firma bude VF poptávat, pokud příjem z mezního produktu výrobního faktoru (MRPVF) z dodatečné jednotky VF je vyšší nebo maximálně roven mezním nákladům spojeným ze zaměstnáním/použitím dané jednotky VF (MCVF). Platí tedy: firma poptává jednotky VF až do rovnosti: MRPVF = MCVF. Mezní náklady spojené se zaměstnáním/použitím dodatečné jednotky VF jsou zpravidla rovny ceně za tuto jednotku a ostatním nákladům (např. za materiál). Platí tedy: MCVF = PVF + OMCVF Výše uvedenou rovnost MRPVF = MCVF tak lze vyjádřit: MRPVF = PVF + OMCVF

Poptávka po VF 2 Cena, za kterou bude VF použit/zaměstnán: Předpokládejme: - všechny jednotky VF jsou zaměnitelné, tj. stejně produktivní - lze použít všechny jednotky VF, které máme k dispozici. Potom firmy nebudou chtít zaplatit za žádnou jednotku VF větší cenu než je příjem z mezního produktu poslední jednotky VF, kterou lze použít. Pokud by totiž cena za použití dané jednotky VF byla vyšší než mezní výnos z této jednotky, tak by daná jednotka nebyla použita. Jsou-li všechny jednotky VF zaměnitelné, tak firmy nebudou ochotny platit více než je výnos z poslední jednotky.

Poptávka po VF 3 Předpokládáme, že existuje omezená zásoba výrobního faktoru I omezená zásoba výrobního faktoru II. Výrobní faktor II zaměstnáváme postupně (přidáváme postupně jednotky tohoto výrobního faktoru) až do vyčerpání jeho zásoby. Dále předpokládáme, že výrobní faktor II je homogenní – jednotlivé jednotky výrobního faktoru (např. jednotliví dělníci) jsou vzájemně zaměnitelní, tj. je jedno, v jakém pořadí budou tyto jednotky použity. Mezní výnos z výrobního faktoru II postupně klesá – působí zde zákon klesajících výnosů. Maximální cena, která bude majitelům druhého výrobního faktoru za použití tohoto výrobního faktoru zaplacena, je cena, jež je rovna meznímu výnosu z poslední jednotky druhého výrobního faktoru, kterou lze použít/zaměstnat. Vzhledem k tomu, že jednotlivé jednotky druhého výrobního faktoru jsou homogenní (vzájemně zaměnitelné, respektive stejné), je jedno v jakém pořadí budou použity/zaměstnány a díky této stejnosti jednotlivých jednotek budou jejich vlastníci dostávat stejnou odměnu/cenu. Budou-li použity všechny jednotky druhého výrobního faktoru, bude tato cena rovna meznímu výnosu z tohoto faktoru. V takovém případě se celkový výnos dělí na dvě části - příjem z výrobního faktoru II (např. mzdy) a příjem z výrobního faktoru I.

Poptávka po VF 4 Poptávka po VF je klesající – čím vyšší je cena za VF, tím méně jednotek daného VF bude natolik produktivních (tolik toho vyprodukují), aby příjem z jejich mezního produktu (MRPVF) převýšil (nebo byl roven) cenu VF. Logicky tedy tím méně jednotek VF budou firmy poptávat.

Příjmové veličiny na trhu VF Příjem z mezního produktu VF (MRPVF): říká o kolik se změní příjem, pokud se díky zapojení dodatečné jednotky VF změní mezní produkt firmy. Průměrný příjem z produktu VF (ARPVF): zjistíme kolik jednotek statku v průměru připadá na jednotku VF (např. kolik v průměru vyprodukuje např. jeden dělník), tj. zjistíme počet jednotek statků na jednotku VF. Tento počet vynásobíme cenou, za který je statek prodáván. MRPVF i ARPVF zpravidla nejprve rostou a potom klesají. Důvod nejprve totiž roste mezní produkt i průměrný produkt z VF, později mezní produkt i průměrný produkt klesají. Nejprve tedy dodatečná jednotka VF vyprodukuje více než předcházející jednotka – projevuje se dělba práce, specializace apod., později začne platit, že dodatečná jednotka VF vyprodukuje méně než předcházející jednotka – začne platit zákon klesajících mezních výnosů. V nedokonalé konkurenci klesá MRPVF i ARPVF rychleji než v dokonalé konkurenci. Důvodem je skutečnost, že chce-li firma prodat více statků, musí snížit cenu za jednotku statku. Už samotný pokles ceny vede k poklesu MRPVF i ARPVF . Firmy navíc zpravidla snižují ceny všech jednotek statků (tj. nejenom dodatečně vyprodukovaných) – tento fakt pokles MRPVF i ARPVF v nedokonalé konkurenci zrychluje.

Příjmové veličiny na trhu VF Průběh funkce MRP a ARP závisí na tom, na kterém typu tržní struktury realizuje firma svůj výstup Obecně – křivky MRP (příjem z mezního produktu VF) a ARP (průměrný příjem z produktu VF) kopírují průběh křivek MP a AP ARPL ARPL MRPL MRPL ARPL ARPL MRPL MRPL L L NedoKo. trh produkce – MR, AR a P klesají s růstem realizované produkce → funkce MRPL a ARPL budou strměji klesat a budou posazeny blíže počátku. DoKo. trh produkce – MR=AR=P=konst.

Poptávková křivka jedné firmy po VF (práci) Pokud klesá mzda (w), tak při nižší mzdě lze zaměstnat více jednotek VF, protože klesající příjem z mezního produktu dodatečných jednotek VF (MRPVF) dokáže pokrýt i nižší mzdu. Při mzdě w1 je poptáváno množství VF Q1, při mzdě w2 je poptáváno množství VF Q2 atd. Poptávková křivka jedné firmy (např. firmy Alfa) po VF říká kolik jednotek VF bude daná firma poptávat. Tato poptávková křivka bude totožná s klesající částí křivky příjmu z mezního produktu výrobního faktoru (MRPVF) a to od bodu, kde se tato křivka protíná s křivkou průměrného produktu z výrobního faktoru (ARPVF), dolů.

Počátek poptávkové křivky jedné firmy po VF (např. práci) Firma musí v SR (krátké období) pokrýt alespoň variabilní náklady: TR ≥ VC Celkové příjmy musí být vyšší jak variabilní náklady Přičemž platí: TR = ARPL*L, tj. Příjem z průměrného produktu zaměstnance*počet zaměstnanců, VC = w*L, tj. mzda*počet zaměstnanců Rovnici TR ≥ VC tak můžeme vyjádřit: ARPL.L ≥ w.L ARPL ≥ w Mzda musí být tedy vždy nižší než variabilní náklady. Křivka poptávky po práci firmy je tak tvořena klesající částí MRPL shora ohraničenou maximem ARPL.. Dané pravidlo platí pro křivku poptávky firmy po jakémkoliv VF. Tedy cena za jakýkoliv faktor musí být nižší než je průměrný příjem z produktu výrobního faktoru (ARP).

Tržní poptávková křivka po VF Tržní poptávková křivka po VF vznikne jako součet poptávkových křivek jednotlivých firem po VF – při dané ceně sčítáme kolik jednotek VF poptávají jednotlivé firmy. Příklad: při ceně 10 Kč poptává firma Alfa 20 jednotek VF, firma Beta 15 jednotek VF, firma Gama, 10 jednotek VF. Pokud tyto formy tvoří trh, tak celkem poptávají 45 jednotek VF. Pokud takto zjistíme tržní poptávané množství při různých cenách můžeme zjistit tržní poptávané množství.

Nabídka po VF VF budou zpravidla dostávat vyšší cenu, než je příjem z mezního produktu poslední jednotky VF, kterou lze použít. Důvody: - reprodukční náklady (RC): cena za VF musí krýt náklady spojené s reprodukcí (obnovou) dané jednotky VF - náklady obětované příležitosti (OPC): daná jednotka VF bude chtít alespoň takovou cenu, kterou by dostala ve své druhé nejlepší příležitosti. Individuální nabídková křivka: kolik jednotek VF nabízí jeden vlastník VF. Tržní nabídková křivka: Vznikne jako součet individuálních nabídkových křivek – sčítá se nabízené množství pro jednotlivé ceny.

Nabídka VF Jak RC, tak OPC jsou zpravidla vyšší než příjem z produktu poslední jednotky VF, kterou lze použít. Nabídka VF je rostoucí: čím větší cena, tím méně příležitostí, jak tuto cenu může daný VF získat jinde (jiným způsobem) a tím více jednotek VF bude chtít být použito daným způsobem. Příklad: bude-li mzda kuchaře vysoká (např. 100000 Kč měsíčně), tak lidé budou mít jen málo příležitostí, jak jinak si vydělat tolik peněz a spousta lidí bude chtít být zaměstnána jako kuchař. Individuální nabídková křivka začíná na úrovni RC – nevyplatí se používat VF, pokud cena za jeho použití je nižší jak RC.

Rovnováha na trhu VF Rovnováha na trhu VF nastává v bodě, kde se protíná tržní nabídková křivka VF s tržní poptávkovou křivkou VF. V tomto bodě je použito rovnovážné množství VF za rovnovážnou cenu. Pokud je P vyšší než rovnovážná = přebytek na trhu VF, některé jednotky VF jsou ochotny nechat se použít za nižší cenu, takže P klesá a klesá i nabízené množství VF. Pokud je P nižší než rovnovážná = nedostatek na trhu VF, některé firmy nabízejí za použití VF vyšší cenu, takže P roste a roste i nabízené množství VF.

Ekonomická renta z vlastnictví VF Ekonomická renta = příjem z vlastnictví VF – transferový výdělek příjem z vlastnictví VF – skutečně vyplacený příjem vlastníkovi VF (např. skutečně vyplacená mzda) transferový výdělek – výdělek, který by vlastníkovi VF plynul z alternativního využití VF, je to minimální úroveň mzdy, za kterou jsou lidé ochotni pracovat Eko. renta = de facto obdoba přebytku výrobce – rozdíl mezi skutečně vyplacenou mzdou a mzdou, za kterou je pracovní síla ochotna začít pracovat

Ekonomická renta z vlastnictví VF w SL Čím menší cenová elasticita nabídky daného VF, tím menší možnost alternativního využití VF a tím větší ekonomická renta w* DL L* L celkový skutečný výdělek z vlastnictví VF práce transferový výdělek ekonomická renta z vlastnictví VF práce