Genealogie

Jednoduchý rodokmen pak může vypadat například takto:                                                

Autosomálně dominantní typ dědičnosti (polydaktylie)                                                                                                  postižení jedinci v každé generaci, jsou mužského i ženského pohlaví pro postiženého rodiče obecně platí, že každé jeho dítě bude v 50% případů postiženo stejnou chorobou. Proto v rodokmenu nacházíme autozomálně dominantní chorobu u zhruba poloviny potomků postiženého jedince. pokud jedinec není nositelem mutované alely, choroba se u něj neprojeví a nemůže se projevit ani u jeho potomků, protože není nosičem mutace

Autosomálně recesivní typ dědičnosti (fenylketonurie)                                                                                                  - postižení se nevyskytují v každé generaci, spíše "ob generaci" a postižení jedinci se rodí fenotypově zdravým jedincům. Pokud se dvěma fenotypově zdravým rodičům narodí dítě s autosomálně recesivně dědičnou chorobou, musíme uvažovat, že oba rodiče jsou přenašeči. Dva přenašeči budou mít postižené dítě ve 25% procentech případů, kdy se v zygotě sejdou chromosomy s oběma mutovanými alelami, neboť recesivně dědičná onemocnění se projeví pouze v homozygotní kombinaci.

- příbuzenský sňatek mezi bratrancem a sestřenicí - příbuzenský sňatek mezi bratrancem a sestřenicí. Z tohoto sňatku se narodil syn (IV/1) postižený fenylketonurií. Stejnou chorobou trpěla prababička (I/2) tohoto chlapce. Z nakresleného schématu můžeme uvažovat, že jedinci druhé generace II/2 a II/3 jsou přenašeči, stejně jako jsou přenašeči rodiče postiženého chlapce (jedinci III/3 III/4). Riziko příbuzenských sňatků tkví tedy v tom, že je zde větší šance vzniku takovýchto recesivně dědičných chorob, neboť je zde riziko, že oba příbuzní jedinci nesou mutovanou alelu, kterou zdědili od společného předka.

Gonosomálně recesivní typ dědičnosti (X-vázaná dědičnost) (hemofilie A)                                                                                                  - dvěma zdravým rodičům se narodili 2 chlapci (II/3 a II/5) s hemofilií. Vnuk (III/2) je rovněž postižen, jeho rodiče jsou zdrávi. - žena I/2 je přenašečkou hemofilie. Sama je bez příznaků, může však předat X chromosom s mutací svým potomkům. Pokud jej předá dceři - bude i dcera přenašečkou, ale ani ona nebude mít fenotypové příznaky hemofilie. Pokud však předá tento X chromosom synovi - bude tento postižen hemofilií, protože muž má pouze jeden X chromosom. Další přenašečkou tedy bude i žena II/1, vzhledem k tomu, že její druhorozený syn III/2 je rovněž postižen. Žena přenašečka tedy bude mít 50% synů postižených, 50% zdravých; 50% dcer budou zdravé, 50% budou přenašečky (fenotypově zdravé).

Gonosomálně dominantní typ dědičnosti (X-vázaná dědičnost) (vitamin-D rezistentní křivice)                                                                                                  - podobný GR, jen i ženy heterozygotky jsou běžně postiženy. V našem rodokmenu je postižen muž I/1. Jak jsme si již řekli, otec nikdy nepředá X chromosom svému synovi - proto jsou všichni synové ve II. generací zdrávi. Na straně druhé, otec předá dcerám vždy jen X chromosom s mutovanou alelou - proto jsou všechny jeho dcery postiženy. Děti postižených dcer pak mají jednotné 50% riziko (pro chlapce i pro dívky), že zdědí od matky X chromosom s mutovanou alelou a tím i příslušné dědičné onemocnění.

Mitochondriální typ dědičnosti (maternální dědičnost) (Leberova atrofie optiku)                                                                                                  - genetická informace (lokalizovaná v DNA mitochondrií) se dědí pouze po matce. Všechny mitochondrie zygoty totiž pochází z vajíčka (spermie sice několik mitochondrií pořináší, ty však zanikají a v zygotě tak zbydou pouze mateřské mitochondrie). Případnou mutaci v mtDNA (mitochondriální DNA) tak po matce získají všechny její děti. Naopak otec nemá možnost, jak tuto mutaci dále předávat, proto všechny děti otce s mitochondriálně dědičnou chorobou budou zdravé.

Y-vázaný typ dědičnosti (Holandrická dědičnost)                                                                                                  - jednoduchá na rozpoznání. Protože Y chromosom se přenáší pouze z otce na syna, pak všechny ženy jsou nepostižené, zatímco všichni synové postižené otce získají spolu s Y chromosomem i ono postižení. Na lidském Y chromosomu je lokalizováno relativně málo genů a víceméně neexistuje choroba, která by se dala označit jako Y-vázaná. Tradičně uváděným Y-vázaným znakem je zvýšené ochlupení části ušního boltce - tato hypotéza je však v poslední době zpochybňována.

Numerické odchylky autosomů Downův syndrom: Trisomie 21. chromosomu (vyskytují se i mozaiky a Robertsonské translokace). Výskyt asi 1 / 700. Riziko výskytu Downova syndromu se prudce zvyšuje u matek nad 35 let věku. - zpomalený vývoj, hypotonie, různý stupeň mentální retardace, velký jazyk, široké ruce, krátké prsty, malý nos a ústa. Délka života může dosáhnout až normálních hodnot, největšími riziky jsou případné vrozené vady srdce a zvýšené nebezpečí vzniku leukémie. Edwardsův syndrom: Trisomie 18. chromosomu. Výskyt se pohybuje okolo hodnoty 1 / 8000. - malformace některých vnitřních orgánů (malformované srdce), malá ústa a nos, duševní zaostalost, malformace ušních boltců. Typické je postavení prstů na ruce, kdy 2. a 5. prst jsou překříženy přes 3. a 4. 90% postižených umírá do 6 měsíců po narození. Patauův syndrom: Trisomie 13. chromosomu. Výskyt 1 / 20000 - 1 / 25000. - časté rozštěpy rtu a patra, častá polydaktylie, anomálie obratlů, malformace ušních boltců, těžké vrozené vady vnitřních orgánů (srdce, ledviny pohlavní orgány), hluchota, psychomotorická retardace. Prognóza je velmi špatná, asi polovina postižených umírá do konce prvního měsíce po narození

Numerické odchylky gonosomů Turnerův syndrom: Karyotyp 45,X0 - monosomie chromosomu X (časté jsou i jiné genotypy - v úvahu přichází např. mozaika, strukturní aberace druhého X chromosomu atd.). Výskyt asi 1 / 10000 narozených dívek (velké množství případů tohoto syndromu končí spontánním potratem). - opožděný sexuální vývoj, malá postava, většinou sterilita, absence sekundárních pohlavních znaků. Syndrom není spojen s poruchou intelektu. Klinefelterův syndrom: Karyotyp 47,XXY (může být i třeba 48,XXXY, 48,XXYY nebo 49,XXXXY). Výskyt asi 1 / 1000 narozených chlapců. - neplodnost, průměrný až vysoký vzrůst, u všech forem hypogenitalismus (zmenšené pohlavní orgány), gynekomastie (zvětšení prsní žlázy u muže). Syndrom 3X (Triple X): Karyotyp 47,XXX (opět s možností výskytu dalšího nadpočetného X chromosomu). Dříve známý jako Superfemale (doslova "superžena") Výskyt asi 1 / 1000 narozených dívek. - mírná mentální retardace (avšak vzácně), omezená plodnost (způsobená nadpočetným X chromosomem). Většina případů není diagnostikována pro minimální fenotypový projev.

Syndrom XYY: Karyotyp 47,XYY (dřívé známý jako Supermale - doslova "supermuž"). Výskyt asi 1 / 1000 narozených chlapců. - může být vyšší postava, snížená plodnost (způsobená nadbytečným Y chromosomem), vzácně mírná mentální retardace. Dřívější předpoklady o zvýšených sklonech k agresi nebyly potvrzeny. Většina případů není diagnostikována pro minimální fenotypový projev. Strukturní aberace Syndrom Cri du Chat: Syndrom kočičího křiku. Způsoben delecí na p raménku (krátkém raménku) 5. chromosomu. - pláč připomínající mňoukání kočky, malformované ušní boltce, mentální retardace, vrozené vady srdce.

Normální karyotyp ženy

Normální karyotyp muže