SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE

Vymezení pojmu komunikace Nejen řeč, nýbrž všechno chování je komunikací – a každá komunikace ovlivňuje chování (Watzlavik 1969). Komunikaci vždy spoluvytváříme, ovlivňujeme a přispíváme k ní, zároveň jsme její součástí a jsme jí ovlivňováni.

Komunikace Sdělování Sdílení

Základní složky komunikace Syntax - kódování, komunikační kanály, ruchy, kapacita komunikace, atp. Sémantika - významy slov Pragmatika - analýza vztahu mezi produktorem a příjemcem v konkrétním kontextu a porozumění záměru komunikace

Psychologie lidské komunikace Záměry Motivace Účinky na psychiku Dorozumění a nedorozumění Emoce Poznávací procesy a zkušenosti

Komunikace Verbální Neverbální

Verbální komunikace

Funkce komunikování Informovat Instruovat Pobavit Přesvědčit

Motivace ke komunikaci

Motivace ke komunikaci - je přítomna u každého člověka - motivace jsou dalšími, latentními, funkcemi

Druhy motivace ke komunikaci Motivace kognitivní (předávání smyslu) Motivace sdružovací (potřeba kontaktu) Motivace sebepotvrzovací (potvrzení osobní identity) Motivace adaptační (signalizace konformity) Motivace přesilová (potřeba uplatnit se) Motivace existenciální (pro psychické zdraví, fázování a strukturace času) Motivace požitkářská (rozptýlit a pobavit se)

Komunikační kontext

Komunikační kontext = aktuální vztažný rámec, celek všech proměnných, ve kterém se uskutečňuje naše komunikace Původně lidské chování dle schématu S => R (začátek 20.století) Pak S – O – R Dnes (K1 -> S – O + K2 – R <- K3) <- K4 Reálný kontext není nikdy prázdný ani laboratorně kontrolovatelný

Komunikační kontext Vnější - více podob (sociálně psychologická, systémová, kulturní, společensko-politická, technická) Důležitý je hlavně kulturní kontext (vytváří tzv. kulturní filtr) Vnitřní - všechny podněty z minulosti i přítomnosti, které nám zprostředkovávají naše informace o světě

Situační role - podstatně určuje celkový kontext Druhy – intimní, v rodině, na veřejnosti, v práci, v obchodě, v médiích, interkulturální, veřejná vystoupení, atp. Změna role = změna vyjadřování - změna řečového registru

Řečový registr Deklamační Formální Informativní Familiární Intimní

Agování Matení kontextu Acting out (přehrávání) Převedení potlačené komunikace jinam, zesměšňování, pomlouvání, daná komunikace je pro něj nepříjemná

Kontextové modality

Čas Prostor Význam, který přikládá každý z účastníků Přítomnost emocí Vztahové proměnné (dominance, submise, rivalita, komplementarita, cizí osoba, dlouhodobý vztah)

Přítomnost či nepřítomnost subjektu komunikace Kontinuita komunikace Modalita systémového rámce (nelze vyčlenit u jiných komunikačních výměn)

Dílčí proměnné celkového dojmu (ovlivňují kontext) Věk Naše mínění o druhém Neverbální siganlizace (oblečení, přitažlivost, atp.) Pověst

Celkový dojem - je vždy tvořen převážně ze dvou komponent 1) haló efekt 2) ustálené soudy (včetně atribučních chyb)

Centrální rysy komunikace Introverze Energičnost Upovídanost Chlad Vřelost Nejistota Zvědavost aj.

Komunikační kompetence

Suma komunikačních znalostí a dovedností - jazyková vybavenost - rychlost a dovednost vybírat kódy - ovlivňuje je i sebepojetí a sebevědomí - dtto centrální rysy

Způsoby komunikace

Digitální x Analogové Komplementární Symetrické O obsazích Vztahová komunikace Synchronní Asynchronní

Intence

Záměr něco sdělit (dělení z hlediska intencí) Intencionál-ní slovní Neintencio-nální slovní Intencionál-ní neverbální Neintencio-nální neverbální

Komunikační manévrování

Komunikační manévr Diskvalifikování Mystifikace Paradoxní komunikace (dvojná vazba) Sugesce

Recepce zpráv

Přijímání a dekódování zpráv Převádění do mentálních struktur (překrývání symbolických struktur – málokdy dokonalé) Recepce je aktivní proces (znaky – výběrovost, rychlost, intencionalita, atribuční chyby, zkreslení, atp)

Podprahové vnímání Podprahově vnímáme, přijímáme a zpracováváme signály a podněty prakticky nepřetržitě Tyto zpracované podněty ovlivňují naše chování Dnes je ve většině států podprahová reklama zakázaná

Neverbální komunikace

Neverbálně komunikujeme Gesty (pohyby) Postoji těla Výrazy tváře (mimikou) Pohledy očí Vzdáleností a zaujímáním prostorových pozic Tělesným kontaktem Tónem hlasu a ostatními neverbálními aspekty řeči Oblečením, fyzickými a jinými aspekty vlastního zjevu

+ Zacházení s časem Zacházení s předměty

Neverbální komunikace dosti často vyjadřuje hiearchii a status jedince v dané společnosti (vojáci, atp.) Klíčový význam má zraková komunikace (v celém sociálním chování člověka) – je produktorem a zároveň příjemcem

Neverbální komunikace je významnou částí procesu socializace Člověk se jí naučí rychleji než verbální komunikaci Nelze nekomunikovat (vždy něco sdělujeme – i nekomunikací)

Mnohovýznamovost neverbální komunikace Každý neverbální signál něco značí (někdy jednoznačně, většinou jsou to však zkratky či symboly) Význam určují hlavně situační aspekty – intimita, zaměřenost na roli, dominance, pravdomluvnost, příbuznost (vyjádření nálady) Především jsou však určující kulturní specifika (ceremoniály, zvyky, rituály, atp.)

Funkce neverbálního komunikování Podpořit řeč Nahradit řeč Vyjádřit emoci Vyjádřit postoj Sebevyjádření (představit se)

Základní emoce vyjadřované neverbálně Radost (štěstí) Překvapení Smutek Strach Hněv Znechucení Zájem o něco

Většina těchto emocí je určitelná bez verbálních signálů, někdy dokonce lépe (radost, znechucení, rozzlobení, atp.) Přítomnost verbálního signálu již pravděpodobnost rozpoznání příliš nezvyšuje

Obecně platné teze (výběr) Každé chování v přítomnosti druhého má povahu sdělení Nesynchronizovaná řeč a gesta příjemce ruší Každý má vlastní neverbální tempo, které jen obtížně mění Člověk v napětí má tendenci k neměnné mimice

Úsměv spouští zpětnou vazbu (facilituje) Pohledy na druhou osobu směřují z 90 % na její obličej (ze 75 % mezi oči a ústa)

Emoční inteligence Schopnost přiměřeně neverbálně reagovat na podněty Každý druh emoce má protiklad, který je nejúčinnější odezvou v komunikaci

Spekulativní chyby v interpretaci neverbálních projevů Hodně atribučních chyb Záleží především na situačním kontextu Většina příruček, jak se chovat je vysoce spekulativních Interkulturální rozdíly

Komunikace ve stresu Může být zdrojem stresu i stresem ovlivněna Zdroje stresu: Fyzické (hlad atp.) Psychické (komplexy) Mentální (touha předčít ostatní, nedostatek času) Sociální (hrozba sankcí, ztráta zaměstnání) Psychické stresory – trvalé; ostatní – dočasné či momentální

Stres a jeho působení na člověka 3 fáze - nástup (excitace, mobilizace fyzických a psychických zdrojů) - adaptace/resistence - vyčerpání (až syndrom vyčerpání) Vždy je kombinace fyzické i psychické odezvy organismu

Vnější projevy komunikace ve stresu Verbální – tón, dikce, tempo atp. Neverbální – motorický nepokoj, tiky, strnulost atp. - různé působení – silně interindividuální

Děkuji za pozornost