VY_12_INOVACE_85 Pro žáky 7. ročníku Člověk a společnost – Dějepis – Křesťanství a středověká Evropa Prosinec 2011 Mgr. Regina Kokešová

 Zaměřeno na rozvíjení čtenářské a informační gramotnosti  Práce s textem v učebnici a doplnění učiva z jiných zdrojů (výklad pomocí prezentace).  Lze použít jak k probírání nového učiva, tak i k rozvíjení již získaných poznatků.

 právo postavit si hradby (ochrana města)  právo mít městský znak  soudní a hrdelní právo (soudit a trestat)  právo pořádat trhy (týdenní, výroční)  mílové právo (ochrana obchodu)  várečné právo (vařit pivo a prodávat ho)

 kdo byl plnoprávným měšťanem  jaká měl práva a povinnosti  kdo město řídil  co víš o životě Židů ve městech  co byly cechy  jaké měly cechy funkce  jak se mohl člověk stát cechovním mistrem

doplň k obrázkům řemeslo

 Cech je středověké a raně novověké řemeslnické sdružení, která hájilo práva a zájmy svých členů, dohlíželo na jakost a cenu výrobků, na výchovu učedníků a skládání mistrovských zkoušek. Plnil též funkce reprezentativní, náboženské a sociální.  Cechy vznikaly ve středověkých městech hlavně během století, v menších městech ještě i v 16. a 17. století. Rušeny začaly být ve druhé polovině 18. století a především v 19. století, neboť bránily vytváření konkurenčního prostředí a technologickému rozvoji.

 Smyslem cechu bylo především hájit zájmy svých členů, dohlížet na kvalitu a cenu zboží, ale také například nedovolovat provozování řemesla někomu, kdo není členem cechu. Toto pokutování bylo podepřeno městskými výsadami, takže nečlen cechu prakticky nemohl své řemeslo vykonávat

 Cech byl ovšem také náboženské bratrstvo, zpravidla měl v městském kostele svůj oltář. Cech měl též svého představeného, který byl volen. Měl také svůj znak či prapor, disponoval mu udělenými privilegii atp. Cech disponoval také cechovní pokladnou, do níž se platily poplatky za zkoušky a vstup nových členů, pravidelné roční příspěvky, peníze vybrané na pokutách atd.  V cechu byli řemeslníci sdružováni podle jednotlivých oborů, ale velmi časté bylo spojování více řemesel do jednoho cechu, například cech ševců a obuvníků, mlynářů a perníkářů, zedníků a kameníků, krejčích a soukeníků, nebo cech kolářů, bednářů a hrnčířů. V menších městech se takto spojovala do jednoho cechu někdy i velmi různorodá řemesla.

 učebnice dějepis 7 SPN Praha 2007 