Demokratická republika Kongo Jiří Řepík Petr Přikryl

Afrika je nejbohatší na nerostné suroviny ze sedmi kontinentů a zároveň zde žijí nejchudší lidé na světě

Kongo 2,3 milionu kilometrů čtverečních (třetí největší země Afriky) 60 milionů obyvatel (250 etnických skupin)

Kongo Množství nerostných surovin vyváží také ropa nebo káva téměř polovina všech lesních porostů Afriky diamanty, měd, zlato, kobaltu, uranu a tantal vyváží také ropa nebo káva Kongo bylo tímto bohatstvím jak požehnáno tak i prokleto

Belgická nadvláda Prvním státním útvarem v moderním smyslu slova na území dnešního Konga byl Svobodný stát Kongo, založený belgickým králem Leopoldem II roku 1877 1907 Kongo se stává vlastnictvím Belgického státu

Belgická nadvláda Belgičané využívají Kongo jako zdroj surovin Bezohlednost, s jakou bylo Kongo využíváno jen pro ekonomické účely koloniálního impéria, vedla k protikoloniálním povstáním, vrcholícím v padesátých letech minulého století. Díky tomu získalo Kongo v roce 1960 samostatnost

Samostatné Kongo Samostatnost od roku 1960 Země však není na samostatnost pŕipravena Povstání podporovaná belgickými důlními společnostmi (Měď, diamanty) Prezidentem zvolen Joseph Kasavubu Centrální vláda dlouho nebyla schopna se s chaosem vypořádat.

Josepha-Desiré Mobutu Dostává se k moci pučem v roce 1965 vytvořil jednostranický systém, kterému vévodilo Lidové revoluční hnutí (MVR) 14. října 1930 – 7. září 1997 Kulturní revoluce – snaží se Kongo „poafričtit“

Josepha-Desiré Mobutu Nechává se přejmenovat na Mobutu Sese Seko Kuku Ngbendu wa za Banga Demokratická republika Kongo -> Zaire

Veškeré opoziční strany byly zrušeny Jedinou povolenou Lidové revoluční hnutí (Mouvement populaire de la revolución – MPR) První opoziční strana 1982 - Unie pro demokracii a sociální pokrok (Union pour la democratie et le progres social – UDPS) liberalizaci režimu. Mobutu reagoval jejím zákazem

Průběh první války Roku 1994 otevřel Mobutu zemi přívalu Hutů, prchajících po genocidě ze Rwandy. Odpůrci Mobutova režimu se spojily, aby vytvořily Spojenectví demokratických sil pro osvobození Konga-Zaire (Alliance des Forces démocratiques pour la Libération du Congo-Zaire, AFDLC)

Průběh první války 1996-1997 Do čela odporu se postavil dlouholetý odpůrce Mobuty, Laurent-Desiré Kabila. Díky aktivní podpoře ze strany Rwandy, Angoly a Ugandy, postupovaly jednotky pod vedením Kabily podél toku Konga. Cestou se setkávaly většinou jen s váhavým odporem rozpadajícího se Mobutova režimu

Průběh první války Jednotky zapojené do konfliktu Demokratická republika Kongo Spojenectví demokratických sil pro osvobození Konga-Zaire (ADFLC) Podporováni Rwandou a Ugandou Cíl: svrhnout Mobutu a podpořit Kabilu Ozbrojené síly Zaire (FAZ) Armáda podřízená Mobutovi Burundi Rwanda Uganda

Průběh první války březnu 1997 zahájily rebelující jednotky pod vedeník Kabily ofenzivu. Začali požadovat kapitulaci Mobutovy vlády. Etiennovi Tshisekedimu, nabídnuta pozice premiéra Kabila kontroluje 25% země 16.května 1997 Mobutu utíká ze země Kabila se sám prohlásil prezidentem

Poválečný vývoj Předpokládaly se velké změny v rozpadlém Mobutově režimu Poté, co se Kabila dostal k moci, se brzy ukázalo, že očekávání byla přehnaná. Kabila brzy obviěn z korupce a autoritatismu

Druhá válka v Kongu V září 1997 nařídil prezident Laurent-Désiré Kabila stažení rwandských jednotek z Konga a v červenci roku 1998 vypověděl všechny příslušníky rwandské armády země Rwanda se naoko stahuje,ale domlouvá se s Ugandou o novém napadení země. Rwanda a Uganda začíná podporovat povstalecké jednotky

Druhá válka v Kongu 1998 – 2003 Někdy nazývána Africká světová válka nebo také Velká africká válka Podle odhadů až 3,8 milionů obětí Jeden z nejkrvavějších konfliktů od 2. světové války

Druhá válka v Kongu Příčiny Boj o nerostné suroviny Etnické faktory

Druhá válka v Kongu Cíl: svrhnout Kabilu a nahradit ho nově zformovanou povstaleckou skupinou nazývanou Konžské shromáždění za demokracii RCD RCD podporuje Rwanda

Druhá válka v Kongu Kabila žádá o pomoc Jihoafrické rozvojové společenství postavila se za něj Namibie, Zimbabwe a Angola RCD nucena se stáhnout do východní části Konga

Druhá válka v Kongu Únor 1999 Uganda začíná podporovat povstaleckou skupinu Hnutí za osvobození Konga – MLC Uganda společně s MLC získává podporu nad severní částí Konga. Díky své jednotě se MLC stala nejsilnější povstaleckou skupinou v občanské válce Kontroluje asi třetinu rozlohy DRK.

Druhá válka v Kongu RCD se pod vlivem sporů o přílišnou závislost na vládách Rwandy a Ugandy rozpadá na RCD-G (spojenec Rwandy) RCD-ML (spojenec Ugandy a MLC)

Druhá válka v Kongu Původní spojenectví Rwandy a Ugandy se v srpnu 1999 vlivem podpory pro rozdílné povstalecké skupiny a soupeření o kontrolu nerostných surovin rovněž rozpadlo, což vedlo ke střetům mezi těmito zeměmi i mezi povstaleckými skupinami MLC a RCD, které tyto země podporovaly.

Druhá válka v Kongu V červenci 1999 bylo v Lusace v Zambii navrženo příměří (stabilizaci konfliktních linií) Smlouva podepsána Kongo Zimbabwe Angola Namibie Uganda Rwanda

Druhá válka v Kongu Smlouva ovšem existovala jen na papíře Postupně ji porušili všechny strany konfliktu

Druhá válka v Kongu 16. ledna 2001 byl prezident Laurent – Désiré Kabila zavražděn členem své ochranky nástupcem se stává jeho syn Joseph Kabila Říjen 2001 – v Addis Abeba mezikonžský dialog pod záštitou Ketumily Masire (prezident Botswany) neúspěch

Druhá válka v Kongu V červenci a v srpnu 2002 pak bylo v Pretorii a v Luandě pomocí dvoustranných dohod mezi Kongem Rwandou, Ugandou a Angolou vyjednáno stažení zahraničních jednotek z Konga

Druhá válka v Kongu Smlouva z Pretorie (Jižní Afrika) byla formálně ratifikována všemi stranami 2. dubna 2003 v Sun City v Jižní Africe a tak došlo k oficiálnímu ukončení druhé konžské války. Byla rovněž vytvořena prozatímní vláda a plán, jak dovést zemi ke svobodným demokratickým volbám.

Poválečný vývoj V roce 2005 proběhlo referendum, které vedlo k přijetí nové ústavy. Ústava zaručila nové rozdělení země na 25 provincií. První svobodné volby prezidenta se konaly v roce 2006 a stal se jím Joseph Kabila

Literatura Lacina, K. a kolektiv: Nejnovější dějiny Afriky, Svoboda, Praha 1987 Gedlu, M.: Subsaharská Afrika, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1998 Congo Civil War http://www.globalsecurity.org/military/world/war/congo.htm Výsledky voleb v Kongu http://africanelections.tripod.com/cd.html http://cs.wikipedia.org/