Sociální patologie SCPT SCPA 6. přednáška Domácí násilí Doc. PaedDr. Marie Kocurová, Ph.D. FPE ZČU v Plzni

Terminologie Domácí násilí: zneužití postavení a moci, kterou pachatel v rodině má. Projevuje se nepřiměřenými požadavky, vynucováním podřízenosti oběti a kontroly nad jejím životem. Toho je dosahováno násilím fyzickým, psychickým i sexuálním Charakteristické rysy: asymetričnost – dlouhodobost – cykličnost Jevy řazené do domácího násilí: Syndrom TZZ Násilí mezi partnery Násilí na seniorech (CAN) Syndrom TZŽ

Násilí mezi partnery výskyt: v 10 – 16% partnerských vztahů - v 95% jsou oběti ženy mezi 25. a 40. rokem (historické souvislosti) - cílem je nejčastěji snaha ublížit a pokořit partnera - násilí je často v rodině generalizováno - vzniká bez ohledu na sociální vrstvu, vzdělání, profesi či náboženství interakční model vzniku násilí: komplementarita chování partnerů

Syndrom týrané a zneužívané ženy biologické, historické, sociokulturní, náboženské souvislosti dle OSN oběť = každá 10. žena často navodí dezorientaci, deprivaci, inhibici citového prožívání často sebezničující posílení vazeb na partnera, jeho omlouvání - stockholmský syndrom projevy: fyzické ubližování sexuální násilí psychické týrání ekonomické omezování nebo vykořisťování sociální izolace geneze: drobnější výpady a útoky proti partnerovi + projevy lítosti, omluvy stupňování intenzity, mizí pokání adaptace na týrání (sebezničující mechanizmy: utajení, přijetí role oběti, popírání situace i při jejím odhalení

Násilí na seniorech v ČR: 3 – 5% seniorů souvislost s prodlužováním života etické otázky symptomy špatného zacházení: - tělesné týrání - materiální/finanční zneužívání - zanedbávání druhou osobou (sama sebe) - emocionální týrání

Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte Jakékoli nenáhodné preventabilní, vědomé (někdy i nevědomé) jednání rodiče, vychovatele či jiné osoby vůči dítěti, jež je v dané společnosti nepřijatelné nebo odmítané a jež poškozuje tělesný, duševní i sociální stav a vývoj dítěte, případně způsobí i jeho smrt. vymezení v rámci sociokulturního vzorce práva dítěte CAN, TZZ

Jevy syndromu TZZ (CAN) Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte fyzické ubližování psychické ubližování sexuální zneužívání aktivní pasivní bezdotykové dotykové týrání zanedbávání exibicionismus obtěžování harasement sex.útok dětská pornografie znásilnění incest

Poruchy chování u dětí Poruchy chování: negativní odchylky od normy běžného chování - pojem používaný v psychologii, psychiatrii a etopedii Vývojově hovoříme o poruchách chování v pravém slova smyslu až ve středním školním věku (souvisí s vývojem svědomí) Při komplexním hodnocení poruch, ze kterého vycházejí návrhy na reedukační opatření by měly být sledovány i charakteristické znaky poruchového chování: - četnost projevů - variabilita projevů - doba prvního výskytu (čím ranější výskyt, tím závažnější porucha) - intenzita a závažnost projevů - míra impulsivnosti či promyšlenosti projevu - sociální faktory - individuálnost či skupinovost projevu) poruchy neagresivní a agresivní aspekty poruch: vývojové, právní, psychopatologické

Lhaní Lhaní: nejčastěji způsob úniku z nepříjemné situace, obrana vlastní identity, je třeba odlišit od smyšlenky - konfabulace (nejasné odlišení reálna od nereálna v předškolním věku) Typy lží: lež pravá - úmyslné sdělování nepravdy lež bájivá (pseudologia phantastica) - uspokojování deprivovaných potřeb lež agresivní - zaměřena na poškození jiné osoby, nejzávažnější patologická lhavost - typická u psychopatické osobnosti

Krádeže Krádeže: je záměrné jednání, kterým si někdo přisvojí cizí věci. v předškolním věku neuvědomění si osobního vlastnictví Kleptomanie - psychopatologický jev souvisí s nutkavou neurózou Loupež - krádež spojena s násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí trestný čin od věku pachatele nad 15 let a způsobené škody nad 5000,- Kč. „agresivní“ krádež s cílem ublížit okradenému

Motivace krádeží dítě krade pro sebe: z nouze z citové deprivace (potřeba hromadění, pozornosti) z nezvládnutí sociálních rozdílů dítě krade pro druhé: z nedostatku prestiže (dítě si kupuje přízeň) z donucení (šikana) dítě krade pro partu: iniciační rituál identifikace s antisociální normou skupiny

Záškoláctví: porušení povinnosti chodit do školy neschopnost identifikovat se s rolí školáka (v 1. ročníku a u dětí s LMD). • projev obranného chování únikového charakteru • nerespektování sociálních norem skryté záškoláctví • významný predikant závažných sociálních deviací Metodický pokyn MŠMT k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví MŠMT 10 194/2002-14

Útěky a toulání Útěky a toulání: forma únikového chování související s funkčností rodiny Typy útěků: reaktivní, impulsivní útěky - únik před momentálně neřešitelnou situací, dítě se chce vrátit chronické útěky - reakce na dlouhodobé problémy, dítě se většinou nechce vrátit toulání: dlouhodobé opuštění domova navazující na útěk, typické pro děti z dysfunkčních a afunkčních rodin. Často spojeno s dalšími deviacemi (krádeže, prostituce)

Jak rozpoznat počínající poruchy chování Významný je výskyt více než 4 položek, nejzávažnější - 6 posledních položek podle PhDr. Pospíšila 1. Nevhodné trávení volného času 2. Narušené sebehodnocení 3. Vzdorovitost a negativismus 4. Impulsivní chování 5.Prodej věcí se ziskem (lichva) 6. Školní podvýkon 7. Výchovné problémy ve škole 8. Častá závažná lhaní 9. Psychiatrická léčení 10. Tetování 11. Opakované útěky přes noc z domova 12. Chronické nerespektování důležitých a věku přiměřených společenských pravidel 13. Krádeže bez konfrontace s obětí 14. Impulsivní krádeže 15. Hazardní hry a výherní automaty 16. Problémy v sexuální oblasti 17. Zařazení do asociální, delikventní, agresivní party 18. Neschopnost soustavné školní (pracovní) docházky 19. Počátek soustavného kouření před 15. rokem 20. Zneužívání návykových látek 21. Nezvládnutá agrese vůči věcem 22. Týrání zvířat 23. Nezvládnutí agrese vůči lidem 24. Vyšetřování policie 25. Násilné trestné činy

Konec šesté přednášky