POPIS OSOBY A CHARAKTERISTIKA Výklad

POPIS OSOBY zvláštní druh popisu všímá si vnějších znaků, tj. stáří, postavy, obličeje, vlasů a jiných typických znaků, ale i způsobu chůze, stylu oblékání, řeči aj. má být přesný, postupně uspořádaný sleduje nejdříve základní a nejnápadnější rysy začíná celkovým vzhledem, pak se přechází k jednotlivostem postupuje se od nápadných znaků k méně nápadným podle vnějšího popisu lze částečně usuzovat i na povahu a zvyky, např. podle toho, jak se tváří, pohybuje, jak se obléká apod.

POPIS OSOBY Jazykové a stylistické prostředky: různá přídavná jména – označují vlastnosti přímo, např. postava může být malá, vyšší, střední, štíhlá, statná, plnoštíhlá, urostlá, drobná atd.; chůze může být pomalá, rychlá, kolébavá, klátivá, loudavá, zpomalená atd. můžeme klást i několik přídavných jmen za sebou, např. má statnou, dobře rostlou postavu; velké, jasně modré oči apod.

POPIS OSOBY přirovnání – označují vlastnosti nepřímo, např. urostlý jako jedle, štíhlá jako laň rčení, např. je jako za groš kudla (= hubený) vhodná podstatná jména, která už mnohdy sama o sobě naznačují určitou vlastnost, např. silák, krasavice, mrňous různá slovesa

CHARAKTERISTIKA vystihuje povahu (charakter) člověka, a to z jeho chování, z činů, tedy podle toho, jak mluví a jedná všímá si duševních a povahových vlastností a) charakteristika vnější – popisuje vzhled osoby (jak osoba vypadá) b) charakteristika vnitřní – popisuje duševní vlastnosti (povahové rysy, schopnosti, zájmy), které se projevují ve vztahu k lidem, v jednání, ve vztahu k práci apod. mnohdy se obě vzájemně prolínají, bývá mezi nimi však věcná souvislost, vyjadřování je obrazné, někdy jen v náznacích

CHARAKTERISTIKA Vlastnosti se vyjadřují přímo (konstatováním), a to vhodnými přídavnými a podstatnými jmény, např. je milý, hodný, dobrosrdečný, dobrák, samotář) = přímá charakteristika nepřímo (popisem řeči, chování, jednání v určité situaci, které o povaze osoby hodně napovídá), např. vždy je ochoten pomoci; nebyla schopná mluvit potichu – ona prostě křičela apod. = nepřímá charakteristika (je přesvědčivější) můžeme využívat srovnání s jinou osobou, případně formu vyprávění (pokud pomáhá blíže vystihnout charakter popisované osoby

CHARAKTERISTIKA Kompozice vhodný postup (uvést příznačné rysy) nejdřív první informace (stáří, celkový vzhled, zaměstnání) rysy povahy (kladné i záporné) : temperament, nadání, schopnosti (je sečtělý, zajímá se o literaturu, hudbu, tanec, sport, vyniká v matematice, má těžkosti s…, je cílevědomý X povrchní, nestálé zájmy, zanedbává zevnějšek, nemá jasný životní cíl) vnější projevy povahy (popisné prvky –výraz obličeje, pohyby, gesta, způsob řeči, chůze) způsob jednání s lidmi, vztah k lidem (prostý, skromný, nenáročný X domýšlivý, ješitný; společenský, srdečný, vlídný, zdvořilý X bezohledný, hrubý, samotářský, obětavý, iniciativní X pohodlný, vzdorný, kritický apod.) vztah k práci (svědomitý, pilný, snaživý, zodpovědný X nestálý, lhostejný, lenivý, nezodpovědný)

CHARAKTERISTIKA Osnova I. Úvod – seznámení s charakterizovanou osobou (skupinou), jméno, popř. přezdívka, náš vztah k ní, povšechné údaje – stáří, celkový zevnějšek, zaměstnání II. Stať (obsahuje vnější i vnitřní popis) a) jak osoba vypadá b) povahové rysy (kladné i záporné) c) vnější projevy povahy (výraz obličeje, gesta, způsob řeči, chůze) d) vztah k lidem, způsob jednání s lidmi e) Vztah k práci, přírodě, prostředí f) temperament, nadání, schopnosti g) vztah k sobě, zájmy III. Závěr – zobecnění, shrnutí, např. proč osobu popisujeme, v čem je pro nás vzorem, co kritizujeme, doporučujeme

CHARAKTERISTIKA Jazyk volba výstižných výrazů, zvláště hodnotících převaha přídavných jmen (vyjadřují vlastnosti), případně slovesa spojená s přídavnými jmény, několikanásobné větné členy nebo postupně rozvíjející přívlastek shodný i neshodný (např. je milá, upřímná a dobrosrdečná) častá přirovnání – k vystižení vnějších znaků (má oči jako pomněnky, tváře jako slabikáře, je jako tyčka) rčení k vystižení povahových rysů (např. má srdce na dlani, pro druhého by do ohně skočil, jedl vtipnou kaši)

SHRNUTÍ - POPIS OSOBY, CHARAKTERISTIKA Popis osoby si všímá vnějších znaků osoby, má být přesný, postupně uspořádaný. Postupujeme od nápadných znaků ke znakům méně důležitým. Jazykové prostředky – vlastnosti označujeme zejména přídavnými jmény, které vlastnosti označují přímo, nebo pomocí přirovnání a rčení, které vlastnosti označují nepřímo. Charakteristika vystihuje povahu (charakter) člověka, všímá si duševních a povahových vlastností. Charakteristika vnější – popisuje, jak osoba vypadá. Charakteristika vnitřní – popisuje povahové rysy, schopnosti a zájmy.

SHRNUTÍ - POPIS OSOBY, CHARAKTERISTIKA Přímá charakteristika – vyjadřuje vlastnosti přímo, konstatováním (je milý, hodný…). Nepřímá charakteristika – vyjadřuje vlastnosti nepřímo, např. popisem chování, jednání v určité situaci (je vždy ochoten pomoci). Nejdříve se seznámíme s charakterizovanou osobou, potom si všímáme rysů povahy, např. nadání, schopností, vztahu k lidem, vztahu k práci, v závěru poznatky zobecníme, shrneme. Jazykové prostředky – užíváme hodnotící výrazy, hlavně přídavná jména, slovesa spojená s přídavnými jmény, přirovnání, rčení.

OTÁZKY PRO OPAKOVÁNÍ 2. Jak postupujeme při popisu osoby? 1. Čeho si všímá popis osoby? 2. Jak postupujeme při popisu osoby? 3. Co je charakteristika? 4. Jaký je rozdíl mezi charakteristikou přímou a charakteristikou nepřímou? 5. Jak postupujeme při charakteristice? 6. Jaké jazykové prostředky užíváme při popisu osoby a při charakteristice?

POPIS OSOBY, CHARAKTERISTIKA ZDROJE: SOCHROVÁ Marie. Český jazyk v kostce pro stř. školy. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007, ISBN 978-253-0189-0 Odmaturuj z českého jazyka. Brno: Didaktis, 2007, ISBN 80-7358-082-9 ŠTIKOVÁ Stanislava. Písemná a elektronická komunikace 2 a 3. Nakl. Ing. Stanislava Štiková – Korespondent, Plzeň 2007 HANZOVÁ, Marie, SCHNEIDEROVÁ, Eva. Klíč ke slohu. Praha: Albatros, 2007, ISBN 978–80–00 – 01825 -6