Habsburská monarchie v letech přestavby Dějiny českých zemí a Habsburské monarchie Bachovský absolutismus Přechod k ústavnímu režimu

Anotace Materiál tvoří 21 slidů, v nichž je zachycena doba po roce 1848 v našich a rakouských zemích cílová skupina: 8. roč. Autor: Mgr. Tomáš Kozák očekávaný výstup: žák se seznámí s dějinami po roce 1848 na našem území a některými osobnostmi této epochy použitý materiál. učebnice SPN a Prodos pro 8. ročník, Wikipedia průběh: za pomoci prezentace provedeme výklad a provádíme zpětnou vazbu pomocí shrnujících otázek následuje možnost zápisu do sešitu

Dějiny českých zemí a Habsburské monarchie Bachův absolutismus 1848 – 1916 – vláda Františka Josefa I. zrušení roboty zavedení ústavy – zrušena v roce 1851 = znovu nastolen absolutismus období nazýváme Bachovým absolutismem podle rakouského ministra vnitra Alexandra Bacha zavedení cenzury, policejního a četnického dohledu nad lidmi politicky nepohodlní lidé byli zavíráni do vězení politický život byl prakticky znemožněn, ale hospodářství a podnikání bylo podporováno = po ekonomické stránce se monarchii dařilo dobře

Alexander Bach Alexander svobodný pán von Bach, německy Alexander Freiherr von Bach (4. ledna 1813, Loosdorf, Rakousko – 12. listopadu 1893, Schöngrabern, Rakousko) byl rakouský konzervativní politik, ministr spravedlnosti (1848–1849) a ministr vnitra (1849–1859). Jeho působení na počátku vlády Františka Josefa I. je spojeno se (znovu)zavedením a institucionalizací centralizace moci. Jelikož Bach patřil k hlavním architektům nového systému, byl po něm v českých zemích pojmenován jakožto Bachův absolutismus. Alexander Bach nově zřídil četnictvo a policii.

Dějiny českých zemí a Habsburské monarchie Bachův absolutismus perzekuce revolucionářů a pokrokových vlastenců mnoho demokratů zatčeno: Karel Sabina, Josef Václav Frič, Karel Sladkovský v Praze byl vyhlášen výjimečný stav zastaveno vydávání Národních novin

Karel Sabina Karel Sabina, pseudonymy Arian Želinský a Leo Blass, (29. prosince 1813, Praha – 8. listopadu 1877, Praha) byl český spisovatel, politik a novinář.

Josef Václav Frič Josef Václav Frič (5. září 1829, Praha - 14. října 1890, Praha) byl český spisovatel, novinář a politik, představitel romantismu. Psal také pod pseudonymem M. Brodský.

Karel Sladkovský JUDr. Karel Sladkovský (22. června 1823, Praha, Malá Strana - 4. března 1880 Praha), novinář a politik a aktivní účastník revolučních událostí v roce 1848, byl mluvčím studentů. V roce 1861, po rehabilitaci, se stal poslancem. Byl výborným řečníkem a organizátorem.

Dějiny českých zemí a Habsburské monarchie Karel Havlíček Borovský Karel Havlíček Borovský začíná vydávat časopis Slovan, v němž kritizuje vládu K.H.B. soudem osvobozen, ale posléze poslán do vyhnanství do tyrolského Brixenu, kde pak píše svá nejlepší díla (Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra) 1855 – s podlomeným zdravím se vrací do Prahy a v roce 1856 umírá postup vůči Havlíčkovi zastrašil ostatní představitele národa např. Palacký

Karel Havlíček Borovský Karel Havlíček Borovský, též Havel, vlastním jménem Karel Havlíček, (31. října 1821 Borová u Přibyslavi – 29. července 1856 Praha) byl český básník a novinář. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k tzv. 2. generaci národních buditelů. Přídomek "Borovský", kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození (Borová).

Karel Havlíček Borovský V dětství žil ve vesnici Borová na Vysočině. V devíti letech odešel na rok do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat národnostní rozdíly. Od roku 1833 studoval v Havlíčkově Brodě na gymnáziu (tehdy Německý Brod, dnes je zde muzeum se stálou expozicí věnovanou jeho životu). V roce 1838 gymnázium dokončil. Od roku 1838 studoval filosofii v Praze. Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do kněžského semináře. Nelíbily se mu však poměry, které zde panovaly - kněžstvo bylo vychováno v konservatismu a také v duchu protinárodním. Na podzim 1841 proto seminář opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem církve. Pamětní deska na rodném domě v Borové Nelíbilo se mu tehdejší rusofilství a v jeho názoru jej hlavně utvrdil pobyt v Moskvě, kde působil jako vychovatel u významného profesora. Kdy při tomto pobytu vychází jeho první tištěné dílo v příloze Pražských novin - Obrazy z Rus. Již roku 1844 se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nemožná. Roku 1846 se stal redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela. Roku 1848 byl nucen odejít z Pražských novin, a založil vlastní – Národní noviny, které dosáhly velké popularity. Podílel se na organizaci Všeslovanského sjezdu, navštívil Polsko a Chorvatsko, aby přesvědčil tamní spisovatele k účasti na sjezdu. Roku 1848 byl zvolen poslancem do říšského sněmu a národního výboru. V národním výboru byl poměrně aktivní, ve Vídni však působil více jako novinář než jako poslanec. V tomto období (do vydání oktrojované ústavy v březnu 1849) byl příznivcem vlády a v Čechách byl obviňován, že se vládě zaprodal. Od března 1849 vystupoval velmi radikálně proti vládě, a tak v červnu byly Národní noviny zakázány. Ministerstvo mu za příslib mírnosti povolilo další vydávání novin. V lednu 1850 byly tyto noviny spolu s přílohou Šotek (zde uveřejňoval své epigramy) zakázány. Poté založil ještě časopis Slovan, ale i ten byl roku 1851 nucen přestat vydávat. Na radu Františka Palackého vydává knižně soubor svých článků Duch Národních novin a Kutnohorské epištoly. Prodej Kutnohorských epištol byl policií zakázán, ale přesto se prodaly všechny výtisky. V Kutné Hoře pak policie zabavila v tiskárně dalších 3000 dotištěných výtisků. V listopadu 1851 byl Havlíček postaven před soud a obviněn z pobuřování a zločinu rušení veřejného pokoje. Soud ho ale osvobodil.

Karel Havlíček Borovský Dne 16. prosince 1851 časně ráno byl Havlíček v Německém Brodu navštíven policejním komisařem Franzem Dederou a vyzván, aby ho následoval. V doprovodu dalších tří strážníků byl spěšným dostavníkem dopraven do tyrolského Brixenu. V Brixenu byl Havlíček zpočátku ubytován v luxusním hotelu Elephant, kde se rychle seznámil s dalšími vyhnanci – s Johannem Aloisem Schallhammerem, účastníkem revoluce roku 1848 a důstojníkem Rudolfem Hebrem, jenž se zde ocitl kvůli dluhům. V roce 1852 za Havlíčkem přijela jeho manželka Julie s dcerou Zdenkou. Cestovní náklady ve výši 150 zlatých zaplatilo policejní ředitelství[1]. Hmotnou nouzí v té době Havlíček ani jeho rodina netrpěla, jelikož Havlíček dostával od rakouského ministerstva vnitra v pravidelných měsíčních splátkách 500 zlatých ročně[2] (pro představu vyšší úředník tehdy dostával 500 – 700 zlatých, učitel 130 a dělník 100 – 200 zlatých). Rodina si v Brixenu pronajala domek se zahradním altánem, jídlo jim nosili z hostince U Slona. Jinak však byl Havlíček pod stálým policejním dozorem a byla sledována veškerá jeho korespondence. Velmi ho také trápilo to, že musí žít mimo svůj domov a má jen omezené kontakty s přáteli v Čechách. V roce 1854 se manželka Julie s dcerou vydaly zpět do Prahy. Havlíček získal povolení k návratu až v roce 1855. Do Prahy přijel 15. 5. 1855 a teprve zde se dozvěděl smutnou zprávu, že jeho manželka Julie před měsícem, 16. 4. 1855, zemřela na následky tuberkulózy. Po návratu z vyhnanství se Havlíček ocitl bez práce a bez finančních prostředků, jelikož většinu svých peněz půjčil švagrovi, který je investoval do své pokrývačské firmy. Jelikož měl Havlíček zakázaný pobyt v Praze, žil v Německém Brodě u matky a dceru nechal u své švagrové. V roce 1856 si začal stěžovat na stálou únavu a kašel. 18. 6. 1856 dostal chrlení krve a poté odjel do Šternberku u Smečna na Kladensku, kde se léčil u místních lázeňských pramenů. 24. 7. 1856 byl v horečkách převezen do Prahy a tam o pět dní později zemřel v bytě svého švagra Jaroše. Pohřeb zorganizoval sládek Ferdinand Fingerhut-Náprstek, bratr Vojtěcha Náprstka a pořadatelství se ujal Josef Němec[3], manžel Boženy Němcové, spolu s Josefem Václavem Fričem. Pohřbu se zúčastnilo velké množství lidí a policie jmenovitě zaznamenala přítomnost např. Františka Palackého, Františka Ladislava Riegra, Václava Hanky nebo Karla Jaromíra Erbena. Josef Němec byl po pohřbu následně za svou aktivitu odsouzen k osmi dnům vězení. Na pohřbu Božena Němcová údajně dala na Havlíčkovu rakev trnovou korunu jako symbol mučednictví.[4] Demýtizaci Havlíčkova mučednického kultu provádí na základě studia dříve neznámých archivních materiálů ve své práci C.k. disident Karel Havlíček (1986 Toronto, 1991 (rozš. verze) Praha) literární historik Jiří Morava.

Karel Havlíček Borovský - dílo Beletrie Epištoly kutnohorské Obrazy z Rus Tyrolské Král Křest svatého Literární kritika Kapitola o kritice O literatuře (1955) Žurnalistika - Karel Havlíček se podílel na vzniku české žurnalistiky a někdy je považován i za jejího zakladatele. Dnes bychom jej označili za investigativního reportéra, jelikož byl ve svých článcích byl nejvíce kritický k tehdejší absolutistické vládě a hledal její slabiny a ty pak zprostředkovával lidem. Působil v Pražských novinách v příloze Česká včela(viz výše), Národních novinách, která sám založil a konečně také v časopise Slovan. Díky svým článkům měl velmi často problémy, ale vždy sebe a své články dokázal obhájit. Pražské noviny Národní noviny Slovan

Dějiny českých zemí a Habsburské monarchie Krymská válka 1853-1856 zhoršení vztahů mezi Rakouskem a Ruskem květen 1853 - Rusové obsadili Moldávii a Valašsko říjen 1853 - Turecko vyhlásilo válku Rusku březen 1854 - Francie a Velká Británie vyhlásily válku Rusku září 1854 - Spojenci vyhráli bitvu na řece Almě říjen 1854 - Obléhání Sevastopolu; bitva u Balaklavy a útok britské lehké jízdy listopad 1854 - Rusové utrpěli těžkou porážku u Inkermanu září 1855 - Pád Sevastopolu (bitva na řece Čorna) únor 1856 - Ukončení bojů březen 1856 - Podepsání Pařížské smlouvy důsledkem prohrané války byly vnitrostátní problémy v Rakousku

Krymská válka

Dějiny českých zemí a Habsburské monarchie Krymská válka – důsledky pro Rakousko oslabení postavení Rakouska v Evropě 1859 – Rakousko prohrává v rakousko-sardinské válce a ztrácí část území v severní Itálii 1860 – císař František Josef I. donucen vydat Říjnový diplom, v němž se vzdává absolutistické vlády 1861- únor vydána nová ústava, podle níž císař vládne společně s Říšskou radou monarchie se mění z absolutní na konstituční = ústavní

Dějiny českých zemí a Habsburské monarchie Rozdělení vlády v Rakouské monarchii Říšská rada panská sněmovna – jmenovaná panovníkema poslanecká sněmovna - volená císař zemské sněmy jednotlivých korunních zemí

Dějiny českých zemí a Habsburské monarchie Rozdělení vlády v Rakouské monarchii volební právo nebylo spravedlivé bylo omezeno majetkovým cenzem vyhrazeno pouze mužům

Dějiny českých zemí a Habsburské monarchie Přechod k ústavnímu režimu 1859 – Rakousko ztrácí Lombardii velký neúspěch rakouské zahraniční politiky lidé projevují stále větší nespokojenost s vládou císař pod nátlakem odvolává Bacha a další ministry vzniká centralizovaný konstituční stát, který ovšem odmítají Maďaři spokojeny nejsou ani německé národy, které požadují federalizace monarchie 1863 – ústava pozastavena

Habsburská monarchie v letech přestavby - zápis Bachovský absolutismus 1848 – 1916 – vláda Františka Josefa I. 1852 – nástup ministra vnitra A. Bacha období bachovského (Bachova) absolutismu = útlak, perzekuce všeho svobodného období ekonomického vzestupu, zrušení vnitřních celních hranic reforma státní správy – vznik krajů a okresů perzekuce revolucionářů – Sabina, Frič, Sladkovský, Havlíček

Habsburská monarchie v letech přestavby - zápis Přechod k ústavnímu režimu porážka Rakouska ve válce s Piemontem znamenala ztrátu Lombardie obyvatelstvo projevuje nespokojenost s vládou a císař proto odvolává Bacha 1860 – císař donucen vydat Říjnový diplom a zříci se absolutismu únor 1861 – vydání ústavy – změna monarchie na konstituční přes nesouhlas Maďarů a Němců 1863 – pozastavení platnosti ústavy