Teorie frézování - podstata Název školy Střední odborná škola a Gymnázium Staré Město Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.1007 Autor Ing. Helena Jagošová Název šablony III/2 – Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název DUMu Teorie frézování - podstata Stupeň a typ vzdělávání Střední vzdělávání s výučním listem, 3. ročník Střední vzdělávání s maturitou, 2. ročník Vzdělávací oblast Technologie Vzdělávací obor 23 – 51 – H/01, 23-45-L/001 Tematický okruh Technologie obrábění Druh učebního materiálu Výukový materiál Cílová skupina Žák, 2 a 3. ročník Anotace Žáci se v tříhodinovém bloku naučí základy a podstatu frézování - definice, základní pojmy, řezné pohyby, řezné podmínky. Vybavení, pomůcky - Klíčová slova Definice frézování, základní pojmy, řezné pohyby, řezné podmínky frézování. Datum 14. 8. 2013 www.zlinskedumy.cz

definice technologie řezné pohyby řezné podmínky tvary zubů fréz Teorie frézování - podstata 1 definice technologie 2 řezné pohyby 3-4 řezné podmínky 5 tvary zubů fréz 6-8 geometrie zubů fréz 9 úkoly k opakování

definice Teorie frézování - podstata 1 Frézování je třískové obrábění vícebřitým nástrojem frézou. Řezný proces není plynulý jako u soustružení, ale přerušovaný, protože zuby frézy postupně vchází a vychází u materiálu, tím dochází k odebírání třísky proměnného průřezu (oproti soustružení, kde má tříska průřez neměnný). Obráběná plocha - jedná se o plochu, z níž se odebírá vrstva materiálu, která se mění v třísku. Plocha řezu - plocha, která se vytváří na obrobku hlavním a vedlejším břitem nástroje a tvoří přechod mezi obráběnou a obrobenou plochou. Obrobená plocha – nově vytvořený povrch, vzniklý odebráním vrstvy materiálu.

řezné pohyby Teorie frézování - podstata 2 Řezné pohyby : Hlavní – otáčivý , vykovává nástroj Vedlejší (přísuv a posuv) – obvykle přímočarý, někdy (podle typu stroje) může být otáčivý, případně obecný pohyb po prostorové křivce Výsledný řezný pohyb jednoho zubu frézy je tedy cykloida.

řezné podmínky Teorie frézování - podstata 3 Všeobecně pro obrábění to jsou: řezná rychlost v Posuv f, s hloubka záběru h, a 3 řezné podmínky ŘEZNÉ PODMÍNKY PŘI FRÉZOVÁNÍ a) řezná rychlost – je rovna dráze, kterou proběhne ostří každého zubu frézy za jednotku času, její velikost najdeme v tabulkách podle druhu a průměru frézy, podle nástrojového materiálu frézy a obrobitelnosti obráběného materiálu, zda hrubujeme nebo dokončujeme Platí : vyšší tvrdost obráběného materiálu znamená pro frézu větší odpor, větší zahřívání a tím rychlejší otupení  nižší v pokud je fréza z SK snese vyšší teploty  vyšší v pro hrubování nižší v, pro hlazení vyšší v při použití chlazení  vyšší v pro frézy větších Ø se volí vyšší v b) hloubka řezu - hodnotu této veličiny s obráběč volí podle stejných kritérií jako řeznou rychlost, ale hlavní vliv má to zda se hrubuje nebo dokončuje

řezné podmínky Teorie frézování - podstata 4 c) posuv – je pohyb stolu frézky s upnutým obrobkem k místu řezání, je v mm/za čas. Podle zvolené jednotky času rozlišujeme následující typy posuvů :   1) posuv na zub sz – je dráha, o kterou se posune obrobek při pootočení frézy o jeden zub 2) posuv na otáčku so – je to dráha v mm, o kterou se posune obrobek za jednu otáčku frézy 3) posuv za minutu s min – je dráha v mm, o kterou se posune obrobek za jednu minutu Platí následující vztahy:

tvary zubů fréz Teorie frézování - podstata 5 Čelo – plocha po níž odchází tříska, je rovné nebo lomené Hřbet – plocha přikloněná k obrobené ploše, je rovný nebo lomený Ostří – řezná hrana, vynikne jako průsečnice čela a hřbetu Špička je část ostří, nacházející se na spojnici hlavního a vedlejšího ostří. Zábřit –je úzká, jemně zbroušená část hřbetu frézovaného zubu za ostřím, umožňuje zvýšení posuvu až na čtyřnásobek při zachování kvality povrchu. Záčelí – mění geometrii zubu Zubová drážka – prostor mezi zuby, jímž odchází třísky Rozteč – vzdálenost dvou ostří zubů Normální zub a zub s lomeným ostřím se vyrábí frézováním, zaoblený odléváním a podsoustružený frézováním a pak se zub podsoustružuje.

geometrie zubů fréz Teorie frézování - podstata 6 α – úhel hřbetu (alfa), je úhel mezi hřbetem zubu frézy a tečnou k obvodu nástroje (řeznou rovinou). Jeho úkolem je snižovat tření hřbetu zubu na obráběné ploše. Jeho velikost je však omezena, aby nedocházelo k přílišnému zeslabování zubu a tím snižování jeho pevnosti. α0 – úhel odklonu hřbetu (fazetky) β – úhel břitu (beta), je úhel plochou hřbetu a plochou čela. Čím menší tento úhel je, tím je snadnější jeho vnikání do materiálu. Pro frézování měkkých a málo pevných materiálů mívá úhel β menší hodnotu, naopak pro tvrdé a pevné matriály musí mít hodnotu větší. γ – úhel čela (gama), je úhel mezi plochou čela břitu a spojnicí špičky břitu se středem otáčení frézy. -γ – podbroušení čela δ – úhel řezu (delta), je součtem úhlů břitu a hřbetu (δ= α+ β).

geometrie zubů fréz Teorie frézování - podstata 7 úhel sklonu ostří λ(lambda), je úhel, který svírá osa otáčení frézy a tečna k šroubovici břitu. Vyskytuje se u nástrojů s břity šikmými, šroubovitými, střídavými a šípovými. Úhel nastavení χ(kapa) - je úhel mezi ostřím frézy a rovinou kolmou na osu jejího otáčení.

geometrie zubů fréz s VBD Teorie frézování - podstata 8 geometrie zubů fréz s VBD Geometrie frézovacích nástrojů s vyměnitelnými destičkami podle úhlu čela (γ): geometrie negativní - je vhodná pro frézování ocelí, litin a těžko obrobitelných materiálů při větším zatížení břitů v hromadné výrobě, geometrie pozitivní - pro ocelové a litinové součástky se sklonem ke chvění, pro součástky ze slitin hliníku a legované slitiny vytvářející snadno na čele břitu nárůstek, geometrie pozitivně negativní - pro frézování korozivzdorné oceli, litiny, mědi a jejích slitin, kdy v kombinaci s vhodným úhlem nastavení dovoluje plynulé odvádění dlouhých šroubovitých třísek.

úkoly k opakování Soustružení vnějších válcových ploch 9 Vysvětlete, co je frézování Popište řezné pohyby při frézování Vyjmenujte řezné podmínky při frézování a popište, jak se určují Nakreslete a popište tvary zubů fréz Nakreslete a popište geometrii zubů fréz

Zdroje a prameny Obrázky geometrie fréz [online]. [cit. 2013-08-14]. Dostupné z: http://ust.fme.vutbr.cz/obrabeni/opory-save/TI_TO-1cast.pdf DRIENSKÝ, Dušan, Pavel FÚRIK, Terézia LEHMANOVÁ a Josef TOMAIDES, Strojní obrábění I., Praha: SNTL, 1986.