Základní škola a mateřská škola Bzenec Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/ Číslo a název šablony klíčové aktivity: I/2: čtenářská a informační gramotnost - inovace Vypracoval/a: Mgr. Jana Presová Ověřil/a: Mgr. Jana Presová

Název výukového materiálu: Mlhoviny - 9. ročník Vzdělávací obor: fyzika Tematický okruh: Země a vesmír Téma: I.Mlhoviny Stručná anotace: Prezentace shrnující nejdůležitější informace o mlhovinách, jejich rozdělení a příklady nejznámějších mlhovin.

Je to: množství mezihvězdné látky, která se skládá z prachu a plynu množství mezihvězdné látky, která se skládá z prachu a plynu Bublinová mlhovina Mlhovina

Dělí se na: JASNÉ JASNÉ - září vlastním nebo rozptýleným světlem emisní emisní - září vlastním světlem reflexní reflexní - září rozptýleným světlem planetární planetární - vznikly po zániku hvězdy ve fázi červeného obra TEMNÉ TEMNÉ - pohlcují světlo z blízkých zdrojů, někdy jsou také označovány jako absorpční mlhoviny

Emisní mlhoviny charakteristickou červenou barvou září díky přítomnosti velkého množství vodíku Mlhovina Severní Amerika

Mlhovina Rozeta

Krabí mlhovina Krabí mlhovina v souhvězdí Býka. Je pozůstatkem výbuchu supernovy, který pozorovali Číňané v roce Supernova byla viditelná po dobu 23 dní (i ve dne).

Mlhovina Trifid

Tarantule je velmi velká, pouhým okem viditelná mlhovina nacházející se v galaxii Velké Magellanovo mračno.

Superbublina N44

„Ptačí oblak“ uvnitř Orlí mlhoviny

Mlhovina M42 v Orionu

Plamenná mlhovina v Orionu

Reflexní mlhovina v Orionu Reflexní mlhoviny

Mlhovina Hlava čarodějnice

Planetární mlhoviny

Prstencová mlhovina

Mlhovina Helix

Motýlí mlhovina v souhvězdí Jednorožce

Kočičí oko v souhvězdí Draka

Hmyzí mlhovina v souhvězdí štíra

Mlhovina Duch Jupitera

Červený pavouk v Kentauru

Velká mlhovina Carina

Prachová mlhovina u Polárky

Přesýpací hodiny

Mlhovina Mravenec

Mlhovina Srpek

Mlhovina Dušička

Mlhoviny vzniklé po výbuchu supernovy jsou to rozpínající se emisní mlhoviny přibližně kulového tvaru tvořené plynem, který byl odvržen při výbuchu hvězdy tento plyn se pohybuje rychlostí několik tisíc km za sekundu původní hvězda v centrální oblasti je buď výbuchem roztrhána, nebo zůstává v centru v podobě neutronové hvězdy (pulsar), případně černé díry

Řasová mlhovina v Labuti

Koště čarodějnice – západní část Závojové mlhoviny

Gumová mlhovina

Cassiopea A – rtg oboru

Supernova s difúzním plynným oblakem v pozadí

Temné mlhoviny Velmi temné mlhoviny můžeme vidět jako siluetu proti galaxii či emisní mlhovině. Malá, ale překvapivě výrazná temná mlhovina je Koňská hlava v Orionu. Temné mlhoviny se převážně skládají z molekulárního vodíku a zřejmě jsou oblastmi, kde vznikají hvězdy.

Tato mlhovina se skládá z několika zajímavých částí. Koňská hlava

Detail Koňské hlavy

Mlhovina Černý mrak

Hadí mlhovina

Kuželovitá mlhovina v NGC 2264

Globule v IC 2944 rodiště nových hvězd

Temná oblast prachu a plynu: Bokova globule Můžeme ji pozorovat na jižní obloze. Je ve vzdálenosti asi 600 světelných let a má velikost přibližně 1 světelný rok.

Další mlhoviny IC 5146 – ukázka jasných i temných oblastí

mlhovina Omega – kolébka hvězd

Zdroje informací (obrázky a texty): Učebnice fyziky pro základní školy –R. Kolářová, J. Bohuněk, I. Štoll, M. Svoboda, M. Wolf, nakladatelství Prometheus 2001 –K. Rauner, V. Havel, M. Randa, nakladatelství Fraus 2007 –Z. Lustigová, nakladatelství Fortuna 1999 Pracovní sešit k učebnici fyziky –K. Rauner, V. Havel, M. Randa, nakladatelství Fraus 2007 Přehled učiva fyziky –S. Pople a P.Whitehead, nakladatelství Svojtka&Co Fyzika - přehled učiva základní školy –J. Vachek, nakladatelství SPN 1978 Fyzika I. a II. –Z. Horák a F. Krupka, nakladatelství SNTL/ALFA, 1976

Hvězdy a planety – encyklopedický průvodce –Patrick Moore, nakladatelství Slovart, 2001 Svět otázek a odpovědí –překladatelka: Z. Stloukalová, nakladatelství Svojtka&Co Pohled do vesmíru –C. Scottová, nakladatelství Fragment 2006 Astronomie – cesty za poznáním –D. H. Levy, nakladatelství Svojtka&Co Věda – hranice poznání –C. A. Ronan, nakladatelství Knižní klub 1997 Chemie. Fyzika, astronomie –Překlad J. Braun, P. Anderle, I. Haverlík, nakladatelství Albatros 1978

Internetové zdroje: encyklopedie – wikipediewikipedie