Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Petra Majerčáková. Tvorba materiálu je financována z ESF a státního rozpočtu ČR. Autor výukového materiálu: Petra Majerčáková Datum vytvoření výukového materiálu: březen 2012 Ročník, pro který je výukový materiál určen: VII Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací obor: Přírodopis Tématický okruh: Botanika Téma: KAPRADINY Anotace: Prezentace slouží žákům jako osnova probíraného učiva. Obsahuje základní údaje k tématu, obrázky stavby kapradiny a zástupců. Text slouží i jako zápis do sešitu
KAPRADINY
Listy s výtrusnicemi – kupky, chráněné blankou = ostěra Proč ostěra chrání výtrusnice? Před vyschnutím.
Mladé lístky jsou spirálovitě stočené Oddenek – podzemní stonek, ukládání zásob Kořeny
Pletiva Vodivá pletiva uspořádána do cévních svazků – žilek Dřevní část – cévice - podlouhlé buňky s přehrádkami – vedou vodu a živiny od kořenů k listům Lýková část – sítkovice –zásobní látky do oddenku, není dostatečně vyvinutá
Rozmnožování Výtrus klíčí ve vlhkém prostředí→ prokel → nese pohlavní orgány : Samičí – zárodečníky Samčí – pelatky → oplození → mladá rostlina
Zástupci Kapraď samec Papratka samičí Parožnatka
Výskyt Vlhká a stinná místa Na skalách nebo zdech Na stromech(tropy) – epifyty Význam Pokojové rostliny Určování stáří hornin – otisky v uhlí
Epifyty jsou organismy rostoucí na žijících rostlinách, ale vyživující se samostatně, tj. ani částečně na nich neparazitujících. Termín epifyt pochází z řeckého epi- (znamenající 'na') a phyton (s významem 'rostlina'). Obvykle se tímto termínem označují vyšší rostliny (nekoření v půdě, roste nad její úrovní, většinou na stromech), ale existují také epifytické bakterie, houby, řasy, mechy, kapradiny či lišejník Epifytické rostliny se zachycují krátkými kořeny kmenů a větví stromů, jsou hojné v tropických deštných lesích. Živí se tzv. rostlinným humusem, který se atmosférickými srážkami hromadí v trhlinách kůry. Vodu dokážou přijímat ze vzdušné vlhkosti, která bývá až 100%.
Zdroje: Testy a laboratorní práce z přírodopisu – Zdeněk Martinec, Václav Ducháč, SPN, 2004, ISBN Přírodopis 7 – Věra Čabradová, František Hasch, Jaroslav Sejpka, Ivana Vaněčková, FRAUS 2005, ISBN Přírodopis II – L.J.Dobroruka, N. Gutzerová, L.Havel, T.Kučera, Z. Třeštíková, SCIENTIA 1998, ISBN