Spravedlnost (I) pohledy politické filosofie, ekonomie, sociální etiky a sociálního učení církve

„sporné pojmy“ – nelze dospět k obecně akceptované definici Politické ideologie svádí jakýsi boj o „legitimní význam termínů a pojmů“... SVOBODA Pospolitost Demokracie Sociální stát Blahobyt ROVNOST SPRAVEDLNOST „sporné pojmy“ – nelze dospět k obecně akceptované definici

Co je nejdůležitější? Rawls: „Spravedlnost je základní ctností společenských institucí“ Hayek: „Připisovat etickou hodnotu něčemu jinému, než individuu je nemožné a nepřípustné“ Meyer: „Základní ctností společenských institucí je dát prostor lidské svobodě“

Svoboda, rovnost, spravedlnost Pokud chápeme svobodu v její pozitivní podobě, mícháme jí s pojmy „rovnost“ nebo „spravedlnost“ Při takovém pojetí svobody vznikají konflikty mezi svobodou, rovností, spravedlností a demokracií …Dahrendorf hovoří dokonce o kvadratuře kruhu (jsou i další dělení – svoboda jako autonomie x dělám si co chci – vnitřní omezení svobody – dvě já, svoboda jako politická účast x tam kde končí politika - participativní)

Rovnost Italský politolog Norbert Bobbio (kniha Pravice a levice. Důvod a smysl rozdělení politické scény) Za základní rozlišovací kritérium považuje v postoji vůči myšlence rovnosti, levice se zasazuje o rovnost a pravice o diferenciaci. Je to vlastně spor o přirozenou míru diferenciace a o míru potřeby jejího odstraňování. Na jedné straně stojí ti, kdo se domnívají, že lidé si jsou spíše rovni, na druhé ti, kdo si myslí, že si spíše rovni nejsou. Tento protiklad je také doprovázen odlišným hodnocením vztahu mezi rovností a nerovností přirozenou a sociální a dále odlišným hodnocením toho, zda s nerovností něco více či méně dělat. Levice má sklon zasahovat do chodu společnosti za účelem dosažení rovnosti, pravice je ochotnější přijmout to, co je přirozené.

Rovnost formální všichni lidé jsou si rovni s ohledem na všem společnou lidskou podstatu tato rovnost není spojena nijak s představou rovných příležitostí, rovného bohatství či společenského postavení jejím projevem je rovnost před zákonem (equality before the law) odmítá pouze zvláštní výsady na základě privilegií, odlišného přístupu a posouzení ze strany zákona

Rovnost příležitostí Rovnost příležitostí (equality of opportunity) – i když by se opět možná všichni intuitivně shodli, je to jen iluzorní shoda Rovnost výchozích podmínek, startovní čára..., - neimplikuje automaticky rovnostářské důsledky, ale rozdílné výsledky v cíli (meritokracie – vláda zásluh) Jak jí docílit ? -přísná aplikace rovnosti příležitostí může omezovat princip formální rovnosti (affirmative action, kvóty) a může vyústit v rozsáhlé státní zásahy do společenského a osobního života, které mohou být ohrožením svobody a formální rovnosti Jak eliminovat rozdíly v původu, dědictví, inteligenci?

3 pojetí rovnosti příležitostí minimální pojetí – barva pleti, pohlaví, národnost, vyznání by neměly mít vliv na možnost najít si zaměstnání, studovat, předsudky a formální diskriminace jsou vyloučeny, nejsou zohledňovány irelevantní věci (klasický, konzervativní liberalismus) konvenční pojetí – nejde jen o nezohledňování irelevantních nahodilostí, ale o to, aby všichni měli stejnou šanci relevantní schopnosti získat (aby nebyli diskriminováni sociálním původem, finančními možnostmi, schopnostmi) třeba při získávání zaměstnání, nebo úspěch v přijetí na VŠ, při stejné inteligenci a motivaci, životní perspektiva by tak neměla být ovlivněna sociálním postavením, ale nadáním (levicový, sociální liberalismus) radikální pojetí – nadaní a nenadaní nemusí mít rovné šance, pokud jde o možnost získat určitou práci (houslista, chirurg), ale musí mít rovné šance pokud jde o možnost získat stejnou odměnu. (socialismus)

Rovnost výsledků Rovnost výsledků (equality of outcome) – je rovnostářstvím v nejradikálnější podobě, vyrovnat výsledky je mnohem radikálnější, než vyrovnat příležitosti pro socialisty je spění k rovnosti základním cílem, liberálové a konzervativci toto považují za nepřirozené a nemorální

„Poctivě žít, nikomu neškodit, každému dávat, co mu patří“ Ulpianus Justitia suum cuique distribuit. Spravedlnost dává každému, co jeho jest. Cicero, De Natura Deorum, III, 38

Jak by se měly statky ve společnosti rozdělovat? - každému podle jeho potřeb preferuje rovnost, jde o „socialistickou“ teorii spravedlnosti (Marx, Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb) každému podle jeho práv preferuje nerovnost, podle práv a nároků, proti potřebám a rovnosti, zatímco u teorie „podle potřeb“ je primární výsledek (např. dostatečný blahobyt všech), tak u teorie „práv“ jde o to, jak se k materiálnímu bohatství dospívá a jestli na něj mám nárok nebo ne... každému podle jeho zásluh spravedlnost jako zásluha, preferuje nerovnost (meritokracie)

Všeobecný základní příjem (universal basic income) (Philippe Van Parijs) „Pokud vám jde doopravdy o svobodu, poskytněte lidem základní příjem.“ Van Parijs vidí jako silný nástroj sociální spravedlnosti v zavedení a uzákonění univerzálního základního příjmu (UZP). UZP se míní příjem vyplácený vládou ve stejné výši a v pravidelných intervalech každému dospělému členovi společnosti. Výše je stejná bez ohledu na to, zda osoba je chudá či bohatá, či je sama či s někým, je ochotna pracovat či nikoliv. Margaret Thatcherová (poll tax) Absolutně rovná a spravedlivá daň z hlavy, všichni kdo chtějí využívat služeb státu, platí stejnou částku…

- na úrovni států, EU, celosvětově? životní minimum 3410 Kč? většinou se píše o částkách 4000 až 5000 Kč na člověkoměsíc švýcarská Iniciativa za bezpodmínečný základní příjem (Basic Income Initiative, 2013) podala návrh petice s 125 000 podpisy navrhující bezpodmínečnou platbu pro každého občana ve výši 2500 franků (cca 55 000Kč) za měsíc. ODS 2003, 2007 – tzv. rovná sociální dávka Každý člověk by získal každý měsíc 6 000,- Kč, jako sociální dávku od státu. Na každé dítě by pak bylo možno získat 2 400,- Kč, na druhé a třetí dítě pak 3 600,- Kč a na čtvrté 2 400,-, na páté už jen 1 200,- Kč. Např. pro průměrnou 4 člennou rodinu je hranice příjmu 20 000,-Kč. Pokud příjem rodiny této hranice nedosahuje, stát chybějící sumu doplatí.

Margaret Thatcherová (poll tax) Absolutně rovná daň z hlavy, všichni kdo chtějí využívat služeb státu, platí stejnou částku… „Zločin neoliberalismu“ „paušální daň“ „Nepokoje proti dani z hlavy (anglicky Poll Tax Riots) byly nepokoje v britských městech vyvolané odporem proti dani z hlavy (daň je rozdělená na pevnou částku připadající na jednotlivce v souladu se sčítáním lidu — v protikladu k dani v procentech z příjmu), která zavedla konzervativní vláda vedená premiérkou Margaret Thatcherovou. Zdaleka největší nepokoje se odehrály v centrálním Londýně 31. března 1990, krátce předtím, než měla vstoupit daň v platnost v Anglii a Walesu“

Spravedlnost procedurální spravedlnost (formální, legální) [iustitia legalis] materiální spravedlnost – spravedlivé jsou nejen postupy, ale i obsahy a výsledky, k nimž se dospívá, obvykle lze v jejím rámci rozlišit spravedlnost: distributivní [iustitia distributiva] (podílná) – rozdělení statků a moci ve společnosti komutativní [iustitia comutativa] (směnná) – férovost a spravedlivé podmínky ve směně, mzdy, ceny apod. kontributivní [iustitia contributiva] (participativní) – aktivní účast na sociálním životě, procesech „sociální spravedlnost“

Den daňové svobody 15.6.2011 19.6.2012 27.6.2013 27.6.2014

Spravedlivé daně? Průměrná mzda 4Q 2013: 26 637 Kč Zaměstnanec Zaměstnavatel Zdravotní pojištění 1 199 Kč 2 397 Kč Sociální pojištění 1 731 Kč 6 659 Kč Základ pro daň z příjmu 35 700 Kč Sleva na dani 2 070 Kč Daňové zvýhodnění 0 Kč Záloha na daň 3 285 Kč Daňový bonus 0 Kč Čistá mzda 20 422 Kč Mzdové náklady zaměstnavatele 35 700 Kč Daně: 42,80 % DPH 15 a 21 % tedy 53%? Cenu PHM tvoří z více než 54 % daně Cenu cigaret tvoří 78,5 % daně. Cenu alkoholu tvoří až 80% daně

John Rawls (A Theory of Justice, 1971) (levicově liberální pozice) spravedlnost jako „férovost“, experiment „závoje nevědomosti“, sociální a ekonomické nerovnosti mají být uspořádány tak, aby sloužily maximálnímu prospěchu nejméně zvýhodněných občanů Robert Nozick (Anarchy, State and Utopia, 1974) (libertariánská pozice) spravedlnost jako „právo“, odmítá redistribuci majetku jakožto zásah do práv člověka, odmítá aby jedni byli prostředkem druhých F. A. Hayek (Osudná domýšlivost. Omyly socialismu, 1989) podle něj je idea sociální spravedlnosti druhem zmatení, „fata morgánou“, společnost nebo trh nemůže být „spravedlivý“ nebo „nespravedlivý“, tuto vlastnost nelze připisovat ničemu jinému než jedinci

John Rawls (A Theory of Justice, 1971) spravedlnost jako férovost Rawls navrhuje myšlenkový experiment – k tomu, abychom zjistili, které principy spravedlnosti jsou férové, představme si virtuální situaci, kdy by lidé byli překryti „závojem nevědomosti“ a měly vybrat principy uspořádání pro společnost, aniž by věděli, co pro ně konkrétně budou tyto principy znamenat. (nevěděli byl, zda jsou chytří nebo hloupí, šikovní nebo nešikovní, muslimové či ateisté, zdraví či nemocní, staří mladí, chudí bohatí, nevěděli by dokonce ani jaké je jejich pojetí dobra – co považují za hodnotné) Podle něj byl lidé zvolili principy, které by byly férové, nesměřující k vlastnímu prospěchu

John Rawls (A Theory of Justice, 1971) Předpoklady: - Rozdílná pojetí a koncepty dobra, světonázory - Možnost nalezení univerzální procedury Individua řídí své jednání na základě racionální volby, tzn. principy spravedlnosti jsou odvoditelné z racionálních individuálních zájmů Kantovský předpoklad autonomie individua, reakce na utilitarismus a nemožnost měřit míru užitku, „past“ utilitarismu – jak naložit s objektivně handicapovanými

Rawlsovy principy Podle Rawlse jsou ony principy tyto: 1. Každý člověk má mít rovné právo na co nejrozsáhlejší systém základních svobod, který je slučitelný s podobným systémem svobody pro všechny 2. Sociální a ekonomické nerovnosti mají být uspořádány tak, aby: a) sloužily maximálnímu prospěchu nejméně zvýhodněných občanů b) byly spojeny s úřady a funkcemi, které jsou otevřeny všem v podmínkách férové rovnosti příležitosti