Skupina cFPH Zimní semestr 2013 6.11. N_RRFS cvičení č. 3 5.- 6. Mezinárodní aspekty bankovních rizik internacionalizace ekonomiky a zní vyplývající zvýšení bankovních rizik, možnosti a meze omezování bankovního rizika na úrovni národní ekonomiky, nezbytnost mezinárodních úmluv o pravidlech regulace bankovního rizika, úloha Banky pro mezinárodní platby v Basileji (Bank for International Settlements- BIS), cesta k první basilejské dohodě, základní rysy první basilejské dohody Basel 1 Skupina cFPH Zimní semestr 2013 6.11.

Historie V 30. a 40. letech se již objevují první snahy o zavedení a sledování kapitálových ukazatelů bank, kdy FDIC při své dohledové činnosti sledovala především poměr vlastního kapitálu vůči vkladům a vlastního kapitálu vůči veškerým drženým aktivum. Konec 40. let je charakteristický poválečnou obnovou a snahou pevné fixace směnných kurzu na americký dolar. Toto měnové uspořádání známé jako Brettonwoodský měnový systém se udrželo až do roku 1971, kdy došlo ke zrušení povinné konvertibility amerického dolaru za zlato. V roce 1973 se přešlo k plovoucím měnovým kurzům. léta 1973 – 1981 celosvětově vyznačovala velmi slabým ekonomickým růstem na průměrné úrovni 2,4 %, Inflace se v té době udržovala nad 9 %, která byla tažena především dvěma ropnými šoky v letech 1973 a 1979. Významné fluktuace nove zavedených plovoucích měnových kurzu působily značně nepříjemně pro doposud největší bankovní společnosti, avšak zároveň mely za důsledek přilákání menších firem z oblasti investičního bankovnictví

Historie Vstupem nových subjektů se konkurence na bankovním a finančním trhu nadále zostřovala a v kombinaci s velmi slabým celosvětovým ekonomickým růstem byla jedinou odpovědí ze strany státu deregulace a liberalizace bankovních služeb. Liberalizace se tak odehrála napříč celým bankovním sektorem a z důvodu její unáhlenosti vedla k mnoha bankovním bankrotům a problémům se státním dluhem.(Mexiko 1982) Nedostatečná přechodná fáze k deregulovanému bankovnímu trhu a velmi malé zkušenosti s řízením rizik manažeru bankovních domu patřily k dalším důvodům vznikajících krizí a bankrotu

Historie V roce 1983 v USA vstupuje v platnost zákon ILSA76, kterým se zavádí jednotné kapitálové požadavky pro většinu bankovních domů licencovaných v USA, a to na úrovni 5,5 % držených aktiv a jednoznačně definuje pojem bankovní kapitál. V 80. letech 20. stol. došlo v té době k doposud největšímu bankovnímu bankrotu a následnému znárodnění americké banky Continental Illinois, které držela v době vyhlášení úpadku více jak 40 mld. USD aktiv

Historie – příčiny obnovení regulace bankovního sektoru Všechny případy bankovních krizí měly společné faktory vzniku: fázi deregulace finančních služeb po r. 1973 vstup nových konkurentů na trh, snižování bankovních marží, růst cen aktiv a následně restriktivní měnová politika ze strany centrálních bank. hlavním problémem byla chybná rozhodnutí ze strany managementu bank ve spojení s nedostatečnými interními kontrolami

Historie Basel I byla svym charakterem pouze doporučenim. Přesto byla postupně implementována ve vice než 100 zemích včetně Česke republiky, Banky v ČR musí pravidla dodržovat již od roku 1992 Podle zakona o bankach č. 21/1992 Sb., ve zněni pozdějšich předpisů, byla Česka národní banka povinna odebrat licenci takové bance, jejíž kapitálová přiměřenost klesla pod jednu třetinu stanoveného limitu.

Historie – vznik Basel I Dokument s původně pracovním názvem Basel I, který se v oficiálním znění nazývá „Mezinárodní konvergence kapitálových standardu a jejich měření“ International convergence of capital measurement and capital standards Nejedná se o právně závazný dokument, ale pouze o doporučení, která měla být členskými státy BIS implementována na úrovni národních dohledových orgánu. První pracovní návrh byl publikován v prosinci 1987 jako verze představená bankám k prezentování pozměňujících návrhu. Ve svém prvním znení se pravidla Basel I zaměřovala pouze na stanovení jednotných standardu pro kreditní (úvěrové) riziko rozvahových i podrozvahových aktiv, Regulaci všech ostatních rizik nechávala na národních dozorových orgánech. Jako dva hlavní cíle si Komise pro bankovní dohled vytyčila následující cíle

Historie – cíle Basel I 1. Posílit spolehlivost a stabilitu mezinárodního bankovního systému. 2. Posílit konkurenceschopnost mezinárodních bank prostřednictvím rovného konkurenčního postavení na trhu.

Kapitálová přiměřenost „Kapitálová přiměřenost představuje pro banky povinnost udržovat určitou minimální výši kapitálu vzhledem k objemu a rizikovosti svých aktiv Podle Vyhlášky České národní banky č. 333/2002 Sb., kterou se stanoví pravidla obezřetného podnikáni ovládajících osob na konsolidovaném základě se kapitálová přiměřenost stanovovala jako součin 0,08 a podílu, v jehož čitateli je regulatorní kapitál a ve jmenovateli součet kapitálových požadavků.

Kapitálová přiměřenost Kapitál Kp = ----------------------------------------------------- * 0,08 = 0,08 Kapit. požadavek A x Kapit. požadavek B

Kapitálová přiměřenost Kp je kapitálová přiměřenost Kapitál je přesně vymezeny kapitál banky stanoveny pro vypočet kapitálové přiměřenosti skládající se z vlastního kapitálu (Tier 1 – Core capital), dodatkoveho kapitalu (Tier 2 – Supplementary capital) a od roku 1999 ještě z krátkodobého podřízeného dluhu (Tier 3 – Short-term subordinated debt)14

Kapitálová přiměřenost Kapitálový požadavek A je požadavek k úvěrovému riziku bankovního portfolia Kapitálový požadavek B je požadavek k tržnímu riziku a je roven součtu kapitálových požadavků k: úvěrovému riziku obchodního portfolia riziku angažovanosti obchodního portfolia obecnému úrokovému riziku obecnému akciovému riziku měnovému riziku komoditnímu riziku

Kapitálový požadavek RVA = RVAr + RVAp, Kapitálový požadavek se určoval jako součin koeficientu 0,08 a rizikově vážených aktiv, která byla tvořena součtem rizikově vážených rozvahových (RVAr) a podrozvahovych aktiv (RVAp): RVA = RVAr + RVAp, Kde RVAr = Σ(Rozvahové aktivum - Opravná položka) x Riziková váha RVAp = Σ(Úvěrový ekvivalent podrozvahového aktiva x Riziková váha) Uvěrovy ekvivalent = (Podrozvahové aktivum x Konverzní faktor) - Rezervy

Rizikové váhy rozvahových aktiv podle vyhlášky č. 333/2002 Sb., Riziková váha Druh rozvahového aktiva pokladní hodnoty pohledávky za vládami, centrálními bankami vybraných států pohledávky za Evropskými společenstvími a další 0,2 pohledávky za bankami z vybraných států pohledávky za mezinárodními finančními institucemi pohledávky za clearingovými centry a burzami z vybraných států pohledávky za obchodníky s CP a další 0,5 pohledávky zajištěné zástavním právem k nemovitostem pohledávky z CP 1 všechna ostatní aktiva, zejména: kapitálové investice do bank a nesplacená část emise akcií hmotný majetek a další

příklad výpočtu kapitálového požadavku nákup korporátního dluhopisu drženého do splatnosti. Dle zařazení vycházejícího z Tabulky 4 patří korporátní dluhopis k nejrizikovějším aktivum, kterému je přiřazena 100% váha při výpočtu vázaného kapitálu. budeme uvažovat dluhopis o nominální hodnotě 1 000 USD Požadavek vlastního kapitálu podle Basel I lze vypočítat: 1000 USD (nominální hodnota dluhopisu) x 100% (riziková váha investice) x 8% = 80 USD

Konverzní faktor Podrozvahové položky lze obecné rozdělit do dvou kategorií. 1/ budoucí podmíněné závazky, které stoji mimo rozvahu banky (Bankovní záruka proti úpadku / insolventnosti třetí strany), mohou v případě jisté události způsobit jejich aktivaci a tím často nutnost poskytnout úvěr. 2/ finanční deriváty, hodnota se odvíjí od ceny podkladového aktiva. Mezi nejčastější deriváty podléhající regulaci patří úrokové swapy a forwardové obchody na měnový kurz. V případě, že dojde ke konverzi z podrozvahových položek do rozvahy, použije se k výpočtu kapitálového požadavku tzv. konverzního faktoru, který plní stejný účel jako procentuální váhy.

Příklad výpočtu kapitálového požadavku z podrozvahového aktiva dvouletá revolvingová úvěrová linka poskytovaná bankou státu OECD, jiné bance taktéž z OECD. Úvěrová linka má maximální hodnotu 100 000 USD, avšak přijímající banka využije pouze 25 000 USD. 1/ 25000 USD(úvěr z banky OECD) x 20%(riziková váha úvěru OECD) = 5000 USD 2/ 75000 USD(nečerpaný úvěr OECD) x 50%(CCF faktor nečerpaného úvěru) x 20%(riziková váha nečerpaného OECD úvěru) = 7500 USD 3/ (5000 USD + 7500 USD) x 8% = 1000 USD

Hodnoty konverzních faktorů Konverzní faktory nabývaly rovněž hodnot 0; 0,20; 0,50 a 1,00, přičemž hodnota: – 0 náležela poskytnutým odvolatelným úvěrovým příslibům s původní splatnosti do 1 roku včetně, odvolatelným bezpodmínečně, kdykoliv a bez vypověděni lhůty – 0,20 byla přiřazovaná poskytnutým zárukám z otevřeni a potvrzeni neodvolatelnych dokumentarnich akreditivů, u nichž byla uzavřena zastavni smlouva k obchodovaným komoditám – 0,50 naležela např. úvěrovým příslibům, kterým nepřísluší konverzní faktor 0, poskytnutým neplatebním zárukám včetně neodvolatelných záložních akreditivů, poskytnutým příslibům bankovních záruk ad. – 1,00 pak příslušela např. poskytnutým zárukám z prodaných směnek, poskytnutým směnečným rukojemstvím, poskytnutým přijeti směnek ad.

Historie - pokračování Komise pro bankovní dohled BIS přistoupila v roce 1995 k úpravě stávajících standardu a doplnila stávající první pilíř o tržní riziko. Aktualizaci standardu, která vstoupila v platnost v roce 1996, však předcházelo několik významných událostí. rozpad Brettonwoodského systému, zavedení plovoucích kurzu, deregulace a růst konkurence v bankovním sektoru začaly na konci 80. let tlačit na doposud striktní separaci komerčního a investicního bankovnictví. Tím se stalo, že bylo umožněno americkým bankám nakupovat cenné papíry a investovat mimo americký trh. Tímto krokem se tak značně přiblížily evropským bankám, kde se ve Velké Británii a kontinentální Evropě mezi investičním a komerčním bankovnictvím nerozlišovalo.

Historie - pokračování Směrnice kapitálové přiměřenosti (CAD) která obsahovala řešení řízení tržního rizika vstoupila v platnost v roce 1993, její působnost se však vztahovala pouze na členské státy Evropského společenství. Bohužel spolupráce Komise BIS a IOSCO zkrachovala poté, co americká Komise pro cenné papíry (SEC) zjistila, že případný souhlas s navrhovanými změnami by vedl k nutnosti zrušit více jak 70 % investičních firem v USA. Komise BIS se tak rozhodla, že souhrn navrhovaných změn zveřejní bez podpory IOSCO v roce 1995

Historie - pokračování Stěžejní změnou navrhované novelizace Basel I se tak stalo zavedení sledování tržní pozice banky, a to rizika ztráty rozvahových a podrozvahových pozic. Došlo k povinnému zavedení obchodní knihy pro sledování a oceňování otevřených pozic. Obchodní knihy tak měly sloužit k účelům monitoringu ziskovosti z krátkodobých operací, zisku z marží při kotaci bid-ask kurzu tvůrců trhu a marží brokeru, případné jiných hedgeových operací. Ve většině případu se jednalo o kontrakty s pevně úročenými instrumenty, akciemi nebo komoditami, u kterých se sledovalo úrokové a měnové riziko.

Historie - pokračování Další významnou změnou se stala nutnost oceňovat veškeré pozice aktuální tržní hodnotou – tzv. mark-to-market princip. Týkalo se veškerých rozvahových i podrozvahových pozic s výjimkou pozic z dluhových cenných papíru a akcií vedených v obchodních knihách. Povinností se stalo i oceňování aktiv a podmíněných aktiv držených podrozvahově. S ohledem na vlastní kapitál společností došlo k definování nové kategorie kapitálu tzv. Tier 3, který se skládal z podřízeného dluhu banky, jakožto dluhopisu, úvěru nebo půjčky poskytnuté externím věřitelem bance ke krytí tržního rizika. Tato část kapitálu musela mít splatnost delší jak 2 roky a banka nemohla rozhodnout o jejím dřívějším umoření (pokud s tím regulátor nesouhlasil). Jeho výše byla limitována na 250 % kapitálu Tier 1.

Historie - pokračování Novinkou aktualizace z roku 1996, které měla pravděpodobně nejvyšší dopad na moderní pohled na řízení rizik, byla změna způsobu, jakým jsou počítány kapitálové požadavky. Dosud existující Standardní přístup -Standardized Approach (SA) -byl doplněn o Interní modely měření - Internal Model Approach (IAM) –rizik. Při výpočtu požadovaného kapitál pomocí IAM se v praxi uplatňuje metoda VaR pro měření tržního rizika pozic.

Hodnocení Basel I Mezi nejdůležitější pozitiva patří, že byla vytvořena jednotná pravidla pro měření rizika, která jsou globálně uplatňována všemi mezinárodními bankami. Přestože původně byla určena pro země G10, jsou nyní využívány bankami ve více jak 100 zemích a dokonce jej zavádí i některé menší banky s lokální působností. Další důležité pozitivum představuje rozdělení aktiv do tříd podle míry rizika. Logicky derivátové obchody nebo obchody s akciemi jsou spojeny s vyšší mírou rizika než například státní dluhopisy. Z toho důvodu je tedy po bance vyžadováno držet více vlastního kapitálu na krytí ztrát z takto rizikových obchodu.

Kritika Basel I mezi největší slabiny Baselu I patři: a) kapitálově požadavky byly stanoveny pouze k úvěrovému a tržnímu riziku, nikoliv k operačnímu nebo strategickému b) jednotný formalizovaný způsob stanoveni kapitálových požadavků c) bankovní dohled byl jednostranně zaměřen na kapitálovou přiměřenost d) rizikové váhy a tedy i výše kapitálového požadavku k úvěrovému riziku závisela na typu klienta, nikoliv na skutečně podstupovanem riziku e) existovala možnost uplatněni vlastních modelů měřeni rizik pro vypočet kapitálového požadavku pouze u tržního rizika f) minimalni rozsah uznatelneho zajištěni g) banky nebyly motivovány k lepšímu řízeni rizik