FYZIKA 1 Obsah a metody fyziky 1.1 O čem fyzika pojednává Fyzika tvoří obecný základ mnoha přírodních věd a techniky. Původně byla fyzika naukou o celé přírodě. Obsahem fyziky je studium nejobecnějších vlastností, stavů a změn hmotných objektů. Základním pojmem fyziky je hmota. Hmotné objekty mohou existovat ve dvou základních formách: 1. látka - látkovou formu mají všechna běžně známá tělesa (pevná, kapalná, plynná i plazma), molekuly, atomy i částice, z nichž se atomy skládají 2. pole - např. pole gravitační, elektrické, magnetické Pole se skládá např. z fotonů, které existují pouze v pohybu. Mají proto nulovou klidovou hmotnost. Důsledkem jejich neustálého pohybu je však nenulová energie.

FYZIKA 1.2 Metody k získávání poznatků 1. pozorování - sledování určitého jevu v jeho přirozených podmínkách, aniž by pozorovatel do průběhu jevu zasahoval (pohyb padajícího kamene, blesky při bouři, východ Slunce, …) 2. experiment (pokus) - sledování jevu v uměle připravených podmínkách v laboratoři. 3. vytváření hypotéz - buď na základě pozorování a experimentu nebo na základě základních znalostí daného jevu vytváříme vědecky zdůvodněnou představu o průběhu a příčinách zkoumaného jevu, jejíž pravdivost vždy ověřujeme . 1.3 Dělení fyziky Podle povahy zkoumaných jevů dělíme fyziku na: mechaniku, molekulovou fyziku a termodynamiku, elektřinu a magnetismus, optiku, …

FYZIKA Podle velikosti zkoumaných objektů dělíme fyziku na tyto obory: 1. fyzika mikrosvěta - poznatky z molekulové fyziky, termodynamiky, kvantové fyziky, atomové a jaderné fyziky 2. fyzika makrosvěta - poznatky o pevných, kapalných a plynných látkách 3. fyzika megasvěta - poznatky o vesmíru 1.4 Fyzikální veličiny a jejich jednotky Fyzikální veličiny označujeme značkami většinou podle prvního písmena z angličtiny (mass m, velocity v, force F) Měřit fyzikální veličinu znamená určit její hodnotu. Tu určíme tak, že ji porovnáme s určitou předem smluvenou hodnotou -jednotkou fyzikální veličiny. Např. délka stolu 1,5 m znamená, že je 1,5krát větší než jeden metr (měřící jednotka).

Fyzika – úlohy na straně 15, napsat všechny jednotky… Je-li X obecně hodnota fyzikální veličiny, platí: X = {X} .[X] {X} označuje kvantitu (množství) - číselná hodnota [X] označuje kvalitu - jednotka Příklady: F = 5 N, tzn. {F} = 5, [F] = N, U = 220 V, tzn. {U} = 220, [U] = V Fyzika – úlohy na straně 15, napsat všechny jednotky… U nás je normou zavedena Mezinárodní soustava jednotek označovaná SI (z francouzštiny Systéme International ď Unités), která je používána v mnoha zemích.

FYZIKA Mezinárodní soustavu jednotek tvoří tyto skupiny jednotek: základní - sedm jednotek: m - metr (délka) kg - kilogram (hmotnost) s - sekunda (čas) A - ampér (elektrický proud) K - kelvin (termodynamická teplota) mol - mol (látkové množství) cd - kandela (svítivost) Základní jednotky jsou přesně definovány, např.: Metr je délka dráhy, kterou urazí světlo ve vakuu za 1/299792458 s.

FYZIKA 2. odvozené – např. jednotka rychlosti, hustoty, newton, joule. Mezi jednotky odvozené patří též dvě doplňkové jednotky: radián (rad) jako jednotka rovinného úhlu a steradián (sr) jako jednotka prostorového úhlu. 3. násobné a dílčí - tvoří se ze základních a odvozených jednotek pomocí mocnin o základu 10. Je zde jedna výjimka: kilogram je jednotka základní, nikoli násobná. 4. vedlejší - jejich používání je příslušnou normou dovoleno, i když do jednotek soustavy SI nepatří. Povolení bylo uděleno na základě praktických důvodů. Jedná se např. o tyto jednotky: minuta (min), hodina (h), litr (l), tuna (t), … Fyzika – úlohy na str. 18

FYZIKA 1.5 Skalární a vektorové fyzikální veličiny 1. skalární fyzikální veličiny (skaláry) - jsou fyzikální veličiny, které jsou plně určeny jen číselnou hodnotou a měřící jednotkou. Mezi skaláry patří např. hmotnost, čas, délka, objem, teplota. 2. vektorové fyzikální veličiny (vektory) - jsou fyzikální veličiny, k jejichž úplnému určení je nutno znát nejen jejich číselnou hodnotu a měřící jednotku, ale i směr - např. rychlost, zrychlení, síla. Vektorové fyzikální veličiny zobrazujeme geometricky orientovanou úsečkou. V tištěné podobě je zapisujeme tučně, při psaní s šipkou nahoře.

FYZIKA 1.6 Operace s vektory Násobení vektoru skalárem. Vychází z matematiky. Matematika je jazykem fyziky. Učebnice str. 20 až 23 Násobení vektoru skalárem. Dělení vektoru skalárem. Sčítání dvou vektorů – můžeme sčítat pouze vektory stejné fyzikální veličiny. Rozkládání vektoru do dvou daných směrů.