Rozhovor – forma rozhovoru Podle toho, jakou je rozhovor prováděn formou rozlišujeme: OSOBNÍ DOTAZOVÁNÍ   a, standardizovaný rozhovor s dotazníkovým archem b, částečně standardizovaný rozhovor c, nestandardizovaný rozhovor. SKUPINOVÉ DOTAZOVÁNÍ - FOCUS GROUPS Měříme více osob najednou, více než rozhovor je to spíše skupinová diskuse, kdy osoby vzájemně reagují na odpovědi ostatních. Tazatel je v roli spíše koordinátora, dává podněty pro diskusi a usměrňuje ji, odvíjí-li se špatným směrem.

Rozhovor - standardizovaný Standardizovaný rozhovor s dotazníkovým archem spočívá v tom, že tazatel má arch, na kterém jsou formulovány otázky. On klade tyto otázky v naprosto stejném pořadí a naprosto stejném znění všem respondentům. To znamená, že tazatel nemá moc možností ovlivnit průběh rozhovoru, nerozumí-li respondent otázce nemá jinou možnost, než ji ještě jednou zopakovat a neporozumí-li ani tehdy, nemůže ji přeformulovat nebo vysvětlit (zkreslení!!), ale musí zaznamenat jako chybějící údaj. Je to velice standardizovaná forma rozhovoru. Tuto formu rozhovoru je vhodné použít jestliže: je dotazován velký počet osob je soubor dotazovaných homogenní z hlediska životního stylu, kultury apod. víme přesně, co chceme zjišťovat. Naopak není vhodné použít jestliže: nejsme dobře seznámeni se zkoumaným předmětem dotazovaní se liší v životních postojích, zvycích, zkušenosti, kultuře apod.

Rozhovor – částečně standardizovaný a nestandardizovaný Částečně standardizovaný rozhovor je založen na předpokladu, že je možno získat stejnou informaci od různých skupin dotázaných rozdílně formulovanými otázkami kladenými i v rozdílném pořadí. Např. výzkum drog, kdy zkoumáme postoje mezi - uživateli, lékaři, úředníky MZ ČR, policisty, dealery, běžnými občany. Každá ze skupin používá jinou terminologii, posuzuje problematiku z jiného hlediska. Při této technice jsou problémy s kódováním informací, důležitá je i osoba tazatele (přístup!!), je těžké ověřit, zda všechny skupiny vypovídaly o tom samém, některé skupiny mohou některé otázky nechávat bez odpovědí apod. Nestandardizovaný rozhovor nemá předem určenou strukturu, znění ani pořadí otázek. Výzkumník se nesnaží získat stejnou informaci od každé dotazované osoby, tato forma rozhovoru se odvíjí podle dotazovaného. Nestandardizovaný rozhovor se používá nejčastěji na počátku výzkumného projektu, kdy toho o zkoumaném předmětu moc nevíme nebo když zkoumáme osoby z odlišného kulturního prostředí s výrazně odlišnou hodnotovou strukturou.

Rozhovor – pravidla Rozhovor má svá pravidla, svou danou strukturu: tazatel se představí uvede název instituce, která výzkum organizuje uvede, čeho se výzkum týká, jaký má význam a co z toho může vyplývat pro dotázaného sdělí dotázanému, jak byl vybrán - stručně vysvětlí výběrovou metodu ujistí dotázaného, že údaje jsou důvěrné a že nikde nebudou prezentovány v souvislosti s jeho osobou provede rozhovor poděkuje a rozloučí se. Co můžeme při rozhovoru ovlivnit: věk, pohlaví, sociální postavení, vystupování tazatelů - platí, že tazatel by měl být co nejblíže dotazovanému délku rozhovoru

Rozhovor – možnosti zkreslení Potenciální možnosti zkreslení při rozhovoru 1/ efekt morčete - osoba je si vědoma toho, že je zkoumána a chová se nepřirozeně 2/ výběr role - zkoumaná osoba se chce jevit co nejlépe a stylizuje se do role, která jí není vlastní, dotazovaný si myslí, že ví, co chce tazatel slyšet, zkreslení může být vyvoláno též osobou tazatele = interviewer bias (př. mladá tazatelka a vztah k poezii) 3/ efekt záhlaví - respondent si udělá představu o výzkumu podle instituce a přizpůsobuje se tomu (př. organizace vystupující proti interrupcím/rasismu pořádá výzkum postojů k těmto otázkám, respondent se s výzkumnou organizací ztotožní) 4/ měření jako zdroj změny - výzkum vyvolá postoje, které dříve neexistovaly, postoj vytvoří až naše otázka, osoba o tom třeba vůbec nepřemýšlela, tyto postoje nemusí být nepravdivé, ale jsou nové a nestabilní (př. výzkum volného času a ochotná babička), pomůže předvýzkum, který řekne, zda je informace dostupná nebo otázky, které zjišťují úroveň znalostí v problematice 5/ stereotyp ve volbě odpovědí = response set - systematické seskupování odpovědí, dále existuje tendence souhlasit, to se dá ověřit stejnou otázkou položenou jinak (př. většině lidí je možno důvěřovat, lepší je nedůvěřovat nikomu - k tomu stejná škála), další je tendence volit střední, neutrální kategorii, řešením může být technika nucené volby - vynechat „nevím“

Rozhovor - tazatelé Tazatelé: Práce tazatelů spočívá především v: musí mít zodpovědný přístup ke své práci musí mít příjemné vystupování, schopni jednat s lidmi, vhodně oblečeni (př. ptá se na vztah k nato a má na sobě roztrhané džíny, výzkum mezi mladými o trávení volného času a je v saku) musí být přizpůsobivá okolnostem, pružně reagovat na podněty apod. Práce tazatelů spočívá především v: získávání výběrových jednotek pro výzkum vedení výzkumných rozhovorů zaznamenávání odpovědí dotázaných reprezentaci výzkumné instituci, tvorbě jeho image. Kontrola práce tazatelů: jako obsahová kontrola materiálů zpracovaných tazatelem - úplnost, logická správnost, přehlednost apod. následné ověření práce u dotazovaných (5 % se výzkumná instituce dotáže, zda je tazatel opravdu navštívil - telefonicky, korespondenčním lístkem) pozorování tazatelů při práci přímo v terénu kontrolním pracovníkem - obvykle skrytě.

Dotazování vs. Rozhovor (výhody a nevýhody) Dotazník efektivní technika postihující velký počet jedinců při relativně malých nákladech poměrně malá časová náročnost tazatelé nutní pouze při některých typech dotazníkových šetření náklady na šetření na rozptýleném vzorku jsou relativně nízké relativně přesvědčivá anonymita shodnost výzkumného nástroje tento efekt prakticky vylučuje vysoké nároky na ochotu dotazovaného, možnost přeskakovat otázky či vůbec neodpovídat dotazník mohl být vyplněn někým jiným nebo společnými silami rodiny nízká návratnost dotazníků, zvláště u některých forem dotazníkových šetření, při nízké návratnosti klesá reprezentativnost vzorku !!!!!! Rozhovor pracný a nákladný !!!!!! časová náročnost potřeba spolupráce velkého množství proškolených tazatelů výzkum na rozptýleném vzorku je nákladný pro respondenty působí málo anonymně rozdíly mezi tazateli mohou způsobit nepředvídané reakce u dotazovaných (interviewer bias) !!!!!!! menší nároky na iniciativu respondenta, eliminace nezodpovězených otázek jistota, že dotazovaná osoba je ta, která byla vybrána do vzorku proporce úspěšně dokončených rozhovorů je vyšší než návratnost dotazníků

Rozhovor – osobní forma rozhovoru Osobní rozhovory jsou nejpoužívanější metodou v primárním sběru dat. Důvody jsou následující:   Správné porozumění. Při osobním interview výzkumník (tazatel) položí otázku a respondent má dostatek času na rozmyšlenou a volbu adekvátní odpovědi. Někdy je zapotřebí ukázat seznam, obrázek či jiný materiál a získat k němu hodnocení respondenta a k tomu je nejvhodnější osobní kontakt. Pozornost respondenta. Při osobním kontaktu výzkumník (tazatel) lépe získá a udrží pozornost respondenta než při neosobních formách dotazování. Zároveň lze zaznamenat menší počet odmítnutých a nesprávných odpovědí. Také respondent má větší pocit odpovědnosti než např. při telefonickém dotazování. Vyšší spolehlivost. Respondent obvykle cítí při osobním dotazování větší odpovědnost a ve své odpovědi formuluje podle skutečnosti. Znamená to, že se tímto způsobem dotazování dosahuje velmi dobrá kvalitu odpovědí respondentů a získané výsledky mají vysokou hodnotu. Dodatečné možnosti. Tazatel má možnost osobně předložit respondentovi k hodnocení různé materiály (seznamy, návrhy reklam, apod.), a to v různých formách, což by při zasílání nebylo snadné (počet těchto materiálů, možnosti jejich zasílání a návratnost).

Rozhovor – existující formy Osobní interview (v domácnosti a na veřejnosti) Osobní interview – za pomoci počítače (CAPI) Telefonické interview (+ prováděné za pomoci počítače – CATI) Expertní – hloubkové rozhovory Skupinové rozhovory (focus groups) Mystery shopping/calls (fiktivní nakupování)