Nejstarší prameny ekonomického myšlení spojeno s písmem –každá kultura má své kořeny ekonomického myšlení Čína Indie Islám „naše“ kultura –Bible –řecká filosofie
Počátky ekonomického myšlení: Starověké Řecko nejstarší prameny řečtí filosofové Platón Aristotelés pokračování
Řecká filosofie Hesiodos (pol. 8. stol. př. n. l.) –pojem vzácnosti Demokritos, Aristofanes Xenofón ( př. n. l.) –Oikonomikos (lat. Oeconomicus) otázky bohatství, specializace a trhu řečtí filosofové obecně: –veškeré ekonomické úvahy součástí úvah o „dobrém státě“
Platón ( př. n. l.) Ústava (360) –představa ideálního státu „dělba práce“ (jiná než u Smitha!) Zákony (348) –pojednává o penězích pohrdání přirozeně vzniklými penězi regulace používání
Aristotelés ( př. n. l.) Etika Níkomachova –funkce peněz: směna, poklad, ale i měřítko cena a směna: ekvivalence nejasné a nepochopitelné (užitek X práce?) –považováno za kořeny jak užitečnostní, tak pracovní teorie hodnoty Politika –význam soukromého vlastnictví (x Platón) –peníze přirozený vznik (X v Etice je ale považuje za symbolické) –„monopol“ Topiky –zárodky marginalismu? asi ne…
Starověký Řím žádné nové ekonomické úvahy ALE: idea přirozeného práva člověka –dobro a zlo začali používat v kontextu individua nikoliv polis vlastnictví, smlouvy apod. => law merchant, později common law, základ laissez-faire ( stol.) nárůst materiálního bohatství po rozpadu Říma (410) následuje středověk