Zpracovala Petra Vondrovská Muzikoterapie Zpracovala Petra Vondrovská

Muzikoterapie slovo řecko-latinského původu, které znamená léčení hudbou léčebně-výchovná metoda vysoce komunikativního charakteru s mimořádnou šířkou indikačního zaměření vychází z několika vědních oborů a disciplín, které tvoří její teoretickou a praktickou základnu hudební  (hudební pedagogika, hudební psychologie atd.) lékařské (pediatrie, psychiatrie, fyzioterapie atd.) psychologické (obecná, vývojová, pedagogická, sociální psychologie atd.) pedagogické (metodologie obecné pedagogiky, speciální pedagogika atd.) sociologické  (sociologie rodiny, skupin atd.) právní, technické a další

Muzikoterapie pracuje s emocionálním, etickým a estetickým zážitkovým světem lidí všech věkových skupin cílem je objektivně zlepšit či upravit celkový stav ohrožených, postižených a narušených osobností vychází z poznání, že poslech hudby, především oblíbené, vyvolává v člověku určité somatické a psychické procesy hudba prokazatelně vyvolává city, nálady, afekty, způsobuje změny chování, navíc ovlivňuje i nejdůležitější vegetativní funkce, vytváření hlasu a řeči a vyvolává vlastní hudební aktivitu poslech vyvolává reakce v somatické sféře změnou svalového napětí a zvýšenou svalovou činnost → pohyby nohou, vyťukávání rytmu prsty, pokyvování hlavou či celým tělem

Hudba působí bez ohledu na věk, vzdělání, zaměstnání, národnost jedince je schopná působit širokou škálou různých žánrů a forem volně a nevtíravě, zároveň ale velmi silně působí jako intenzivní komunikační a integrační stimul dokáže naprosto nezáměrně vyvolat v člověku bezprostřední a hluboké reakce umožňuje cílevědomě působit na patologicky změněné somatické a psychické stavy člověka

Škodlivé účinky hudby u některých pacientů se muzikoterapie nedoporučuje – hysterické neurózy, epilepsie, schizofrenie, deprese (se sklonem ke zkratovitému jednání a sebevraždám), akutní psychóza, smrtelná úzkost, maniakální reakce; děti s autismem, strachem z aktivity a úzkostnou neurózou i samotná hudební skladba může svým charakterem (melancholický, vzrušující, vášnivý, depresivní atp.) negativně působit na posluchače – důležitý je správný výběr respektující individuální zvláštnosti jedince a jeho stavu

Dějiny muzikoterapie první zmínky o léčení prostřednictvím hudby se objevují už v Bibli (David léčil deprese krále Saula hrou na harfu) ve starém Egyptě a Řecku byla koncepce muzikoterapie zpracována i teoreticky „znovuobjevení“ na konci 17. století – využití zejména rytmické složky, potom úpadek polovina 20. století – propracování na základě psychoanalýzy, „boom“

Muzikoterapie v ČR už J. A. Komenský poukazoval v Informatoriu školy mateřské na vhodnost výchovy dětí již od narození prostřednictvím hudby (hudba je člověku nejpřirozenější) rozvoj v 60. letech 20. století průkopníci aplikace hudby při výchově a léčení v ČR: K. S. Amerling (děti s oligofrenií), A. Fryc (slabozraké a slepé děti), F. Bakule (tělesně postižení – Jedličkův ústav; založil Sbor Bakulových zpěváčků)

Muzikoterapie v ČR dnes organizace: Sekce muzikoterapie a dramaterapie (od r. 2003) při České psychoterapeutické společnosti Česká hudební společnost – Společnost pro hudební terapii – semináře, vzdělávací akce a spolupracuje s předními odborníky v této oblasti soukromé instituce , které se zabývají problematikou muzikoterapie: Akademie sociálního umění Tabor, atelier DÉLOS, Muzika Humana, Akademie Alternativa, MAUT – Moravská asociace uměleckých terapií na některých VŠ jako volitelný předmět, někde již jako obor v rámci celoživotního  vzdělávání – pro speciální pedagogy a  psychology ( Praha, Plzeň , Olomouc)

Rytmus terapie probíhá působením 3 prvků hudby – rytmu, melodie a harmonie Rytmus: základní dimenze hudby tvořený pravidelně se opakujícími krátkými a dlouhými impulzy tempo udává rychlost rytmického dění (např. lento – pomalu, allegro – živě) → čím rychlejší tempo, tím větší emoční napětí hudba vyvolává rytmus hudby silně ovlivňuje rytmy člověka (srdeční činnost, dýchání, střídání klidu a činnosti) → stimulace nebo uklidnění hudební rytmus lze vyjádřit pohyby těla rytmickopohybová výchova příznivě ovlivňuje např. motoriku a pomáhá při odstraňování řečových poruch

Melodie zahrnuje frekvenci (výšku tónu), barvu zvuku neboli témbr a intenzitu (sílu, hlasitost) melodie může zesílit účinek rytmu významné využití melodie – zpěv písní různé tóny různé barvy a výšky vyvolávají rozličné pocity a nálady (vysoké tóny zvonkohry – veselost, vysoké tóny píšťal – nepříjemný pocit pochodování vojska) vysoké tóny vyvolávají svalové i psychické napětí, hluboké naopak způsobují uvolnění nadměrná hlasitost působí negativně nejen na sluchové ústrojí, ale i na jiné tělesné orgány, jako i na psychiku člověka absolutní ticho působící delší dobu či neustálé monotónní zvuky také vyvolávají silné reakce – deprivace z nedostatku akustických podnětů → poruchy psychiky (sluchové halucinace, neschopnost koncentrace)

Harmonie nejvyšší stupeň hudební komplexnosti, vzniká současným znění nejméně dvou tónů – vytvářejí konsonanci (znějí libě), či disonanci kritérium vnímání konsonance je do jisté míry individuální významnou úlohu v muzikoterapii má správné využití durové a mollové tonality durová tonalita aktivizuje, má budivý účinek mollová tonalita zklidňuje, vyvolává melancholickou náladu až smutek

Složky muzikoterapie aktivní (v somatopedii lze více uplatnit) vokální instrumentální verbální exprese (rytmická deklamace) pohybový projev výtvarný a dramatický projev receptivní psychosomatická relaxace prostřednictvím hudby

Výhody aktivní složky sociální spolupráce a přizpůsobení se, uvolnění nadměrné energie, probuzení zájmu, zvýšení pozornosti, osobní pocit štěstí   cíl: naučit pozitivní adaptaci aktivní produkce integruje fyzické, senzorické a mentální zážitky vyžaduje kontrolu řečového ústrojí, koordinaci pohybů, učí zacházet s hudebním nástrojem a umožňuje zapojení hmatu a sluchu → objevení v sobě samém něčeho užitečného, dosud neznámého stimuluje zapojení celé osobnosti může vést ke stabilizaci osobnosti a překonání patologicky zaměřených postojů (např. sebehodnocení) jednotlivé způsoby a postupy činností jsou zaměřené na resocializaci jedince prostřednictvím pozitivní dynamiky skupiny či kolektivu, na stimulaci tvořivých sil a zdravého sebevědomí

Aktivní složka: Vokální projev Vokální projev = přirozený způsob spontánní psychické a somatické aktivizace osobnosti v každém věkovém období vysoce stimulační a relaxační účinky elementární skupinový zpěv – nejde o uměleckou kvalitu; harmonizuje osobnost a umožňuje seberealizaci, společný zážitek, začlenění do skupiny, umožňuje skupinový kontakt základem jsou lidové a zlidovělé písně, popř. oblíbené umělé písně vhodné jsou písně rytmicky výrazné, živé, optimisticky laděné, anebo písně vážné, sentimentální, zaměřené na uvolnění cílem je dosažení emocionálního uvolnění, dále relevantního stanoviska a chování ve skupině, regulace negativních psychosomatických napětí

Využití v somatopedii zpěv působí jako odreagování, pozitivní naladění při depresi, úzkosti, pocitech méněcennosti, strachu z budoucnosti, beznaději a apatii Fáze dynamického odreagování: na počátku muzikoterapeutického sezení vysoká míra deprese → písně s baladickým obsahem či citovým konfliktem (vytvoření prostoru pro hudebně slovní vyjádření, konfrontaci děje a výrazu písně s psychikou tělesně postižených) cílem je umocnit pocity smutku, skrytého žalu, deprese na maximum → překonání → spontánní vyprávění, uvolnění, úleva následuje fáze pozitivní stimulace – písně povzbudivé, optimistické (lidové, zlidovělé či vhodné umělé – např. osvědčená píseň John Brown – boj s těžkostmi života, odhodlání bojovat)

Aktivní s.: Instrumentální projev 2 druhy: Hra na tělo předchází nástrojové hře umožňuje pociťovat vlastní tělo založena na sladění pohybu s rytmem hudby → rozvoj jemné i hrubé motoriky forma sebevyjádření formy hry na tělo: dupání, pleskání dlaněmi o stehna či boky, tleskání rukama o sebe, luskání prsty vhodné pro všechny věkové kategorie

Aktivní s.: Instrumentální projev Elementární instrumentální improvizace použití hudebních nástrojů, se kterými se snadno manipuluje (využití tzv. Orffova instrumentáře) nástroje melodické (zvonkohra, metalofon, xylofon, flétna) a nemelodické + klasické nástroje uzpůsobené či speciálně vyvinuté pro potřeby tělesně postižených nejde o správné zvládnutí techniky hry na nástroj, ale využití hry k sebevyjádření a stimulace neverbální verbální komunikace → nástroje mají zprostředkovat co nejhlubší emocionální dojem

Využití bicích nástrojů Ruční bubínek udává rytmus a tempo, stimuluje formy lokomoce (běhání, skákání apod.) široké využití u klientů s nejrůznějšími postiženími při pohybových hrách, elementární instrumentální hře, rytmické deklamaci, jako způsob neverbální komunikace různé způsoby hry jsou prostředkem reedukace motorických zručností a rehabilitace zejména s oblasti somatopedie Jazzový buben – obdobné využití (velmi široké) Tympány – v páru, hra paličkami Bonga a konga podpora pozornosti, soustředění, povzbuzení, rozvoj představ a fantazie procvičení jemné motoriky a koordinace pohybů celého těla lze dosáhnout pocitů vibrací a střídání fází napětí a uvolnění

Využití bicích nástrojů Tamburína sólová či skupinová hra jako doprovod písní, při slovní expresi jako zvukomalebný nástroj, při pohybových a tanečních kreacích, při dramatizaci příběhu či textu písní Ozvučná dřívka rozvoj rytmického cítění, doprovod instrumentální hry, … u tělesně postižených pomáhá rozvíjet celkovou motoriku, nácvik zručnosti nedominantní ruky v oblasti jemné motoriky Dřevěné bloky vhodné využití v rytmické deklamaci (rytmus i výraz), dramatizaci a verbální expresi postupné osvojování si diferenciace hry (od tvrdých ostrých úderů k jemným zvukům) → symbolika – i z napohled nepoddajným materiálem se dá pracovat Gong vyvolání emocí, dosažení stavu meditace

Využití bicích nástrojů Činely a činelky nácvik uvolňujících pohybů zápěstí, předloktí a ramen Prstové činelky Stimulace a koordinace jemné a hrubé motoriky Sugestivní emocionální zvuk podněcuje fantazii, představy a kreativitu Triangl regulace svalového napětí a uvolnění prostřednictvím různých způsobů hry trénink jemné a hrubé motoriky Vnímání zvuku trianglu vede postupně k relaxaci Marakas harmonické střídání napětí a uvolnění svalů ramen, předloktí a zápěstí Zvonkohra, metalofon, xylofon hra vede k navázání kontaktu a osvobození z izolace seznámení s nástrojem (začínáme se 2 kameny, postupně přidáváme)

Využití dalších nástrojů Flétna v muzikoterapii se nepoužívá příliš často – zvládnutí hry je technicky náročnější využití k nácviku správného dýchání, procvičení jemné motoriky prstů Klavír hraje na něj muzikoterapeut, ostatní sluchově zpracovávají a reagují téměř nekonečné možnosti využití

Aktivní s.: Verbální exprese = emocionálně naplněné slovo jako druh výrazové komunikace sugestivně emocionální působení na psychiku, částečně patří i do receptivní složky její součástí je i zvukomalba postup od aktivity muzikoterapeuta k samostatnému projevu klientů např. konkrétní neverbálně ztvárněná hudební improvizace (podnět k bezprostřední verbální výpovědi), vyprávěné příběhy doprovázené hudbou, tzv. nedokončené příběhy ideální jsou orchestrální skladby, především z baroka a klasicismu

Aktivní složka: Hudebně-pohybové hry a cvičení vytvářejí podněty k pozitivní (většinou neverbální) komunikaci ve skupině střídání dynamické fáze napětí s uvolněním uplatnění Orffových nástrojů a sportovního nářadí důležitý je správný výběr hudby (řídí hru, pohyby klientů) zahrnuje i choreoterapii = využití tance a hudby v terapii využití: koordinace pohybu (hrubá motorika), pozitivní psychické naladění, rychlost reakce, adaptace na zátěžové situace hry

Aktivní složka: Výtvarný projev významné propojení arteterapie a muzikoterapie – hudba inspiruje výtvarný projev formy: čmárání – relaxace, uvolnění, trénink jemné motoriky muzikomalba – navození pocitu rovnováhy, psychické a somatické uvolnění, spojení relaxace a stimulujících prvků hudby, spontánní grafické vyjádření rytmu prstomalba – malování, nanášení a roztírání tekutých barev prsty či celou rukou; bezprostřední spontánní aktivizace, zlepšení v oblasti motoriky, zbavení se křečovitosti; muzikoterapeut nehodnotí umělecké kvality díla! asociativní projev při hudbě – obsahové vyjádření subjektu stimulovaného hudbou

Aktivní složka: Hudební relaxace forma pasivního vnímání hudby (ne její formu a obsah, ale jejího celkového působení) navození stavu psychického a somatického uvolnění výrazně tlumící, uklidňující a harmonizující účinek – skladby z baroka a klasicismu probíhá v akusticky izolované místnosti, při tlumeném osvětlení a stereofonně reprodukované hudbě klienti leží na podložkách na zemi muzikoterapeut tichými, jednoduchými pokyny umocňuje vyvolání pocitu postupného uvolnění postupné zvyšování dynamiky hudby – „navrácení do reality“, na závěr dechová cvičení

Receptivní složka systematické a intenzivní působení hudby na psychiku při zachování psychického klidu proces aktivního vnímání hudby smyslovými orgány vybrané hudební skladby s terapeutickým aspektem vyvolávají odezvu prostřednictvím psychických a somatických reakcí hudba působí jako uvolňující a katarzická síla s následným terapeutickým efektem vhodná kombinace přímo interpretované hudby a technicky zprostředkované hudby největší význam má u neurotických klientů

Použité zdroje Mátejová, Z., Mašura, S. Muzikoterapia v špeciálnej a liečebnej pedagogike. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1992. ISBN 80-08-00315-4. Mátejová, Z. Základy teórie a praxe muzikoterapie. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 1991. ISBN 80-223- 0401-8. Šimanovský, Z. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi.  1. vyd. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-264-5. http://www.maut.cz/cz/clanek-13-2/main-top