ŠkolaStřední průmyslová škola Zlín Název projektu, reg. č.Inovace výuky prostřednictvím ICT v SPŠ Zlín, CZ.1.07/1.5.00/ Vzdělávací oblastSpolečenskovědní vzdělání Vzdělávací oborNauka o společnosti Tematický okruhFilozofie TémaFilozofie Tematická oblastFilozofie NázevBuddhistické směry AutorPaedDr. Ivan Konečný Vytvořeno, pro obor, ročníkSrpen 2012,STR, STA, ELE, LYE, LYT 4.ročník AnotaceVývoj Buddhismu a rozpad jeho učení do nových směrů Přínos/cílové kompetencePochopení vývoje Buddhismu a jeho utváření v historii VY_32_INOVACE_52_ 09

Pochopení Buddhismu Je nutné si uvědomit, že termín buddhisté, byl přijat teprve nedávno. V théravádových zemích (Thajsko, Laos, Kambodža, Barma a Srí Lancka) je Buddhovo učení nazýváno jako sásana – co znamená původně - učení starších. V Tibetu je používán termín nangpä čhö – náboženství zasvěcených. V Číně fo-ťiao - Buddhovo učení. V Japonsku bukkjó - Buddhovo učení, nebo bucudó – Buddhova cesta. Ještě v 19. století nebyl buddhismus ujednocen jako univerzální jednotné náboženství.

Znalost Buddhistické nauky se opírá o tři sbírky POSVÁTNÝCH SPISŮ = PITAKY / košíky /. Šest let po smrti Buddhy byla nauka koncipována do Pitaků v jazyce PÁLÍ. Buddhismus je vskutku náboženství ATEISTICKÉ, (například - Víra v mravní řád světa) TEISMUS: víra v boha, jež neleží VNĚ! Buddha za svého života odmítal - BOŽSKÉ UCTÍVÁNÍ!!! !!! Odmítá spekulace o konečnosti či nekonečnosti světa v čase, ale má již sám propracovanou METAFYZIKU – představy o souvislosti světa jako celku. Základ nauky

Věrouka BUDDHISTICKÉ UČENÍ: " Dharma " ( značí okamžik ) Jsou to poslední součásti, z nichž je složeno VŠECHNO JSOUCNO (nejsou, ale nic trvalého - jev dočasný, krátký) ! // Trvalé bytí neexistuje = existuje pouze ustavičná změna, věčné uplývání nepřerušovaném vznikání a zanikání DHARM. // Všechno BYTÍ je pouze CHVILKOVÉ, vzejde a v okamžiku, kdy je můžeme vnímat = ZANIKÁ. "Skutečný je pouze OKAMŽIK"

Základní pojmy: BLAŽENOST: existuje sice SPASENÍ, avšak i ono má negativní ráz, neboť znamená jen vymanění z nových zrodů a STRASTÍ ). NIRVÁNA = doslova „Plamen, který vyhasnul“, " NIC "- pro BUDDHU znamená stav, v němž vyhasla veškerá sobecká žádoucnost a člověk se vyprostil z řetězu znovuzrození. = Znamená pro něj - MÍR = Buddhismus se nedovolává DĚJINNÝCH souvislostí NEGACE, ale Buddhismus je jednou VELKOU NEGACÍ, (neexistuje žádný Bůh, tvůrce, stvoření, žádné JÁ, žádné trvající bytí, žádná nesmrtelnost Duše ).

Buddhistické přikázání POJETÍ SPRÁVNÉHO ŽIVOTA: 1.nezabíjej živé 2.neber, co ti nedávají 3.nemluv nepravdu 4.nepij omamné nápoje 5.nebuď necudný

BUDDHISTICKÉ učení se rozvíjelo v několika směrech: Na směry: a/ HÍNÁJÁNÁ (malý vůz) b/ MAHÁJÁNA (velký vůz ) c/ TANTRAJÁNA nebo Vadžrajána

a/ HÍNÁJÁNÁ (malý vůz) Je to sanskrtský termín doslovně znamenající „malý vůz“, který se začal používat nejspíš v 1. století n.l. Původně posměšné označení, kterým se začali v mahájánových textech označovat stoupenci tzv. starších škol (původních). Ti měli usilovat pouze o své vlastní osvícení. Hlavní učení "o neexistenci JÁ a o tom, že nic nemá neměnnou podstatu. Důležité je vědomí, nikoli vnější realita. Spasení (osvobození) je individuální záležitost. Je to učení založené především na morální kázni – základem je vyhnout se jakémukoli ublížení jiné bytosti.

b/ MAHÁJÁNA (velký vůz ) Stoupenci mahájány uznávají božské postavení Buddhy. Významné role mají BÓDHISATTVOVÉ, ti kteří se rozhodli nevejít do Nirvány ! Bódhisattvové budou moci vyučovat dharmu v různých světech a nebo na zemi v době, kdy byla zapomenuta a pomoci tím nespočtu bytostem k probuzení. Pokračují v koloběhu vtělení, aby mohli pomáhat jiným ke SVOBODĚ duše. Bódhisattva na vyšším stupni rozvoje udržuje jakési „éterické“tělo (sa sambhógakája), kterým je schopen pomáhat nespočtu bytostí.

c/ TANTRAJÁNA -Vadžrajána Rozvoj v 6.st. zejména v TIBETU. Je to syntéza mahájány a tibetských tradic = Lamaismus / představitel DALAJLÁMA /. Nejvyšší učení vadžrajány je skryto v „posvátných“ textech (buddhistických tantrách). TANTRY = tajné nauky, velká energie a význam.. Důležité místo má nauka O REINKARNACI /převtělování/. Zachycená v „Tibetské knize mrtvých.“

ZEN-BUDDHISMUS: Největší rozšíření: Čína, Japonsko - dodnes. Náboženství ani filozofie v pravém slova smyslu to NENÍ! Nemá propracovanou žádnou věrouku. Tvrdí, že: Pravda je za SLOVY a PŘEDSTAVAMI a tvrdí / Hleď přímo do duše, pochop její povahu a staneš se osvíceným Buddhou/ ZEN – propracoval: Náročnou metodu společné meditace: (spočívá v MLČENÍ a hledání řešení zadaného tématu "KOANU"). Pochopení pravdy = "Mlčenlivé chápání" = Čistá pravda !!! / Adepti: téma-meditace-přestávky-ticho-pochopení- konzult. s GURU /

Odlišnosti ZENU od jiných podob buddhismu 1.Šíření beze slov, přímo od mysli k mysli, bez studia učených textů buddhismu. 2. Zenoví mistři se necítí vázáni konvenční morálkou a je-li to potřeba, jsou schopni porušit buddhistická pravidla, např. i dokonce zákaz zabíjet živé tvory. 3.Školy rinzai-škola Samurajů. Žák dostává za úkol vyřešit zdánlivě nesmyslnou hádanku (koán), která nemá racionální řešení. Uvažováním zlomí racionalitu a žák obrátí svou pozornost k pravé podstatě své mysli. 4.Nemají přesné návody jak meditovat, nechávají na žáku, aby sám pochopil, co je pro něj nejvhodnější.

Pokus se odpovědět: Objasni pojem Dharm? Jak se jmenují tři sbírky posvátných spisů? Objasni pojem Nirvána? Jaká jsou závazná přikázání pro buddhisty? Co je základem Tantrajány? Vzpomeneš si, který směr se označuje jako Mlčenlivé chápání ?

Zdroje a prameny Anzenbacher, A.: Úvod do filozofie. Praha 1990 Blecha, I.: Filosofie, Nakladatelství Olomouc 1998 Fürst, M.: Filozofie, Fortuna, Praha 1994 Jaspers, K,: Úvod do filozofie, Praha 1991 Kratochvíl, Z.: Mýtus, filozofie, věda. Praha 1993 Liessmann, K.-Zenaty, G.: O myšlení – Úvod do filosofie, Votobia, Olomouc 1994 Michálek, J.: Co je to filozofie, Oikúmené, Praha 1992 Osborne, R.: Filozofie, Portál, Praha 2006 Popkin, R.-Stroll, A.: Filozofie pro každého, Nakladatelství Ivo Železný, Praha 2005 Petříček, M. Jr.: Úvod do (současné) filosofie. Praha 1992 Sláma, M.: Kapitoly ke studiu základů filosofie. Praha 1991 Šmajs, J. – Krob, J.: Úvod do ontologie. Brno 1994 Störig, H.J. Malé dějiny filozofie, Zvon, Praha 1996 Weischedel, W.: Zadní schodiště do filozofie, Votobia, Praha