FTK UP Olomouc přednáška č. 5: Úvod do vývojové psychologie Psychologie 1 KKI/PSFA1 FTK UP Olomouc přednáška č. 5: Úvod do vývojové psychologie

Téma Předmět vývojové psychologie, obecné zákonitosti psychického vývoje, vztah zrání a učení, mechanismy a faktory ovlivňující vývoj jedince Základní teorie vývoje, periodizace vývoje – obecná, Piaget, Freud, Erickson. Vývojové úkoly v jednotlivých obdobích

Předmět vývojové psychologie =poznání souvislostí a pravidel vývojových proměn v psychice Duševní vývoj= proces vzniku a zákonitých změn psychických procesů a vlastností v rámci celé osobnosti

Cíle vývojové psychologie J. Langmaier (1991): popis a charakteristika změn typických pro určité období základ pro odvození obecných zákonitostí vývoje psychiky: zkušenost různé vývojové teorie

3 hlavní oblasti psychického vývoje (Seifert et al., 1997; Berger a Thomson, 1998) Biosociální vývoj – tělesný vývoj, proměny s ním spojené; i např. kulturně podmíněné postoje k vlastnímu tělu Kognitivní vývoj – psychické procesy podílející se na lidském poznávání (myšlení, rozhodování, učení) Psychosociální vývoj – proměny způsobu prožívání, osobnostních charakteristik a mezilidských vztahů; sociální pozice

Činitelé psychického vývoje =dědičnost+vlivy prostředí DĚDIČNOST Genetický program: obsahuje informace potřebné pro vznik jedince Vytvořil se během evoluce, rozvíjí se i nadále (vliv prostředí, mění se genom společnosti) Základní jednotka genetické info=gen Lokalizovány na chomozomech, možno vytvořit tzv. genetickou mapu jednotlivých vloh

Dědičnost Genetický kód = deoxyribonukleová kyselina (DNA) a její kombinace V průběhu vývoje: postupná aktivizace jednotlivých složek dědičného programu Ovlivněn i rozvoj psychických funkcí (zrání mozku) Člověk získává genetickou výbavu početím (1 zárodečná buňka – bilion informací)

Dědičnost Genotyp=soubor všech genů, genetická výbava – v průběhu života se nemění, pouze negativně) Všechny dědičné dispozice se neuplatní ve stejné míře (závisí na mnoha faktorech, prostředí atd.) Na vzniku vlastnosti se podílí více genů Způsob uplatnění genetické info závisí i na vnějším prostředí (prenatální:organismus matky; postnatální-společenské faktory)

Dědičnost d) Vliv prostředí – modifikován dědičnou informací (lidé s různými dědičnými předpoklady reagují na stejné prostředí jinak) Fenotyp= konkrétní podoba určitého znaku Geny – vytvářejí dispozici ke vzniku určité vlastnosti (konečný efekt závisí i na vlivu prostředí)

Faktory vnějšího prostředí jako činitelé psychického vývoje kvalita intenzita, doba působení + dědičné předpoklady= PSYCHICKÝ VÝVOJ

Socializační činitelé 1. Obecné sociokulturní vlivy: normy, hodnoty, způsoby uvažování a chování, které jsou vyžadovány a pozitivně hodnoceny Společnost posiluje rozvoj těch psychických vlastností, které považuje za důležité

Socializační činitelé 2. Větší sociální skupina či vrstva – interpretuje jedinci obecné sociokulturní vlivy (zaujímá k nim specifický postoj) Etnikum, sociální vrstva apod. Působení zprostředkováno rodinou, institucemi, působením medií apod.

Socializační činitelé 3. Malá sociální skupina = vymezena přímým kontaktem a osobním významem všech svých členů a přesným vymezením rolí Výběrově – parta, sportovní klub Nevýběrově – rodina Soc. skupina – primární socializační činitel = rodina

Rodina Zprostředkovává individualizovaně sociokulturní zkušenost Vychovává, rozvíjí psychické funkce i celou osobnost (sociální komunikace, způsob uvažování, hodnocení, normy, žádoucí způsoby chování, role)

Socializační funkce rodiny a) Rodina jako zdroj variability – stimuluje členy urč. způsobem ( úroveň jazykových dovedností, způsob komunikace, obsah rolí, hierarchie hodnot; kognitivní stimulace – způsob řešení problémů; dítě postupně vnímá a posuzuje okolí podobným způsobem jako ostatní členové rodiny).

Socializační funkce rodiny b) Rodina působí na dítě individuálně specificky: Mírou pozitivního citového vztahu – akceptace – podpora jistoty, vyrovnanosti, význam i pro učení, posílí jeho efekt a další rozvoj dítěte Úrovní kontroly dítěte a zpětnou vazbou při plnění rodičovských požadavků – pozitivní posilování x sankcionování

Způsob realizace psychického vývoje Zrání+učení Zrání=zákonitá posloupnost vývojových změn Je podmínkou dosažení stavu vnitřní připravenosti k učení a tím rozvoji různých psychických vlastností Ovlivňuje předpoklady k rozvoji psychických procesů

Zrání Zrání do určité míry limituje učení, vytváří hranici, za kterou nemůže vývoj pokročit Určuje posloupnost jednotlivých vývojových fází Učení může procesy zrání stimulovat Pro úspěšný vývoj jsou nezbytné dědičné předpoklady, tak určitá vnější stimulace

Učení Proces, projevuje se změnou psychických procesů a vlastností, navozenou účinkem zkušeností Důsledek působení sociálního prostředí, poskytuje jedinci podněty určitého typu

Učení může být výsledkem: Specifické zkušenosti (ke které jedinec nějakým způsobem došel sám, přináší nějakou odezvu) Obecné zkušenosti ( zprostředkované, osvojují si je i jiní lidé (řeč, školní vzdělávání)

Učení/zrání Výsledky učení nemají trvalý charakter. Mohou být v různém směru ovlivňovány novými zkušenostmi Výsledky zrání mají trvalý charakter

Obecné znaky psychického vývoje Psychický vývoj: zákonitý proces, na sebe navazující vývojové fáze; pořadí fází vývoje je neměnné Celistvý proces, zahrnuje psychickou i somatickou složku Proces typických proměn Nebývá zcela plynulý a rovnoměrný (střídání období rychlejšího a pomalejšího tempa vývoje a fází stabilizace)

Obecné znaky psychického vývoje 4. Nebývá zcela plynulý a rovnoměrný (střídání období rychlejšího a pomalejšího tempa vývoje a fází stabilizace) 5. Proces vývoje: individuálně specifický

Vývojové teorie Liší se mírou důrazu na zrání nebo učení Považují vývoj za plynulý proces tvořený dílčími změnami nebo diferencují kvalitativně odlišné vývojové fáze

J. Piaget: fáze kognitivního vývoje v dětském věku Fáze senzomotorické inteligence: narození do 2 let Fáze symbolického a předpojmového myšlení: 2-4 roky Fáze názorného myšlení: 4-7 let Fáze konkrétních logických operací: 7-11 let Fáze formálních logických operací: 11-12 let

Fáze psychického vývoje dle Ericksona Vychází z psychoanalýzy, ale i sociálně kulturní vlivy Každé vývojové stadium: konflikt dvou tendencí, + a – Další vývoj závisí na vyřešení příslušného vývojové ho konfliktu Pokud nedojde k vyřešení konfliktu: stagnace vývoje

Fáze psychického vývoje dle Ericksona Fáze základní důvěry v život proti základní nedůvěře: 0-1 rok Fáze autonomie proti studu a pochybám: 1-3 roky Fáze iniciativy proti pocitům viny: 3-6 let Fáze snaživosti proti pocitu méněcennosti: 6-12 let Fáze iniciativy proti zmatení rolí: 12-19 let

Fáze psychického vývoje dle Ericksona 6. Fáze intimity proti izolaci: 19-25 let 7. Fáze generativy proti stagnaci: 25- 50 let (G.= přesunutí těžiště zájmu jedince mimo svou osobu) 8. Fáze integrity (celistvost) proti zoufalství Teoretický výklad – zjednodušující, je vždy určitou abstrakcí Jednotlivé vývojové fáze charakteristické změnami – mezníky (např. vstup do školy)

Vývojové mezníky: Biologický: daný zráním (schopnost lokomoce) Psychický: daný interakcí vnitřních dispozic a učením (např. nástup logických pravidel) Sociální: daný společností, v níž dítě žije (doba nástupu do školy)

Senzitivní fáze: časový úsek, kdy je jedinec vnímavý vůči podnětům určitého druhu, které jsou potřebné k vývoji v určité oblasti

Ranná zkušenost/pozdější zkušenost Problém vymezení míry, do jaké může raná zkušenost ovlivnit další vývoj osobnosti Zkušenosti z raného dětství mohou významně ovlivnit další psychický vývoj, ale nemohou jej jednoznačně predeterminovat. I pozdější zkušenost má na člověka vliv (Vágnerová, 2000)

Vývojové potřeby Potřeba jistoty a stability: obranný mechanismus, který jedince chrání před přijetím subjektivně nepřiměřené zátěže změny, kterou by aktuálně nebyl schopen zvládnout Potřeba změny: otevřenost vůči novým zkušenostem, možnost dalšího vývoje

Psychický vývoj dětí Mladší školní věk (do 5.-6. ročníku ZŠ) „Děti nejsou malí dospělí.“ (Perič, 2004) Mladší školní věk (do 5.-6. ročníku ZŠ) Rozvoj paměti a představivosti Při poznávání se dítě soustřeďuje spíše na jednotlivosti, souvislosti mu unikají Zvýšená vnímavost vůči okolí a faktorům odvádějící pozornost Vlastnosti osobnosti nejsou ustáleny, děti jsou impulzivní (rychlé střídání emocí) Vůle vyvinuta pouze slabě – nedokáží systematicky sledovat vytyčený cíl (těžko překonává okamžité nezdary) Malá sebekritičnost Koncentrace 4-5 min.

Motorický vývoj – mladší školní věk Vysoká a spontánní pohybová aktivita Zvládání nových pohybových dovedností (pokud nejsou opakovány, rychle zapomínají) Důležitost rozvoje rytmu a rovnováhy, herní formou, učení nápodobou Dynamika nervových procesů se rozvíjí, postrádá úspornost pohybu „zlatý věk motoriky“ – děti se rychle učí novým pohybům energie, živost, neposednost

Sociální vývoj – mladší školní věk Proces socializace, začleňování do kolektivu, přizpůsobování se pravidlům a zákonitostem Formální autority – učitelé, trenéři, snižování vlivu autorit Vytváření interpersonálních vztahů k vrstevníkům, budování si vlastního postavení Obliba soutěžení Vytváření malých sociálních skupin Hledání idolů Přebírání větší zodpovědnosti za vlastní činnost

Přístup k vedení dětí Herní princip Radostný charakter činnosti, provázený příjemnými prožitky ze spontánního pohybu Činnost pestrá, často obměňovaná Porážky by neměly být podnětem k negativnímu hodnocení – stres Trenér: přirozená autorita – příklad Rozvíjet koncentraci,posilovat vůli,formovat morální a kolektivní cítění Důraz na životosprávu, hygienu, denní režim

Starší školní věk (6,7-9 třída) Motorický vývoj Rychlý růst, nárůst hmotnosti – může působit negativně na kvalitu pohybu Dozrávání vnitřních orgánů Náchylnost k poruchám hybného ústrojí, důležitost správného držení těla Dozrávání vestibulárního aparátu (kinestetický smysl) Plasticita NS: předpoklady k rozvoji rychlostních schopností Vývoj a růst stále pokračuje, především osifikace Vysoká schopnost anticipace (předvídání) vlastních pohybů i pohybů okolí Rychlé chápání a schopnost učit se novým pohybovým dovednostem Pohyby naučené v tomto věku jsou pevnější než ty naučené v dospělosti Může docházet k narušení koordinace v důsledku růstových změn, zhoršuje se schopnost plynulosti a přesnosti pohybů

Psychický vývoj - starší školní věk Hormonální aktivita ovlivňuje emoce, vztah k sobě samým i okolí; může působit na chování ve sportovní činnosti Rozšiřují se obzory, objevují se znaky logického a abstraktního chápání Rozvoj paměti Předpoklady vyvíjet duševní aktivitu, soustředění vydrží déle Zvyšuje se rychlost učení, snižuje se počet potřebných opakování Prohloubení citového života, typická náladovost, nejistota, zastíraná siláctvím, kritičností Vznikají hluboké zájmy, hlubší vztah ke sportu

Sociální vývoj starší školní věk Může být všímání si více sama sebe, uzavírání se do sebe Introvertní projevy, citlivost, vnímavost, urážlivost Nové společenské vztahy Pevnější struktura skupiny (vůdci, role) Napodobování a obdiv vzorů

Přístup k vedení mládeže Vyžaduje vědomosti, zkušenosti Taktnost, diskrétnost, citlivý přístup Dobré je zasahovat tam, kde chování přeroste únosnou mez, přestupky řešit po opadnutí vášní Chybou je nevšímavost, přehlížení, nebo naopak vytýkání nedostatků na veřejnosti Nevhodná je ironie, přílišná autoritativnost, mentorování Upevňovat zájem o sport, výchova k odpovědnosti Důležitost odp. přístupu k tréninku z hlediska dosažení úspěchu v budoucnosti Podporovat režim, jiné činnosti – škola, zájmy apod.

Motorické učení Problémově orientovaný trénink Motorické učení je podněcováno, pokud se děti aktivně zapojí do řešení pohybového problému Příklad: dovednost se nedá nalít do hlavy - autonomie Bernstein: koncepce opakování bez opakování Dobrý trénink je nezapojovat stále stejné prostředky řešení motorického problému, důležitý je proces řešení stále stejného problému znova a znova.

Problémově orientovaný trénink Podmínka 1: Zaměření na cíl pohybové akce, kterého chceme dosáhnout (dávat instrukce tak, aby bylo jasné, co je cílem akce, zaměření pozornosti na proces učení) příklad: komix Podmínka 2: Učení objevováním Dítě zná cíl akce Má pouze základní informace,jak pohyb provést Musí samo najít způsob, jak pohybový úkol řešit

Problémově orientovaný trénink Podmínka 3: Variabilita tréninku Co se může měnit: Dovednost, která bude používána v podmínkách zápasu Fyzické podmínky Situace, ve kterých bude dovednost prováděna Pozn. Větší variabilita tréninku může přinášet více chyb při tréninku, ale následně méně chyb v situaci zápasu

Feed back - zpětná vazba = Informace o provedeném výkonu, kterou sportovec obdrží z okolních zdrojů Principy: Lidé, děti zvláště, si mohou najednou zapamatovat jen velmi malé množství informací Lidé zaměří pozornost na ty pohyby, které mají podle zpětné vazby změnit Zaměřte zpětnou vazbu jen na jednu věc (na tu nejdůležitější) Zpětná vazba po každém pokusu není optimální pro učení – vede k závislosti na zpětné vazbě Důležitá je podpora samostatnosti – autonomie (situace zápasu)