POSTKEYNESOVSKÁ EKONOMIE vydělovala se v 50. – 70. letech 20. století 1956 - J. ROBINSONOVÁ "Akumulace kapitálu“ N. Kaldor "Aternativní teorie rozdělování" Heterogenní proud

a) Italsko – cambridgeská škola "starší větev“ J. Robinsonová (1903 -1983) N. Kaldor (1908 – 1986) R. F. Kahn (1905 – 1989) L. L. Pasinetti (*1930) P. Garegnani (*1930) vedoucí úloha až do 1. poloviny 80. let vliv M.Kaleckého kritika neoklasické teorie rozdělování dynamická varianta teorie efektivní poptávky spojená s teorií hosp. cyklu teorie cen - zisková přirážka (mark up) "stupeň monopolu"

b) AMERIČTÍ POSTKEYNESIÁNCI "MLADŠÍ VĚTEV“ 60. a 70. léta USA S. Weintraub (1914-1983) P. Davidson (*1930) A. Eichner (1937-1987) H. Minsky (1919-1997) reakce na monetarismus vliv D. Dillard: Ekonomie J. M. Keynese - teorie peněžní ekonomiky (1948) teorie cen teorie endogenních peněz snaha o syntézu t. endogenních peněz, t. cen a t. rozdělování

snaha o završení “keynesovské revoluce”-vytvoření nového paradigmatu .nedokonalá konkurence (převaha oligopolu), odbory, rozvinuté peněžní a úvěrové instituce navazují na: Keynesovy práce (Pojednání o penězích), M. Kaleckého, klasické ekonomy . (PE, rozdělování, sociální vztahy mezi třídami, hospodářství jako systém, který se vyvíjí v čase), americké institucionalisty

T. dlouhého období, dynamizace key. teorie = t T. dlouhého období, dynamizace key. teorie = t. ekonomického růstu spojená s t. hospodářského cyklu t. rozdělování a cen .makroekonomický přístup, ale i mikroekonomická zkoumání peníze jako aktivum - nejsou neutrální teorie endogenních peněz

člověk v prostředí nejistoty omezená schopnost získávat informace skupinové chování, konvence a jednoduchá pravidla Metoda zkoumání: metodologický či kritický realismus historický čas

POSTKEYNESOVSKÁ TEORIE PENĚZ Počátky formování: přelom 50. Let M. Friedman: Monetary history of the USA (1963) The Optimum Quantity of Money and other Essays (1972) - stabilita vztahu mezi M a Yn v dlouhém období

Kritika ze strany keynesiánců (i post): CB není schopna kontrolovat množství peněz v oběhu a jeho prostřednictvím Yn nestabilita mm (změna skladby portfolií domácností a OB, nová finanční aktiva, vývoj úrokových sazeb a hospodářské aktivity) nestabilita V MB a M zůstávají exogenní, peníze jsouvzácné kauzalita od MB k M a od bankovních pasiv (depozit) k bankovním aktivům (úvěrům) endogenita jen mm a V de facto nejde o odmítnutí monetarismu

portfoliová endogenita MB exogenní portfolio rozhodnutí CB, OB, nebank. subj. 1. změna struktury úrokových sazeb 2. změna tržní úrokové míry = mm je rostoucí funkcí úrokové míry stavová analýza akceptována do značné míry i v rámci hlavního proudu

B) úvěrová (revoluční) endogenita motiv financování (historický čas) úvěrové peníze součástí procesu výroby nově poskytnuté úvěry = tok nových depozit (závisí na objemu výrob, investičních záměrech, objemu mezd apod.) Hlavní definiční rysy: 1. obrácená kauzalita mezi penězi a důchodem 2. obrácená kauzalita mezi rezervami, depozity a úvěry 3. obrácená kauzalita mezi S a I 4. exogenita IR 5. úvěrové peníze vznikají "z ničeho"

Dva názorové proudy Odlišnosti: horizontalisté strukturalisté Shoda: peníze = produkt úvěrové aktivity OB, rezervy na ně si banky opatřují následně Odlišnosti: je nabídka úvěrů (peněz) určena poptávkou po nich zcela či jen zčásti? jaký tvar má křivka nabídky úvěrů?

HORIZONTALISTÉ N. KALDOR B. J. MOORE M. LAVOIE nabídka úvěrů je nekonečně úrokově elastická nabídková křivka je horizontální (min. kr. obd.) CB akomoduje (akomodalisté) CB determinuje krátkodobou IR neexistuje pozitivní korelace IR a hosp. aktivity

PROCES TVORBY PENĚZ 1.firmy poptávají úvěry (někdy doplněno: spotř. úvěry, úvěry na spekulativní transakce apod.) 2. OB akomodují tuto poptávku při dané IR 3. OB musí udržovat adekvátní výši rezerv 4. CB akomoduje, věřitel poslední instance (nadřazeno maeckým cílům MP) 5. relativně účinný nástroj CB = IR banky poskytují úvěry jen bonitním klientům exogenně určená IRCB nelze zcela libovolně její nastavení se může měnit

CB neakomoduje: STRUKTURALISTÉ růst IR na mezibankovním trhu řízení pasiv bankami = blízké substituty depozit bez PMR banky se musí přizůsobit, růst jejich IR STRUKTURALISTÉ H. MINSKY nabídka úvěrů je rostoucí funkcí úrokové míry

A) preference likvidity CB CB není jen pasívním subjektem má určité maecké cíle (inflační cíl, MK apod.) vzestup ekonomiky, CB se obává inflačních tlaků, zvyšuje svou preferenci likvidity nabídka rezerv může přestat být endogenní banky musí generovat chybějící rezervy samy 1. aktivní správa pasiv (účty peněžního trhu, depozitní certifikáty, euroměnové instrumenty) 2. snižování nově poskytovaných úvěrů, případně prodej některých aktiv

3. pokud se bankám nedaří doplnit rezervy = omezení nabídky úvěrů - peníze zůstávají do značné míry vzácné 4. kauzalita nejen od úvěrů k depozitům, ale i naopak - obousměrná vazba sklon křivky nabídky úvěrů závisí na: míře akomodace ze strany CB schopnosti OB zavádět peněžní substituty úrokové elasticitě stubstituce mezi depozity a peněžními substituty

B) preference likvidity OB růst podílu úvěrů na aktivech růst podílu depozit na pasivech růst zadluženosti klientů růst rizika dlužníků i věřitele růst IR (úroková přirážka = rostoucí funkce rizika dlužníků a věřitele) křivka nabídky úvěrů rostoucí funkcí IR i při plné akomodaci CB C) preference likvidity nebakovních subjektů růst ekonomiky - optimistická očekávání zvýšená poptávka po úvěrech princip úvěr. rizika

Základní rysy strukturální endogenity neúplná akomodace ze strany CB význam finančních inovací pozitivní vztah mezi IR a nabídkou úvěrů obousměrná kauzalita mezi rezervami, depozity a úvěry peníze zůstávají do značné míry vzácné