ROSTLINNÁ PLETIVA

Pletiva a jejich rozdělení Rostlinná pletiva = soubory buněk stejného tvaru i stavby, přizpůsobené k plnění určité funkce Histologie – nauka o rostlinných pletivech

Rostlinná pletiva lze dělit podle různých kriterií: dle schopnosti dělení - dělivá (meristematická) - trvalá dle tvaru buněk a tloustnutí buněčných stěn - parenchymatická - kolenchymatická - sklerenchymatická dle původu a převládající funkce - dělivá - krycí - vodivá - zásobní atd.

3 ZÁKLADNÍ TYPY PLETIV (dle tvaru buněk a tloustnutí b.stěn) A – PARENCHYM – buňky přibližně stejně vysoké, široké i dlouhé, b.stěny neztloustlé - AERENCHYM – parenchym vodních a bahenních rostlin s rozsáhlou soustavou mezibuněčných prostor

B – KOLENCHYM – buňky bývají ztloustlé jen v určitých místech (např B – KOLENCHYM – buňky bývají ztloustlé jen v určitých místech (např. rozích) - v mladých, rostoucích orgánech.. C – SKLERENCHYM – nejčastější zpevňovací pletivo. B.stěny silně ztloustlé bez živého obsahu

PŘEHLED ROSTLINNÝCH PLETIV PODLE FUNKCE: 1. DĚLIVÁ PLETIVA – MERISTÉMY - trvalá či dočasná schopnost dělení buněk - buňky s velkým jádrem a značným množstvím cytoplazmy - protomeristém = původní dělivé pletivo – jedna či několik buněk - prvotní (primární) meristém – vzniká z protomeristému – ve vegetačních vrcholech kořenů a stonků, v listech - druhotný (sekundární) meristém – vzniká obnovením dělivé funkce již rozlišených, trvalých pletiv – nejdůležitějšími jsou KAMBIUM a FELOGÉN, vyskytující se u druhotně tloustnoucích rostl.orgánů

2. PLETIVA KRYCÍ - tvoří povrch rostl.orgánů, chrání rostlinu před nepříznivými vlivy vnějšího prostředí - POKOŽKA – prvotní krycí pletivo, většinou jediná vrstva těsně k sobě přiléhajících buněk bez chloroplastů (s výjimkou průduchů) - epidermis = pokožka nadzemních orgánů - rhizodermis = pokožka kořene - kutikula – vrstva na povrchu epidermis (látky tukovité povahy, popř. vosky)

TRICHOMY = jedno- nebo vícebuněčné chlupy vyrůstající z pokožkových buněk dle funkce je dělíme na - krycí (papily..) - žlaznaté - žahavé - ostny – vznikají přeměnou trichomů, lze je odloupnout bočním tlakem

KOREK = druhotné krycí pletivo - lze sledovat u angreštu, na jizvách po opadlých listech, u dubu korkového - tepelná a mechanická ochrana vnitřních pletiv; omezení výparu vody; ochrana před houbovými infekcemi atd. FELOGÉN = druhotný meristém vznikající pod pokožkou, směrem dovnitř stonku vytváří živé buňky zelené kůry. Buňky vně odumírají, tloustnutím a vysycháním se trhají a vytvářejí tzv. BORKU (tzv. kůru)

3. PLETIVA PROVĚTRÁVACÍ - zprostředkovávají spojení rostlin s okolím - umožňují výměnu plynných látek při fotosyntéze, dýchání a výparu vody - důležitou součástí jsou mezibuněčné prostory - PRŮDUCHY – vznikají z 1 buňky mateřské. Jde o 2 dceřinné buňky ledvinovitého tvaru, které vytváří skulinu průduchu. Vždy obsahují chloroplasty.

- ČOČINKY- lenticely -nahrazují průduchy v místech , kde je pokožka nahrazována druhotným krycím pletivem - na kmeni břízy, na větvích bezu černého i na bramborových hlízách

4. PLETIVA NASÁVACÍ - rhizodermis nemá nikdy průduchy, kutikulu a obvykle v ní chybí i plastidy. Její buňky vytvářejí tzv. kořenové vlásky, které jsou tenkostěnné, dobře propustné pro vodné roztoky živin. Mají tedy funkci absorpční. Životnost kořen.vlásků je jen několik dní - haustoria parazitických rostlin (př. jmelí)

5. PLETIVA VYMĚŠOVACÍ - slouží k vyměšování nebo hromadění produktů látkového metabolismu rostlin - vodní skuliny – podobná stavba jako průduchy, avšak nemají možnost se uzavírat - medníky – speciální žlázky vylučující sladké cukerné roztoky (nektar), lákají hmyzí opylovače - mléčnice – u pryšcovitých, mákovitých, zvonkovitých.. Specializoavné buňky obsahující v centrální vakuole mléčnou šťávu latex

6. PLETIVA VODIVÁ - vodivou soustavu tvoří soubor cévních svazků - zajišťuje transport vody a živin - pravé cévní svazky mají 2 části - XYLÉM – část dřevní – přivádí roztoky min.látek z půdy prostřednictvím kořenů a stonku do listů = tzv. transpirační proud - FLOÉM – část lýková – vede opačným směrem produkty fotosyntézy, asimiláty, do míst potřeby a k místům jejich ukládání = asimilační proud

- prvotní meristém (prokambium) -› prvotní xylém a prvotní floém ---› uzavřený cévní svazek, který již druhotně netloustne (jednoděložné) - u většiny rostlin se část prokambia zachovává -› kambium = druhotné dělivé (mízní) pletivo, které odděluje k obvodu druhotné lýko a dovnitř druhotné dřevo --› otevřený cévní svazek, druhotně tloustne

4 ZÁKLADNÍ TYPY CÉVNÍCH SVAZKŮ (dle vzájemného postavení lýka a dřeva) soustředné (koncentrické) – jedna část obklopuje druhou - lýkostředné (jednoděložné..) - dřevostředné (plavuně, kapradiny) paprsčité (radiální) – oddělené dřevní a lýkové části se pravidelně střídají bočné (kolaterální) – dřevo a lýko umístěny hned za sebou ve směru poloměru dvoubočné (bikolaterální) – 2 lýkové části, mezi nimiž je část dřevní (lilkovité..)

Hadrocentrický Leptocentrický Plektostelický Radiální pentarchní Radiální polyarchní Bikolaterální otevřený Kolaterální uzavřený Kolaterální otevřený

- lýkovou část cévního svazku tvoří - sítkovice (činnost časově omezena v důsledku ucpávání kalózou - buňky lýkového parenchymu (fce zásobní) a sklerenchymu (fce mechanická). - dřevní část tvoří - cévice (tracheidy) – vývojově původnější - cévy (tracheje) – bez přepážek, často s kruhovými, šroubovitými nebo síťovitými výstužemi - dřevní parenchym a sklerenchym

7. PLETIVA ZPEVŇOVACÍ (mechanická) - zajišťují pevnost, pružnost a částečně i transport látek - kolenchym a sklerenchym 8. PLETIVA ASIMILAČNÍ - slouží k fotosyntetické asimilaci oxidu uhličitého 9. PLETIVA ZÁSOBNÍ - slouží k ukládání zásobních látek (cukrů, tuků a bílkovin) - nachází se zejména v oddencích, hlízách, bulvách, cibulích, plodech, kořenech…

Jitka Kumžáková, 4.ročník Tv - Bi