Monetární a fiskální politika Základy ekonomie Monetární a fiskální politika

Monetární politika - cíle a nástroje Monetární politika = působení na hospodářství z pozice centrální banky Cíl: jako podpora a doplněk k fiskální politice → ↑SM → ↓i → ↑I → ↑AD → ↑Y → ↓UNE (keynesiánský přístup) řídit peněžní zásobu s cílem cenové stability →↑M = ↑Y* (monetaristický přístup)

Funkce centrální banky emise hotovosti provádění monetární politiky banka státu banka bank bankovní regulace a dohled reprezentace bankovní soustavy v zahraničí

nástroje MP Přímé – administrativní – netržní: Nepřímé – tržní: pravidla likvidity povinné vklady úvěrové kontingenty dohody, výzvy, doporučení Nepřímé – tržní: operace na volném trhu PMR devizové intervence úrokové sazby reeskont směnek, atd.

účinnost MP krátké vs. dlouhé období krátkodobě působí MP na ekonomický výkon dlouhodobě pak pouze na cenovou hladinu keynesiánské vs. monetaristické pojetí

Účinnost v krátkém období krátkodobě působí MP na produkt a zaměstnanost: měnová expanze = růst nabídky peněz: ↑SM → ↓i → ↑I → ↑AD → ↑Y → ↓UNE měnová restrikce = pokles peněžní nabídky: stejný sled událostí, ale v opačném směru

Účinnost v dlouhém období dlouhodobě MP působí pouze na cenovou hladinu: M.V = P.Y nebo v přírůstkovém tvaru: m+v = π + y dochází-li k růstu nabídky peněz, který je větší než růst reálné produkce, pak dochází k růstu cenové hladiny

Vývoj měnové politiky v ČR po r. 1989 – vznik dvoustupňové bankovní soustavy – SBČS pouze funkce CB 1993 – rozdělení SBČS na ČNB a NBS 1. pol. 90. let – cílem MP „krotit“ inflaci zpočátku především nástroje administrativní, poté přechod k nástrojům tržním desinflační politika skrze fixní kurzový režim a řízení peněžní zásoby (v souladu s monetaristickým doporučením)

Vývoj měnové politiky v ČR problém: řízení peněžní zásoby a udržování fixního kurzu jsou protichůdné cíle navíc – reálné posilování koruny měnová krize v r. 1997 – zlom v měnové politice přechod k řízenému floatingu opuštění cílování peněžní zásoby a přechod k cílování inflace (od 1998 jádrová, od 2001 celková)

Fiskální politika – cíle a nástroje Cíl FP – stabilizace ekonomiky ve smyslu vyhlazení hospodářského cyklu, a to z pozice vlády (státu, veřejného sektoru) Nástroje: výdaje na vládní spotřebu výdaje na transferové platby daně – autonomní, důchodové cla

účinnost fiskální politiky závisí na časovém hledisku – krátkodobé vs. dlouhodobé účinky závisí na způsobu financování expanzivní fiskální politiky – emisní vs. dluhové financování klasické+monetaristické pojetí vs. keynesiánské pojetí fiskální politiky

účinnost FP – monetaristický přístup, emisní vs. dluhové financování při financování fiskální expanze pomocí emise peněz, má FP stejné dopady jako měnová expanze se všemi krátkodobými i dlouhodobými důsledky při dluhovém financování (emise dluhopisů) dojde pouze ke změně struktury celkových výdajů v ekonomice bez dopadů na důchod a cenovou hladinu – vzroste pouze úroková míra

Státní rozpočet Státní rozpočet (BS) – nejvýznamnější nástroj fiskální politiky Saldo BS = příjmy – výdaje přebytek, deficit, vyrovnaný BS saldo BS: strukturální, cyklické, primární celkové strukturální – saldo při výstupu eko. na úrovni svého potenciálu – saldo vyvolané vládou cyklické – vzniká v důsledku výkyvu výstupu kolem potenciálu primární = běžné příjmy – běžné výdaje celkové = primární + výdaje na dluhovou službu

Saldo BS a jeho funkce BS = (t.Y+TA) – (G+TR) BS* = (t.Y*+TA) – (G+TR) BScykl = BS – BS* sklon fce BS je dán mírou důchodového zdanění – čím větší zdanění, tím strmější fce BS a naopak BS (tY+TA)-(G+TR) strukturální přebytek cyklický deficit změna G, TR a TA vyvolá posun celé funkce BS – zvýšení G,TR a snížení TA vyvolá posun fce BS dolů a naopak O skutečný deficit TA-(TR+G) Y0 Y* Y

Vývoj fiskální politiky v ČR poč. 90. let – cílem FP tlumit AD a inflační tlaky – v souladu s MP poté již standardní nástroj stabilizační politiky problém: růst podílu mandatorních a kvazimandatorních výdajů (dnes až 80 % celkových výdajů státního rozpočtu) saldo veřejných rozpočtů – stav poměrně uspokojivý, alarmující je tempo růstu zadlužovaní – především „díky“ rozpočtu centrální vlády

Vývoj fiskální politiky v ČR Zdroj: OECD, MF ČR, vlastní výpočty

Vývoj fiskální politiky v ČR Zdroj: OECD, MF ČR, vlastní výpočty

Vývoj fiskální politiky v ČR expanze restrikce Zdroj: OECD, vlastní výpočty

Vývoj fiskální politiky v ČR v mld. CZK Zdroj: MF ČR

Vývoj fiskální politiky v ČR v mld. CZK – veřejný sektor Zdroj: MF ČR

Vývoj dluhu centrální vlády (státního dluhu) v ČR Prime minister/time period Klaus Zeman Spidla/Gross/Paroubek 1993 1997 1998 2002 2003 2006 State debt (bn.CZK) 158,8 172,2 193,6 395,9 493,2 827,7 Change of state debt (bn. CZK) 13,4 223,7 334,5 State debt/GDP (%) 15,6 10,3 10,5 17,4 21,6 28,9 Zdroj: Centrum pro ekonomiku a politiku (2003), Patria Finance (2007)