1. Vesele Bohu zpívejme | chválu mu vzdávajíce, | moc, moudrost jeho poznejme | stále vyznávajíce, | že dobrý jest až na věky | a že jde skutky | nad všecky milosrdenství jeho.
2. To člověk první provinil | se proti Bohu směle, | to ďáblův svod mu zastínil | i vůli Stvořitele; | však Bůh přec při něm věrně stál | a konati s ním nepřestal | milosrdenství svého.
4. Nuž radujme se, děkujme | předivné za spasení | a veselme se, plesejme, | že jsme již vyproštěni; | tak ve víře a v naději | Kristovou jděme šlépějí, | je ráj nám opět vrácen.
4. Ruka tvá mne vyprostila z pout, | milost tvá jak čisté vody proud, | láska tvá jak mořské hlubiny: | když jsi platil krví za viny, | nelze zahynout.