Název školyStřední odborná škola a Gymnázium Staré Město Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/ AutorPhDr. Jitka Mannová Název šablonyIII/2 – Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název DUMuStarořecká filozofie II. Stupeň a typ vzdělávánístřední Vzdělávací oblast Občanská nauka Vzdělávací obor4. ročníky maturitních oborů Tematický okruhfilozofie Druh učebního materiáluVýukový materiál Cílová skupinaŽák, let AnotaceCharakteristika antropologické filozofie, význam sofistů a Sokratova učení. Vybavení, pomůcky- Klíčová slovaargumentace, relativismus, etický intelektualismus, metoda dialogu Datum STAROŘECKÁ FILOZOFIE II.

ANTROPOLOGICKÁ FILOZOFIE Antropologická filozofie vzniká v období rozkvětu řeckých městských států (polis). V některých dochází ke změně politického systému a k moci se dostává demokratická forma vlády, více svobodných občanů se zapojuje do řízení veřejných záležitostí. Tento proces vyvolal potřebu přípravy lidí k politické a právní činnosti. Proto se i zájem filozofie obrací k člověku a jeho poznání, ke společnosti a etice. Filozofie se odklání od otázek přírodního světa a zabývá se společenským životem. Základem se stalo rozlišení přirozeného (fyseí) od umělého (nomoí). Poznání je chápáno jako lidský výtvor, který se neustále mění. Proto není kladen důraz na pravdivost poznání, ale na rétoriku, neboť vhodnou argumentací je možné dokázat i nepravdu.

výrazem sofisté (doslova „odborníci v záležitostech vědění“) byli označováni potulní učitelé moudrosti, kteří cestovali po Řecku a nechali si zaplatit své vyučování jejich potřebu vyvolaly společenské změny řeckých městských států nové povolání bylo zaměřeno na praktické cíle –naučit myslet, mluvit a jednat zároveň klade důraz na rétoriku, protože uspět v politickém životě znamená umět argumentovat sofisté tyto praktické činnosti spojují s otázkami filozofickými jako filozofický proud nejsou jednotní, můžeme je rozdělit na starší a mladší skupinu SOFISTÉ

sofisté tvrdili, že neexistuje žádná objektivní pravda jejich společným rysem je myšlenka o relativnosti všech lidských pojmů, etických norem a hodnocení. zasloužili se o rozvoj racionálního myšlení a nastolují problém sdělitelnosti poznatků Prótagorás z Abdéry ( př..n l.) „Mírou všech věcí je člověk, jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou.“ nejznámější představitel sofistů, původně nebyl filozof ani řečník svou základní myšlenku, že neexistuje žádná objektivně formulovatelná pravda, zdůvodňoval tím, že člověk získává informace na základě své smyslové zkušenosti, pocitů a nálady (Hladový vnímá svět jinak než nasycený.)

stejná věc se může jevit pokaždé jinak a lidé ji mohou různě hodnotit každý člověk je sám pro sebe měřítkem všech věcí důležité je pouze to, jak jsou lidé schopni v takové situaci spolu vzájemně vycházet Gorgiás ( 483 – 375 př. n. l.) navázal na Protagorův relativismus, vychází z agnosticismu. Bývá označován jako nihilista (= absolutní popírání všeho). Jeho koncepce obsahuje trojí nihilismus: „nic není“ – ontologický „je-li i něco, nemůže to člověk poznat“ – gnozeologický „lze-li to i poznat, nelze to přece bližnímu sdělit a jemu to vyložit“ – skepticismus

SÓKRATÉS (469 – 399 př. N. l.) narodil se v Athénách v rodině kameníka, jeho matka původně byl kameník, později se věnoval výuce filozofie v athénských ulicích podle delfské věštírny byl označen za nejmoudřejšího člověka při svých diskusích požadoval, aby se každý člověk řídil svým vnitřním hlasem a uvažoval o tom, co je správné byl odsouzen k trestu smrti vypitím poháru bolehlavu nezanechal žádné spisy – jeho učení známe zprostředkovaně „vím, že nic nevím“

SOKRATOVA ETIKA kritizuje sofisty za to, že si nechali za své učení platit, odmítá jejich relativismus, ale používá některé jejich metody zabývá se otázkami etickými. Cílem etických snah je dosažení blaženosti, jejímž předpokladem je ctnost. hledá něco absolutního, neměnného v lidských hodnotách, předpokládá objektivní existenci řádu mravních hodnot, který je platný pro všechny a všude předpoklad ctnosti tedy vidí v rozumovém pochopení tohoto řádu, což má být zárukou jeho respektování = etický intelektualismus METODA DIALOGU K definici obecně platných pojmů vedl své posluchače metodou dialogu, který rozdělil na dvě části: Destruktivní (sokratovská ironie) – v této části jde o odhalení nesprávného vědění Instruktivní (babická metoda) – pomocí vhodných otázek dopomoci partnerovi v dialogu ke stanovení správné definice problému

Sokratovy názory byly různým způsobem rozvíjeny a vznikly tři hlavní směry: Jejím zakladatelem je Eukleidés z Megary. Zabývala se problematikou logické správnosti poznání. Vytvářela tzv. logické paradoxy, známý je paradox „Lhář“ – všichni Kréťané lžou, řekl Kréťan. Hlavním představitelem byl Diogenés ze Sinópy. Nejvyšší ctnost vidí v přirozeném životě, čím menší jsou potřeby lidí, tím jsou šťastnější. Odmítá společenské konvence, definice, teorie. Byla označována jako škola hedonická, její představitelé staví pocity zároveň za princip morálky a poznání. Nejvyšší ctnost dobro definují jako to, co přináší požitek, zlo jako to, co přináší utrpení. Cílem etických snah je dosažení slasti, která je chápána jako rozumná, umírněná radost. SOKRATOVSKÉ ŠKOLY MEGARSKÁ KYNICKÁ KYRÉNSKÁ

Charakterizujte antropologickou filozofii. Co je podstatou sofistického učení? V čem jsou sofisté přínosem pro dnešní společnost? Charakterizujte hlavní představitele. Jaký je význam pojmu nihilismus. Charakterizujte podstatu Sókratova výroku „vím, že nic nevím“ Jaké jsou nedostatky Sókratovy etické teorie. V čem je význam sókratovských škol? OTÁZKY KE ZKOUŠENÍ

ZDROJE A PRAMENY MANNOVÁ, Jitka a Ivana ŠLAPÁKOVÁ. Základy společenských věd: filozofie, sociologie, politologie, etika, estetika : (studijní materiál pro žáky středních škol). Vyd. 1. Brno: PC-DIR, ISBN MĚŠŤÁNEK, Tomáš. Poznámky k dějinám filozofie. 1. vyd. Praha: Bílý slon, Trychtýř. ISBN RUFFING, Reiner. Filozofický depozitář: 50 nejdůležitějších filozofických myšlenek EMMERT, František. Odmaturuj! ze společenských věd. Vyd. 1. Didaktis, 2003, 224 s. Odmaturuj!. ISBN ouvre.jpg/230px-Socrates_Louvre.jpg